Té nahráce, složené ze šesti prověřených standardů - od symbolické Lullaby of Birdland přes dvě mainstreamově swingové balady až k Parkerově osudovému Lover Man (každý z nich obnáší něco mezi 10 až 15 minutami) - vévodí nejrůznější podoby ducha fenomenálního trumpetisty Milese Davise: tak, jak je zúčastnění muzikanti na své dráze intenzívně prožívali a přetvářeli. Navzdory kvartetnímu obsazení bychom tuhle sešlost mohli chápat jako hold čisté sólové lince, ideálu melodického i strukturálního rozvíjení, jen velmi střídmě doprovázené partnery, kteří mají pro takový způsob práce plné pochopení.
O albuLee Konitz, Braed Mehldau, Charlie Haden, Paul Motian: Live at Birdland. CD, stopáž 71:21 minut. Vydala firma ECM, v ČR distribuuje firma 2HP/Arta. |
Saxofon, piano, kontrabas a občas i bicí tu totiž nejčastěji slyšíme ve volném zvukovém prostoru, v němž je jejich partnerem jen ten nejdokonalejší zvuk - ticho. Ale nebojme se, že bychom přitom přišli o občasné jemné - a dokonalé! - ukázky dialogu: nejčastěji mezi saxofonem a pianem, pianem a kontrabasem nebo celým kvartetem.
Brad Mehldau, Lee Konitz, Charlie Haden a Paul Motian při hře
Tak prosté, tak vynalézavé
Výběr témat spojuje osobnost Milese Davise s jemným west coastem George Shearinga nebo swingovými evergreeny. Mehldauovo piano rozvíjí většinou prosté jednohlasé linky, které občas punktuje podobně prostými, nepravidelně rozsypávanými akordy. Téměř pravidelný osminový tok melodie v pravé ruce se přitom občas rozeběhne do vkládaných rytmických propletenců. Sólové pasáže Konitzovy altky nebo Hadenova kontrabasu (zase často bez jakéhokoliv doprovodu) působí svou prostotou a melodickou vynalézavostí, a Motian potvrzuje svou pověst bubeníka, který téměř není slyšet, ale tím více je cítit.
Téměř minimalistická střídmost a uměřenost vzbuzuje občas podezření, nejde-li o test, jak dlouho vydrží posluchače upoutat jediná zvuková linka.
Mistrovský kousek
Ale všechno se rázem změní v závěrečném Oleo Sonnyho Rollinse. Prostota sólových linek tu zůstává, ale textura se zahušťuje a spojuje celé kvarteto do mimořádného a účinného propletence, který připomíná spontánnost free jazzu na dokonalé úrovni. Je to mistrovský kousek, plný vnitřního napětí a dynamiky, které zase v průzračném tichu vystřídá Hadenovo basové sólo s dokonalou melodickou výstavbou.
Nedovedl bych si představit klubové vystoupení tak podmanivé a přitom tak odlišné od toho, jak jazz dnes obvykle zní. Dokonalá ukázka ojedinělé přednosti (nebo, chcete-li, i riskantnosti) této hudby. Hudby, v níž můžete narazit na cokoliv.
Obal alba Live at Birdland
