Jisté je jen jedno: Prostor na okraji vojenského výcvikového prostoru Brdy obývala od konce šedesátých do začátku 90. let minulého století sovětská armáda.
Zatím nikdo ale nedal jasnou odpověď na zcela zásadní otázku: Byly ve speciálních bunkrech v nejpřísněji střežené části areálu jaderné hlavice, nebo nebyly?
Co všechno sovětská armáda v areálu měla k dispozici, jaké tam měla uložené zbraně a proč byl objekt tak přísně utajován, zůstává dodnes tajemstvím.
Vojákům nic nechybělo
Uvnitř oploceného a střeženého prostoru měli vojáci úplně všechno. Nejen, že bydleli uvnitř v panelových domech, ale měli tam i vlastní obchod a také školu. Mimo areál prý v 70. a 80. letech téměř nikdo ze sovětských vojáků nechodil. Jen někteří prý zamířili do kilometr vzdáleného Míšova do hospody za děvčaty. Nikdo se prý ale nikdy nerozpovídal o tom, co všechno je za ploty skryto.
Uvnitř areálu tehdy pracovali i Češi. Někteří z nich ještě žijí v okolních obcích. "Co tam opravdu bylo, to nevěděl z Čechů asi nikdo. Ke speciálním bunkrům se nedostal nikdo, tam směli jenom Rusové," vzpomínal ve čtvrtek starší důchodce z Míšova, když otevíral vrata u svého domku, aby mohl vyjet autem na silnici.
Areál byl podle svědků rozdělen na několik zón. Bunkry, do nichž vojáci ukládali ostatky německých padlých, prý bývaly obehnané několika ploty.
"Mezi posledními dvěma ploty kolem bunkrů chodili neustále vojáci se psy. Co bylo v bunkrech, nevím. Říkalo se, že tam mohly být jaderné nebo snad neutronové hlavice, ale jestli tam opravdu byly, nebo to pro ně bylo jen připravené, to tady nikdo z nás neví," popisoval starší muž, který podle lidí z Míšova věděl hodně o tom, co se dělo na nedaleké vojenské základně obývané Rusy.
"Když odsud Rusové odešli, přijeli tam odborníci a něco v bunkrech měřili. Říkalo se pak, že nezjistili nic, co by potvrzovalo přítomnost jaderných zbraní," dodal.
