Bývalý prezident rázně hájil brutální metodu výslechu simulující topení v rozhovoru pro britský list The Times.
"Waterboarding podstoupili tři lidé a já jsem přesvědčený, že to rozhodnutí bylo správné," řekl Bush, který si ovšem nemyslí, že by tato surová metoda výslechu byla srovnatelná s mučením.
"To si pište, že ano!" odpověděl Bush jednoznačně na otázku, jestli schválil použití waterboardingu při výslechu Chálida Šajcha Muhammada, který naplánoval útoky na Světové obchodní centrum.
"Chytíme chlapa, operačního šéfa al-Káidy, která zabila 3000 lidí. Zdálo se nám, že má informace o dalším útoku. Říkal, že bude mluvit, až mu seženeme právníka. Tak jsem se zeptal, jaké legální možnosti máme k dispozici," vzpomínal na své rozhodování Bush.
"Díky výslechům těchto lidí jsme překazili teroristické útoky na americké diplomatické mise v zahraničí, letiště Heathrow, londýnské finanční centrum Canary Wharf a řadu dalších cílů v USA," píše Bush ve svých memoárech.
Bush si také pochvaluje vztahy s bývalým britským premiérem Tonym Blairem, kterého přirovnává k Winstonovi Churchillovi. Když prý Blair před invazí do Iráku čelil hlasování o důvěře, Bush mu nabídl, že se britské jednotky tažení účastnit nemusí. "Jdu do toho. Pokud kvůli tomu má padnout vláda, budiž," odvětil prý Blair.

Protestující proti válce v Iráku s maskami (zleva) Tonyho Blaira, George Bushe a Gordona Browna (24. listopadu 2009)
O veřejném mínění na ostrovech během války v Iráku se ale bývalý šéf Bílého domu vyjadřuje pohrdavě. "Na tom, jak mě vnímají lidé v Británii, mi nezáleží. Dnes už je mi to jedno. A upřímně řečeno, bylo mi to jedno i tehdy," řekl Bush v rozhovoru pro The Times.
Informace o zbraních byly falešné, zpytuje svědomí Bush
Zatímco Blaira si Bush chválí, s nelibostí vzpomíná na bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera a někdejšího francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka. Oba politici se stavěli proti invazi do Iráku. Podle The Times Bush zpochybňuje Chirakovu morálku a Schrödrem je znechucen mimochodem i proto, že po odchodu z funkce začal pracovat pro ruského energetického giganta Gazprom.
Bush se od svého odchodu z úřadu v roce 2009 objevoval na veřejnosti jen zřídka. Vydáním svých pamětí se pokouší zlepšit pohled Američanů na své roky v Bílém domě, který opouštěl s mizivou podporou veřejnosti. V úryvcích zveřejněných minulý týden na sebe prozradil, že cítil rozčarování a vztek nad tím, že v Iráku nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení.
"Realita je taková, že jsem poslal americké jednotky do boje z velké části i na základě zpravodajské informace, která se později projevila jako falešná," píše k tomuto tématu Bush.

Rozhovor s bývalým prezidentem odvysílala v pondělí i americká televize NBC. Bush se v něm zamyslel také nad svou náboženskou vírou a závislostí na alkoholu. Pít přestal v roce 1986. V rozhovoru řekl, že dokonce ani v těch nejvíce stresujících okamžicích v Bílém domě na skleničku nepomyslel.
Moderátora ujistil i o nadále trvajícím přátelství s někdejším viceprezidentem Dickem Cheneyem. Jejich kamarádství utrpělo, když Bush odmítl udělit milost vedoucímu viceprezidentovy kanceláře Lewisi Libbymu. Ten byl odsouzen ke 30 měsícům vězení za křivou výpověď.
Bushovy paměti vyšly nákladem 1,5 milionu výtisků. "Je to úporné vzpomínání autora, který od přírody není introspektivní," píše podle ČTK recenzent listu The New York Times. Na rozdíl od pamětí jeho manželky Laury prý vzpomínky bývalého prezidenta postrádají emoce a živé popisy.
Bush vzpomíná i na HavlaBush ve svých pamětech dvakrát zmiňuje i Václava Havla. Poprvé na českého exprezidenta vzpomíná, když vyzývá USA k podpoře disidentů v Bělorusku, Súdánu, Barmě či na Kubě. "Když jsou lidé nakonec osvobozeni, jsou to často disidenti a vězni - lidé jako Václav Havel a Nelson Mandela - kdo se stanou vedoucími činiteli svých svobodných zemí," píše Bush. zdroj: ČTK |