V průzkumu agentury Sofres-Factum pro MF DNES měli dotázaní hodnotit tři osobnosti protektorátu Čechy a Morava, z nichž každá zosobňuje jinou variantu vyrovnání se s okupací.
Ukázalo se, že především mladší generace toho ví o prezidentu Emilu Háchovi, předsedovi protektorátní vlády Aloisu Eliášovi a protektorátním ministru školství a osvěty Emanuelu Moravcovi hodně málo.
Historik Miroslav Gregorovič o Moravcovi napsal: "Tento morálně bezesporu narušený muž se 19. ledna 1942 stal v osobě ministra školství nejvlivnějším českým představitelem protektorátní vlády, jedinou osobou, která ve vládě měla skutečnou, i když pouze propůjčenou a limitovanou moc, a ve srovnání s protektorátním prezidentem Háchou navíc neporovnatelné pravomoci."
Moravce, jednu z nejzápornějších postav novodobých českých dějin, přitom v průzkumu dvě třetiny lidí ohodnotily neutrální známkou "0". To znamená, že jim jméno vůbec nic neříká nebo o něm nic bližšího nevědí.
"Nulu" (na škále od minus tří pro nejzápornější do plus tří pro nejkladnější hodnocení) dalo Moravcovi 82 procent lidí ve věku do 29 let.
Někdejší "kolaborant číslo jedna", který chtěl mimo jiné zformovat českou jednotku na pomoc wehrmachtu na východní frontě, je pro velkou většinu už jen heslem, na které třeba náhodou narazíme v encyklopediích.
Generál Alois Eliáš, popravený v roce 1941 za spolupráci s odbojem, je ještě méně známou postavou než Moravec. 78 procent dotázaných ho nehodnotilo ani kladně, ani záporně. "Eliáš je přitom velká osobnost. Člověk, který zůstal v čele kolaborantské vlády a zároveň byl popraven za účast v odboji, byl v Evropě výjimkou. Z historického hlediska je Eliáš právě kvůli tomuto rozporu velice zajímavou postavou," řekl historik Jan Křen.
Na tom, že Eliáš je pro většinu národa téměř neznámou postavou, se nepochybně podepsalo i to, že za socialismu se o něm jako o protagonistovi nekomunistického odboje příliš nemluvilo. V učebnicích byl zmiňován jen okrajově, spíš "v uvozovkách nebo pod čarou". Tehdy se odboj popisoval v podstatě jen jako komunistický odboj. V současné učebnici dějepisu pro střední školy se objevila i Eliášova fotografie.
Pokud jde o hodnocení osobností, dopadl Emanuel Moravec dokonce o něco lépe než protektorátní prezident Emil Hácha, ačkoli Hácha byl pro Čechy nepochybně menším zlem. Je to patrně tím, že Háchu zná víc lidí, a proto získal víc "záporných známek".
O Háchovi, který byl hlavně v posledních letech protektorátu víc nemocným starým mužem než politikem, řekl historik Robert Kvaček: "Je to postava tragická, která nechtěla být dějinnou, ale stala se jí shodou drastických okolností v březnu 1939. Ta tragika se během války zvětšovala, protože Háchovy možnosti zasahovat do chodu správy a do osudu národa se stále zmenšovaly, až se staly nicotnými."
Detailní historické práce o Háchovi, který byl do roku 1941 v kontaktu s domácím odbojem i londýnskou emigrací, byly vydány až v devadesátých letech.
"O Háchovi by se mělo učit víc. Mělo by se vycházet z nových pramenů, využít monografie, co o něm vyšla. To není jednoznačná, černobílá postava," řekla Hana Nosková, profesorka dějepisu z Gymnázia v Čelákovicích.
Politici, spojení s válečným obdobím, ale i s následujícími lety či desetiletími (Beneš, Gottwald, Svoboda, Husák) jsou podle průzkumu známější než Eliáš, Moravec a Hácha.
Edvard Beneš, ačkoli asistoval u Mnichova i února 1948, je s hodnocením +1,50 jednoznačně kladnou postavou.
Mimochodem: voliči KSČM dali Klementu Gottwaldovi zřetelně kladnou známku +0,94.
Zajímavý údaj přinesl průzkum, i pokud jde o vztah bohatství a vzdělání: každý sedmý člověk, který vydělává měsíčně víc než třicet tisíc korun, neví, co se stalo 15. března 1939.
Ukázalo se, že především mladší generace toho ví o prezidentu Emilu Háchovi, předsedovi protektorátní vlády Aloisu Eliášovi a protektorátním ministru školství a osvěty Emanuelu Moravcovi hodně málo.
Historik Miroslav Gregorovič o Moravcovi napsal: "Tento morálně bezesporu narušený muž se 19. ledna 1942 stal v osobě ministra školství nejvlivnějším českým představitelem protektorátní vlády, jedinou osobou, která ve vládě měla skutečnou, i když pouze propůjčenou a limitovanou moc, a ve srovnání s protektorátním prezidentem Háchou navíc neporovnatelné pravomoci."
Moravce, jednu z nejzápornějších postav novodobých českých dějin, přitom v průzkumu dvě třetiny lidí ohodnotily neutrální známkou "0". To znamená, že jim jméno vůbec nic neříká nebo o něm nic bližšího nevědí.
"Nulu" (na škále od minus tří pro nejzápornější do plus tří pro nejkladnější hodnocení) dalo Moravcovi 82 procent lidí ve věku do 29 let.
Někdejší "kolaborant číslo jedna", který chtěl mimo jiné zformovat českou jednotku na pomoc wehrmachtu na východní frontě, je pro velkou většinu už jen heslem, na které třeba náhodou narazíme v encyklopediích.
Generál Alois Eliáš, popravený v roce 1941 za spolupráci s odbojem, je ještě méně známou postavou než Moravec. 78 procent dotázaných ho nehodnotilo ani kladně, ani záporně. "Eliáš je přitom velká osobnost. Člověk, který zůstal v čele kolaborantské vlády a zároveň byl popraven za účast v odboji, byl v Evropě výjimkou. Z historického hlediska je Eliáš právě kvůli tomuto rozporu velice zajímavou postavou," řekl historik Jan Křen.
Na tom, že Eliáš je pro většinu národa téměř neznámou postavou, se nepochybně podepsalo i to, že za socialismu se o něm jako o protagonistovi nekomunistického odboje příliš nemluvilo. V učebnicích byl zmiňován jen okrajově, spíš "v uvozovkách nebo pod čarou". Tehdy se odboj popisoval v podstatě jen jako komunistický odboj. V současné učebnici dějepisu pro střední školy se objevila i Eliášova fotografie.
Pokud jde o hodnocení osobností, dopadl Emanuel Moravec dokonce o něco lépe než protektorátní prezident Emil Hácha, ačkoli Hácha byl pro Čechy nepochybně menším zlem. Je to patrně tím, že Háchu zná víc lidí, a proto získal víc "záporných známek".
O Háchovi, který byl hlavně v posledních letech protektorátu víc nemocným starým mužem než politikem, řekl historik Robert Kvaček: "Je to postava tragická, která nechtěla být dějinnou, ale stala se jí shodou drastických okolností v březnu 1939. Ta tragika se během války zvětšovala, protože Háchovy možnosti zasahovat do chodu správy a do osudu národa se stále zmenšovaly, až se staly nicotnými."
Detailní historické práce o Háchovi, který byl do roku 1941 v kontaktu s domácím odbojem i londýnskou emigrací, byly vydány až v devadesátých letech.
"O Háchovi by se mělo učit víc. Mělo by se vycházet z nových pramenů, využít monografie, co o něm vyšla. To není jednoznačná, černobílá postava," řekla Hana Nosková, profesorka dějepisu z Gymnázia v Čelákovicích.
Politici, spojení s válečným obdobím, ale i s následujícími lety či desetiletími (Beneš, Gottwald, Svoboda, Husák) jsou podle průzkumu známější než Eliáš, Moravec a Hácha.
Edvard Beneš, ačkoli asistoval u Mnichova i února 1948, je s hodnocením +1,50 jednoznačně kladnou postavou.
Mimochodem: voliči KSČM dali Klementu Gottwaldovi zřetelně kladnou známku +0,94.
Zajímavý údaj přinesl průzkum, i pokud jde o vztah bohatství a vzdělání: každý sedmý člověk, který vydělává měsíčně víc než třicet tisíc korun, neví, co se stalo 15. března 1939.
