Kdyby spojenci prohráli 29. a 30. srpna 1813 s Napoleonovou armádou bitvu u Chlumce, odehrávaly by se další krvavé boje v Lounech, Budyni a Postoloprtech. Vrchní velitel České armády Karel Schwarzenberg totiž jako správný stratég počítal i s možností porážky a nechal v červenci a srpnu na pravém břehu Ohře mezi Postoloprty a Budyní vybudovat opevněnou linii dlouhou 35 kilometrů.
Seriál k výročí bitvy u ChlumceiDNES.cz přináší vždy ve čtvrtek a v neděli články k 200. výročí napoleonské bitvy u Chlumce v roce 1813, která předznamenala definitivní zvrat v napoleonských válkách. Seriál připravuje ústecký historik Martin Krsek. Ve čtvrtek: Hrdinové bitvy ve vojenských učebnicích |
Nechybělo moc, aby svou odolnost musela prokázat v ostrém boji. Výpad protinapoleonské koalice na Drážďany totiž skončil katastrofou a spojenecká vojska ustupovala do Čech. Ústup se jí ale podařilo na poslední chvíli zastavit u Chlumce. Jinak měli Francouzi v plánu obsadit Teplice, zablokovat ustupující Českou armádu v Krušných horách a zaútočit na Prahu.
"V případě ústupu České armády měla být vojska soustředěna na silně opevněném Lounsku a Budyňsku. Tam měli pomocí pevností přehradit cesty směřující do vnitrozemí, poskytnout záchytnou linii a usnadnit protiútok," popsal tehdejší plán lounský historik Antonín Hluštík, který pevnostní linii na Lounsku nazývá českou pastí.
Budování pevnostního systému si vyžádalo nucené nasazení tisíců místních obyvatel. V kronikách obcí Cítoliby a Dobroměřice se uvádí, že mezi Postoloprty a Louny pracovalo na 3 000 lidí, na Budyňsku mělo být přivedeno přes 4 000 "selského lidu" z Mělnicka.
"Polní opevnění byla budována z hlíny, přičemž zemina vykopaná z příkopů či vnitřních ploch sloužila k navršení valů. Dřevo se používalo na masivní rampy pod děla, na palisády před příkopy a na vrcholech valů," popisuje Hluštík.
Valy některých baterií přetrvaly v terénu dlouho
Jak svědčí dobové záznamy, vhodná místa vybírali nejvyšší velitelé. Stavební práce pak řídili specializovaní vojenští inženýři, v Lounech třeba major Franz Duhamel de Querlonde, syn slavného stavitele pevnosti Josefov a autor pozdějšího rakouského pomníku na bitevním poli u Chlumce. Větší pevnost pojala i sedm děl a posádku 300 pěšáků.
Po vítězství spojenců v bitvě u Lipska v říjnu 1813 bylo zřejmé, že pevnosti zůstanou bez využití.
Polygonální reduta u Pístů
Čtvercová reduta s půlbastiony u Levous
"Ještě v průběhu roku 1814 opevnění podléhala kontrole pražského pevnostního velitelství. Je téměř jisté, že valy některých baterií přetrvaly v terénu dosti dlouho. Například dělostřelecká baterie v Březnu u Loun je zachycená ještě v mapě stabilního katastru z roku 1892," podotkl Hluštík.
Naprostá většina pevností se ale brzy přeměnila zpět v orná pole. Valy se rozhrnuly a příkopy zasypaly, nezůstala žádná stopa. Tedy zdánlivě. Dokud nezačali archeologové hledat stavby z ptačí perspektivy.
Poloha se shoduje s prvorepublikovým opevněním
"K takovému účelu a v takovém rozsahu jsme tehdy leteckou archeologii použili jako první v Čechách," zdůraznil Zdeněk Smrž z archeologického ústavu v Mostě.
Z letadla se totiž zasypané pevnostní příkopy na polích a loukách rýsují prostřednictvím různých barev rostlin. Tráva v nich roste zelenější a obilí vyšší.
Badatelé tímto způsobem objevili i nejmohutnější a nejsložitější baterii v obci Písty v podobě pětiúhelníkové reduty. A mimo jiné zjistili i zajímavý fakt, že vojenští specialisté z dob napoleonských dobře věděli, kam pevnosti umístit.
V úseku Postoloprty - Křesín se totiž poloha baterií z roku 1813 prakticky shoduje s betonovými řopíky pevnostního systému z let 1935-1938.
