Opustit národní dres nebude snadné

  • 2
Ještě před pár lety Pavel Telička nevylučoval, že diplomacii pověsí na hřebík a přesedlá na něco úplně jiného. Dnes míří ke křeslu evropského komisaře a chybí mu jen malý kousek. Když velvyslanci při Evropské unii nabídl Vladimír Špidla místo v Evropské komisi, neváhal.

"Nemyslím si, že bych o této možnosti nějak dlouhodobě uvažoval, jakkoli tu a tam jsem se nad tím zamyslet musel," říká a dodává, že vláda ještě definitivně nerozhodla.

Co vás tedy zlákalo?
Nejde o zlákání a není to tak snadné. Stát se komisařem by totiž znamenalo opustit práci, která mě naplňuje a je obdobně zajímavá.

V čem by byla změna?
Po více než patnácti letech bych opustil český národní dres. Možná to vyzní trošku jako klišé, ale pro mě by to byla celkem zásadní změna.

Nyní sedím spolu s ostatními velvyslanci členských států na náročných jednáních, kde se řeší nejrůznější otázky od politických až k technickým. Je to relativně uzavřený klub. Zatímco komise (úřednická vláda EU - pozn. red.) už řeší jiné věci na jiné úrovni.

Jste teď tak trochu náhradník, který bude žehlit důsledky nečekané rezignace Miloše Kužvarta...
Jako diplomat jsem musel podobnou roli sehrát mnohokrát. Ale já to vidím jinak. Premiérova nabídka vyžadovala okamžitou reakci a nevnímám sám sebe jako někoho, kdo by něco žehlil.

Pokud dobrý kredit České republiky utrpěl nějaké šrámy, pak k jejich nápravě musí napomoci celá řada subjektů - politici, vláda, parlament, jednotlivci, samozřejmě diplomaté a v prvé řadě naše mise v Bruselu. Jsem přesvědčen, že se na to za pár týdnů zapomene.

Miloš Kužvart si stěžoval na nedostatečnou podporu ze strany diplomatů, z nichž někteří si sami na místo komisaře mysleli, včetně vás. Může to vypadat tak, že jste Kužvartovi nepomohl, abyste to místo získal...
Uvědomuji si, že někomu to může přijít na mysl, a samozřejmě v tom zlomku vteřiny, když jsem o té nabídce zapřemýšlel, se mi to promítlo.

Ale má-li člověk čisté svědomí, tak to není něco, co by ho mělo nějak trápit. A já svědomí čisté mám.

Odmítáte tedy nařčení, že jste panu Kužvartovi neposkytli řádný servis?
Víte, já jsem možná v minulosti nezvládl všechno dobře. Ale za tu dlouhou řádku let mám své zásady a spíš jsem s nimi měl problémy. Nikdy bych nic takového neudělal. A kdyby, tak bych musel odstoupit.

Někteří lidé vám vyčítají členství v KSČ. Proč jste do strany vstoupil? Vytkl vám to někdy někdo?
Nemá smysl, abych to zdůvodňoval a ospravedlňoval se. Prostě jsem udělal rozhodnutí, které bylo dáno částečně prostředím, ve kterém jsem byl vychováván, částečně určitou naivní představou, že bych mohl přispět k nějaké změně. Holt chyby se dělají a snad mám za sebou i něco jiného než tohle.

Takže vy v tom - na rozdíl od lidovců - nevidíte problém?
Pro mne to je uzavřená minulost a znovu říkám: nemám k tomu co dodat. Vždycky jsem v této věci říkal pravdu.

ODS vás kritizuje také za podmínky vstupu země do unie, které jste dojednal. A nahrává jim například zjištění, že podraží dětské pleny a jídlo v restauraci, ačkoli bylo možné dojednat s Bruselem výjimku.
Neumím hodnotit svou práci a říkat: Ne, ta situace byla tak nebo jinak. Každá politická strana má legitimní právo na své stanovisko. Ale vůbec nejlepší by bylo podívat se na výsledky, které jsou na papíře.

Případně to srovnat i s ostatními přistupujícími zeměmi, s tím, kdo kdy odcházel od jakého stolu, zda jako poslední, nebo první, zda se nakonec nepodařilo něco navíc, co pak bylo nabídnuto dalším zemím. To by měly být věci, které by měly být předmětem hodnocení.

Jak se vám líbí zařazení ke komisaři pro zdraví a ochranu spotřebitele?
To první šestiměsíční zařazení není tak podstatné. Český komisař bude spolupracovat se stávajícím komisařem, bude poznávat fungování komise, spolurozhodovat o celé řadě nejrůznějších otázek - od technických až po ty, které mají určitou politickou citlivost. Účastnil jsem se jednání o vstupu, a tak si myslím, že můj záběr není nikterak úzký.

Komisaři jsou většinou bývalí politici, ministři. Kam byste se v politickém spektru zařadil vy?
I teď jsem státním zaměstnancem. Tudíž to, kam směřuje má politická preference, není věc, která si zaslouží mimořádnou pozornost.

A prozradíte to, když se komisařem stanete?
Tím si nejsem úplně jist. Bylo by to logické, pokud bych usiloval o nějakou politickou funkci v Čechách.

Místo v komisi takovým postem není. A pokud člověk vysloveně nemá zájmy v některé politické straně, a to já nemám, tak si nemyslím, že bych měl ventilovat svou politickou náklonnost.

V Bruselu už rok žijete, přesto - jak velká změna to bude pro vaši rodinu?
Ještě není nic jistého, a tak to ani není předmětem diskusí v rodině. Děti mají tento týden prázdniny, a jsou tedy v Praze, kluk včera absolvoval rozdílové zkoušky v české škole. Vlastně ani nebyla možnost si sednout a promluvit si.

Narodil jste se v USA, nakonec jste však věnoval kariéru Evropské unii. Proč?
Byl to spíš přirozený vývoj, ale zároveň i různé nahodilé události. Na právech jsme se učili o všem možném, ale ne o evropských společenstvích.

A když už nějaké publikace byly, tak spíše v rovině protějšku tehdejšího RVHP. Takže jsem tuto oblast poznával až v praxi. Lákalo mě to, vybízelo a vyzývalo.

Co je na Evropské unii dobré a v čem naopak vidíte její slabiny?
Unie je unikátní společenství, které ovšem není dokonalé. Rozhodují v ní lidé, kteří chybují. Unie se i vlastní vinou stala také pro část veřejnosti nedostatečně srozumitelnou.

Aby se všechny ty země domluvily, vznikají kompromisy, které nemusí být pro všechny dobré. A chcete-li to ovlivnit, musíte být v pozici, abyste to ovlivnit mohli.

A my budeme v té pozici?
Já myslím, že v té pozici už jsme. Jsme v pozici respektovaného solidního partnera, který má čím přispět, který umí využívat rozhodovacích mechanismů, který má své názory, svou politiku. A tato naše váha nesporně může dále růst.


Video