Na albu se nachází tucet kratičkých snímků, všechny se zpěvaččinými vlastními texty, otvírajícími pohledy na nejrůznější stránky dnešního života. V deseti případech je Koubková rovněž autorkou hudby, ve dvou ji v této roli vystřídá pianista Ondřej Kabrna. Ten obstarává doprovod na oud, Diamond Vocostring nebo Roland Juno Di a spolu s tímto muzikantem tvoří novou doprovodnou skupinu Jany Koukové Jan Červenka (bicí, zvonkohra), Jan Keller (violoncello, baskytara), Miloš Vacík (shaker, darbuka, rainstick) a Martin Cikánek (minimoog Voyager). Opravdu nevím, jak některé z těchto nástrojů vypadají. Poznám však, že nevystupují ve vůdčích rolích: avšak spolu s náměty textů vytvářejí bohatý soubor barev, rytmů a nálad. Nad ním se vznáší hlas protagonistky, občas playbackově zmnožený do vokální skupiny, pohybující se mezi jazzem, téměř popovým mainstreamem a skorošansonovým recitativem, místy s téměř rapovým frázováním nebo scatem. Ten přináší skutečnou novinku: občasné ostře explozívní staccatové zvuky, dříve u Koubkové (ale snad ani nikde jinde) neslýchané.
Kvartet Jany Koubkové: vlevo basista Jan Keller, uprostřed klávesista Ondřej Kabrna, vlevo bubeník Jan Červenka
O albuJana Koubková: Mýdlové bubliny CD, stopáž 41:44 minut. Vydala firma Multisonic.  Obal alba Jany Koubkové Mýdlové bubliny |
Na začátku prý stálo pozvání na festival Jazz Otherwise v Lanškrouně. Možná že Koubková vzala tento název až příliš doslovně: vytvořila totiž koláž, které ortodoxní jazzmeni mohou příslušnost k jazzu upírat. Je to prostě směsice nálad a zvuků. Po klidném otvíráku Píseň beze slov následuje slovenská lidová Proč si k nám neprišeu, která se rozeběhne nad standardním beatem k folkově umírněnému scatu a kytarově znějícímu sólu (patrně na darbuku). Následující Poušť je osobitou parafrází na Ježkův Klobouk ve křoví, Igelitka se zabývá nezbytným doplňkem našeho všedního vybavení. Narkomanova tíseň vybavuje podmračnou vizi feťáckého tripu. Příběh o troglodytovi pracuje s předhistorickými zvuky, vzlyky a výkřiky, Duha ve mně a Mýdlové bubliny ukazují na inspiraci barevnými fantasiemi Jiřího George Dokoupila, které zdobí i obal alba. Dvě závěrečná čísla - Jak odešla Edith Piaf a Chet Baker ve mně (v obou případech je autorem hudby Ondřej Kabrna) - jsou náladovými vzpomínkami na dvě velké hudební osobnosti.
Plakát Jany Koubkové
Jana Koubková a basista Jan Keller
Reakce posluchače bude záviset na tom, do jaké míry má právě náladu tak pestrý zvěřinec poslouchat. Těžko však může popřít, že šestašedesátiletá Jana Koubková - bez ohledu na žánry, stylové proudy nebo výběr výrazových prostředků - vykračuje vlastní, outsiderskou nebo spíše "mimochodnickou" cestou, na níž u nás nemá souputníky, kromě této barevně bohaté party svých doprovazečů.
