Jedna miliarda a dvacet milionů. Tolik lidí na světě trpí chronickou podvýživou. Nejvíc, 642 milionů, jich připadá na Asii a Tichomoří.
V subsaharské Africe hladoví 265 milionů lidí, v Latinské Americe a Karibiku 53 milionů. Na Blízkém východě a v severní Africe 42 milionů. "Jen" patnáct milionů hladovějících žije v rozvinutých státech, konstatuje zpráva.
Od loňska přibylo děsivých sto milionů hladových, a bilance je tak nejhorší od světové potravinové krize v 70. letech.
"Rostoucí počet hladovějících je nepřijatelný," prohlásil šéf organizace Jacques Diouf. "Máme ekonomické i technické prostředky, abychom hlad vymýtili. Co chybí, je silnější politická vůle," řekl.
Nesnižujte pomoc, apeluje OSN
Čísla stoupala i dřív. Vlastně po celou uplynulou dekádu. Nikdy ale nebyl nárůst takhle obrovský. Důvodem toho letošního je kombinace krizí - potravinové a ekonomické. Ceny jídla loni a předloni letěly nahoru. Přibylo nezaměstnaných. Klesly výdělky.
"V 80. letech a zkraje devadesátých přitom bylo dosaženo pokroku. Důvodem byly rostoucí investice do zemědělství, které následovaly po globální potravinové krizi počátkem 70. let," píše se v dokumentu, který agentura OSN vypracovala spolu se Světovým fondem pro výživu.
"Ale mezi lety 1995 až 97 a 2004 až 2006 se pomoc podstatně snížila a počet hladovějících vzrostl ve všech regionech s výjimkou Latinské Ameriky a Karibiku. A i tam se nakonec trend obrátil," stojí ve zprávě.
G8, tedy skupina sedmi nejvyspělejších zemí plus Ruska, letos v červenci slíbila dvacet miliard dolarů, jež mají v následujících třech letech pomoci rozvojovým zemím, aby se dokázaly živit samy. To ale zároveň vyvolalo obavu, že bohaté státy budou mít tendenci snižovat rozvojovou pomoc. Přitom v roce 2005 G8 slíbila, že do pěti let zdvojnásobí pomoc na padesát milionů dolarů.
Světový program pro výživu loni shromáždil rekordních pět miliard dolarů na potraviny pro lidi v nejchudších zemích. Letos je to zatím jen 2,9 miliardy.
Organizace pro výživu a zemědělství i Světový fond pro výživu na politiky apelují, aby s hladem bojovali na obou úrovních - jak na krátkodobé (tedy aby pomocí řešili akutní hlad), tak na dlouhodobé (investicemi do rozvoje zemědělství).