Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Oprava Sovových mlýnů na Kampě vyvolává mnoho diskusí

  13:40aktualizováno  13:40
Malá Strana - Městská firma Trade Centre, která se stará o přestavbu Sovových mlýnů - zchátralého objektu v Praze 1 na Kampě - na muzeum moderního umění netrvá striktně na tom, aby byla budova bývalých mlýnů doplněna o všechny skleněné prvky, které tato firma jako investor stavby ještě před necelým měsícem požadovala. Věž zakončenou skleněným uměleckým dílem, čtyři prosklené vikýře a prosklenou lávku v objektu vyžadovala především Meda Mládková, která hodlá do tohoto objektu věnovat svou cennou sbírku moderního umění. O definitivní podobě přestavby mlýnů však musí rozhodnout magistrátní odbor památkové péče.

"Firma  Trade Centre nás nedávno kvůli skleněným artefaktům požádala o změnu stavby a o další stavební úpravy, ale nyní nás požádala, abychom neposuzovali dva konfliktní body - skleněné zakončení věže uměleckým dílem a čtyři skleněné vikýře obrácené směrem do Kampy," uvedl Jiří Musálek z odboru památkové péče magistrátu.

Dodal, že jeho odbor tedy  tyto artefakty posuzovat nebude. "Ty změny, o které investor požádal v souladu  se stanoviskem Pražského ústavu památkové péče připouštíme. Je to například schodiště v bývalém  holubníku nebo spojovací lávka z tohoto holubníku. Nejsou to ovšem zásadní změny," doplnil.

Ředitel firmy Trade Centre Bohumil  Mach uvedl, že jeho společnost neustupuje od stavby skleněných artefaktů absolutně, ale snaží se spolu s památkáři najít společné  kompromisní řešení. "Teoreticky by tam ještě  nějaké skleněné prvky  být mohly. To se ale vyvíjí z diskusí mezi paní Mládkovou,  památkáři  i námi," řekl ředitel Mach.

Firma Trade Centre stále počítá s tím,  že se jí podaří dokončit rekonstrukce části Sovových mlýnů ještě do konce září, kdy  by se tam měla konat i jedna doprovodná akce zasedání Mezinárodního měnového fondu.

"Měla by tam být umístěna i část expozice, kterou chce paní Mládková věnovat hlavnímu  městu,"  řekl ředitel Mach a doplnil, že se hlavní diskuse o budoucí podobě  Sovových mlýnů odehrává prostřednictvím Trade Centra mezi nadací,  kterou  zastupuje především Meda Mládková a památkovými orgány. 

"Meda Mládková je o všech změnách informována. Přiznám se, že to jsou věci, které bez paní Mládkové, respektive bez její nadace nejde ani rozhodnout," uvedl ředitel Mach.

Meda  Mládková však uvedla, že firma Trade Centre, nemá v případě Sovových mlýnů  co dovolovat nebo nedovolovat. "To je věc moje, a ne jejich. Uznávám,  že město  není bohaté, ale na druhé straně já dávám sbírku za třicet  milionů dolarů a město dává třicet milionů korun. To je neuvěřitelné. V celém světě by mi na  takovou sbírku postavili palác," sdělila  Mládková.

Meda Mládková chce městu  věnovat mimo jiné i 225 obrazů  Františka Kupky, sto prací Jiřího Koláře a 16 soch Otto Guttfreunda. Za to však požaduje, aby byly Sovovy mlýny přestavěny podle jejích představ.

Galerie moderního umění nebude otevřena v Sovových  mlýnech letos, jak si původně donátorka Meda Mládková představovala, ale až v březnu příštího roku. Celý areál má být opraven do konce roku. Stavební práce město svěří firmě vzešlé z veřejné obchodní soutěže, společnosti  PSJ holding, která úspěšně provedla  rekonstrukci Obecního domu.

"Nebude to mrtvé  muzeum, ale živý organismus. Chtěla bych, aby zde  byly katalogy  výstav z celé republiky, přednášky a koncerty," řekla Mládková,  která trvale žije ve Washongtonu. Umístění  kolekce části soukromé sbírky Mládkových chápe jako projev vlastenectví a dar hlavnímu městu s podmínkou, že bude umístěn právě v Sovových  mlýnech.

Rekonstrukce mlýnů má stát  kolem devadesáti milionů korun,  přičemž na zaplacení této částky se bude podílet město Nadace Mládkových. Ta má zatím pouze příslib finančních darů od sponzorů.


Meda Mládková: Sbírka je moje poslední zbraň

Dva měsíce před  termínem  částečného otevření Sovových mlýnů zasahujete do projektu,  přidáváte nové prvky.  Myslíte, že je to rozumné?
Ať lidé vidí,  ukážu vám příklad toho, co bylo  povoleno. Moje architektka Helena  Bukovanská navrhla původně věž, která se mi  líbila. Nahoře měla  být vystavena práce Karla Malicha. Ale hasiči rozhodli, že  ve  věži musí být schody a nakonec i vzduchotechnika. Vznikl nový plán,  který  vidíte. O této změně jsem nebyla vůbec informována. Od ateliéru  8000, který  připravoval projekt, jsem mnoho měsíců marně žádala  model. Jakmile jsem ho  dostala, byla jsem šokována. Zakončení  té věže nedává smysl, taková králičí  budka, kde se člověk ani  nepostaví. To ovšem nemohu dovolit, aby se říkalo: Meda Mládková  prosadila tak nevkusný projekt. Proto jsem se rozhodla povolat několik  výtvarníků, aby mi pomohli Sovovy  mlýny  vylepšit. Napadlo nás obohatit stavbu několika skleněnými  výtvarnými objekty,  které - a to je velice důležité - nás přivádějí  do 20. století. Aniž bychom něco zbourali!
Přesto - není to  poněkud pozdní zásah? Zejména pokud ony prvky lze  vnímat i jako  nadbytečnou extravaganci? Klub za starou Prahu mluví dokonce o  tom,  že prosazujete reklamní poutač, který naruší panorama Hradčan.
To  v  žádném případě. Jakmile ale někdo jednou napíše, že na Malé  Straně bude  postavena moderní věž se skleněným poutačem, lidé si hned představí deset pater.  Ve skutečnosti to jen znamená,  že vršek věže se stane terasou a na ní bude  umístěn skleněný vzdušný  výtvarný objekt. Jeho výška, jak můžete vidět na novém  návrhu,  nepřevýší ani štíty Sovových mlýnů. Uvnitř nebudou žádné reflektory, jde o normální průhledné sklo, aby nevrhalo odlesky, může být  i antireflexivní. 
Podle informací našeho deníku však nemá  být změna projektu schválena  památkovou radou především kvůli  skleněným vikýřům v objektu bývalé konírny.  Trváte i na nich? 
Trvám, protože to patří k celkovému záměru. Mně stále vadilo, že vnější výraz budovy je trochu nudný. Jako dodatky tedy vznikly skleněná lávka, zmíněné zakončení věže a skleněné vikýře. Jedno bez druhého nedává smysl. Jakmile se vzdáme budek, něco bude chybět. 
Domníváte se, že očekávané rozhodnutí památkové rady je natolik  nekompetentní, že se s ním nelze smířit?
Když jsem se dozvěděla,  že bude zasedat památková rada, zjistila  jsem, že na její jednání  nemám přístup. A najednou jsem si uvědomila, proč je v  Praze taková  hrozná korupce. Když požádáte o posouzení nějakého projektu,  nesmíte  u toho jednání být! To neexistuje nikde v civilizovaném světě.  Přestavěla  jsem ve Spojených státech mnoho domů ve starých čtvrtích, kde musíte  žádat i o změnu lucerny, kritéria tam jsou daleko přísnější. Ale  smíte se zúčastnit úředního jednání a přivést si svého architekta,  svého advokáta - koho  chcete. Druhá strana, sousedi, se třeba  brání proti novým oknům. Na takové  jednání může dokonce přijít  kdokoli. Je to komplikace, protože někdy přijdou  neznámí lidé  z ulice a kladou vám otázky, ale v demokracii to jinak nejde. A  tam se na místě rozhodne, před mýma očima. Bodejť by tady nebyla korupce, když jsou v České republice tato jednání tajná.
Památková  rada má ovšem řadu  připomínek k dílčím úpravám, s nimiž nesouhlasí. 
Uvedu vám příklad jedné z  takových připomínek. Paní Olze Ambrožové  z Ústavu památkové péče jsem například  řekla: Dveře v Schulzově  budově musíme odstranit, protože nemohu dveře vypolstrované hnědou koženkou nechat mezi pokoji, ve kterých budou instalovány obrazy Františka Kupky. Paní Ambrožová reagovala: Ty tady musí zůstat, protože ve všech palácích jsou. To samozřejmě není pravda, kromě toho Sovovy  mlýny nejsou žádný palác, to je obyčejný dům. Tady bude muzeum, říkám. A víte, co odpověděla? Tak  tady  asi, paní Mládková, nemá být muzeum. A co tady má být? Hotel anebo  bytovky,  řekla. Paní Ambrožová by ale měla za prvé vědět, že její slova jsou v rozporu s územním plánem, a za druhé, kdyby tam byly bytovky anebo hotel, stejně tam  nemohou dveře ponechat; všechno by museli změnit, protože tam potom musí být  toalety, koupelny a tak dále.
Jednala jste o změně projektu i s primátorem  Kaslem. Výsledek jednání však nebyl zveřejněn. Dohodli jste se?
Jsme  ve  slepé uličce. Primátor mi řekl: Kdybych byl vaším architektem, o tento projekt  bych bojoval. Ale musím respektovat rozhodnutí  památkářů.
Jste ochotna se  podřídit?
Chtěla jsem, aby  se dvě části Sovových mlýnů otevřely k výročnímu  zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze, abych tam mohla ukázat,  co můj muž, spjatý s Mezinárodním měnovým fondem, a já jsme za čtyřicet  let vytvořili. Jistě rozumíte, jak je to pro mne osobně důležité.  To, co nyní  při přestavbě Sovových mlýnů žádám, je malichernost.  Pokud to neuznají, budu  vážně znovu uvažovat, co vlastně se sbírkou  udělám.
To je zásadní  rozhodnutí. Sdělila jste to panu Kaslovi? 
Ano. Reagoval, že to je vydírání.  Odpověděla jsem: Jestli  tomu chcete říkat vydírání, říkejte tomu vydírání. V mém  případě  je to poslední zbraň. Jinou nemám. Ale nedovedu si představit, že  by si  to někdo chtěl vzít na svou odpovědnost.
Jenže taková  odpovědnost může  nakonec padnout i na vaši hlavu. Po čase se bude  říkat: I kvůli neústupnosti  Medy Mládkové se nepodařilo umístit  v Praze unikátní sbírku.
Dávám Praze  třicet milionů dolarů  – tak byla sbírka před dvěma lety oceněna. Co dává město? Třicet  milionů korun, zbořeninu, kterou zachraňuji, sháním zbytek peněz  a přeme  se o dva metry výšky, jejichž přidání je z provozních  i estetických důvodů  nezbytné. Když se podíváte na projekt, musí  vám být jasné, že s panoramatem  Hradčan to nebude mít nic společného. A památkáři informují veřejnost nesprávně.  Jejich rozhodování  je nedůsledné. Kdyby posoudili projekt jako celek a rozhodli: Chceme  se striktně držet období roku 1890, architekt i stavebník se mohou  adekvátně přizpůsobit. Ale oni v tom nemají žádný řád. Detaily z padesátých let chtějí za každou cenu zachovat: přístavek k bráně,  který nedává smysl, větší  výklenek ve zdi, aby se tam tehdejším  správcům vešel větší kotel. Ale nevšimnou si renesanční klenby.  Představte si, že nám dovolili zbořit renesanční klenbu,  to nejstarší, co v Sovových mlýnech je, protože si toho nevšimli.
Kdo je  podle  vás odpovědný za to, co se v Sovových mlýnech děje? Nesete i vy  odpovědnost?
Já jsem tam páté kolo u vozu. Odpovědnost leží  na městu. Praha  mě žádala, abych se zavázala k financování poloviny  rekonstrukce. To jsem  zásadně odmítla, ale navrhla jsem, že se  pokusím sehnat peníze. Věřím, že se mi to podaří, právě dnes jsem  podepsala jednu smlouvu na osmnáct milionů korun se společností  ČEZ. Peníze hodlá věnovat mnoho českých i zahraničních soukromých  společností - a také veřejnost. Pakliže změním rozhodnutí o umístění  sbírky a v  Sovových mlýnech vznikne něco jiného, budu muset tyto peníze vrátit.
Spory  kolem Sovových mlýnů však jaksi zastínily  sbírku samu. Proč jste si vlastně  zvolila právě tuto lokalitu,  kde narážíte na tolik komplikací?
Mně se líbí,  že je to obyčejný dům, žádný palác. Umělci, jejichž díla chci vystavit,  netvořili  v palácích, ale v obyčejných ateliérech. Proto bych si přála, aby i muzeem odráželo tento duch tvorby. O sbírku mělo zájem ministerstvo  kultury pro Národní galerii. Proti Národní galerii nic nemám, ale chci vytvořit něco zcela  jiného. Velmi důležitá část mé sbírky  je kompletní a časově homogenní soubor děl  vzniklých ve střední  a východní Evropě v době nesvobody. Děl umělců, kteří tady zůstali, neutekli a tvořili. To je stejně důležité jako Kupka. Chci ukázat, že doba ruské okupace byla stejná tady, v Polsku i třeba v Jugoslávii  a umělci se  vyvíjeli podobným způsobem. V zahraničí nikdo nevěřil,  že zde vzniká něco hodnotného. Já měla v Americe šedesát pozitivních článků, kde recenzenti psali: Otevírá nám to oči. Všichni mysleli,  že tady je jen poušť. A to právě chci ukázat - že nebyla.
Jakou  faktickou odpovědnost - o odpovědnosti morální  jistě není třeba  diskutovat - vy osobně cítíte za umístění své kolekce v Praze? 
Vlastníkem bude město, které sbírku zpětně zapůjčí Nadaci Jana a Medy Mládkových.  Ponesu spolu s budoucím ředitelem muzea doktorem Janem Sekerou odpovědnost  za obsah expozice.
Proč lpíte na podobě Sovových mlýnů natolik,  že by to celý záměr mohlo ohrozit? Sovovy mlýny byly mnohokrát rekonstruovány; stejně jako celá Praha procházely století za stoletím architektonickým vývojem. Jelikož  muzeum bude vystavovat nejen Kupku a Gutfreunda, ale i moderní umění, zdá se mi důležité, aby se současnost projevila také ve výrazu budovy.  Nic nebouráme, přidáváme pouze několik skleněných objektů vytvořených  slavnými českými umělci. Tyto výtvarné prvky nás přibližují k  jedenadvacátému století. Sbírka by pak s  muzeem měla tvořit jeden celek.
V případě, že se rozhodnete sbírku Praze  nevěnovat,  jaký osud ji stihne?
Buď bych ji věnovala některému z amerických  muzeí - žádalo mě o ni například Guggenheimovo muzeum v New Yorku,  anebo celou sbírku prodám v aukci a získané peníze věnuji na péči o zvířata. Zvířata jsou  pro mě s postupujícím věkem stále důležitější.

 

Vyjádření ředitele Pražského ústavu památkové péče Ladislava Špačka:

Za obnovu odpovídá město

Protože  informace paní Medy  Mládkové, poskytnuté tisku, obsahují řadu  nesprávných údajů, považuje Pražský  ústav památkové péče za nutné  na tuto skutečnost reagovat a uvést situaci na  pravou míru.

Instalace sbírek paní Mládkové v Sovových mlýnech je možná, aniž by  byly  porušeny zásady památkové péče při rekonstrukci tohoto objektu. V tomto smyslu také zpracoval tým architektů, vybraný paní Mládkovou,  projekt pro  stavební povolení. Projekt byl zevrubně a opakovaně  konzultován na PÚPP i za  přítomnosti paní Mládkové a byl schválen všemi příslušnými institucemi.Stavební  úřad na něj vydal stavební  povolení, které nabylo právní moci, neboť se nikdo z  účastníků  řízení proti němu neodvolal. Není známo, že by paní Mládková, která  není účastníkem řízení, měla k projektu námitky.

Po zahájení stavby paní  Mládková přerušila spolupráci s dosavadními projektanty, pro zpracování prováděcí dokumentace zvolila jinou projekční kancelář, angažovala tým  výtvarníků a navrhla řadu změn, z nichž některé  jsou podle zásad ochrany památek  nepřijatelné.

Přesto v objektu  probíhají v současné době demoliční práce nad  rámec platného stavebního povolení. Změny, navržené paní Mládkovou dodatečně až  v průběhu  stavby, jsou natolik závažné, že je opakovaně posuzovala památková rada ředitele PÚPP. Sešla se mimořádně pouze kvůli Sovovým mlýnům čtyřikrát ve třech týdnech, ačkoliv standardní termín jejích jednání je cca jednou za šest týdnů.

Je pravda, že podle jednacího řádu  nejsou na jednání památkové rady zváni předkladatelé projektu.  Přesto se paní Mládková dvakrát dostavila na jednání památkové rady, dne 13. 7. byla přítomna celému tomuto jednání a dne 17. 7. části jednání.

Památková rada řeší nejzávažnější problémy ochrany památek na území Prahy a projednání v radě předchází libovolný  počet konzultací v PÚPP,  kterých se může kdokoliv na problému zainteresovaný zúčastnit. Členy památkové  rady je deset věhlasných pražských osobností mimo PÚPP, které pracují v oblasti ochrany památek nebo v oborech souvisících.

Památková rada většinou hlasů  shledala z dodatečných změn přípustnou realizaci lávky vysunuté směrem k Vltavě z přízemního objektu E. Ostatní návrhy změn byly  většinou hlasů v předložené  podobě zamítnuty. Usnesení památkové rady není podle jednacího řádu pro vyjádření PÚPP závazné, je  však zvlášť v tak závažných případech respektováno.

Opožděné  návrhy změn paní Mládkové stavbu prodražují a prodlužují. Rekonstrukci  Sovových mlýnů v hodnotě cca 100 milionů Kč financuje město Praha a jako vlastník objektu je také za jeho rekonstrukci podle památkového zákona odpovědné.

Odpovědnost je o to větší, že areál je v pohledově velmi exponované části Pražské památkové rezervace, v nejintaktněji  dochované čtvrti Malá Strana. Historické a pohledové hodnoty Malé Strany a Hradčan byly jedním z důvodů zapsání Pražské památkové rezervace do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Paní  Mládková si Sovovy mlýny pro instalaci svých sbírek vybrala sama a zpočátku prohlašovala, že na objektu nebude nic měnit. V případě, že by dnes vznášené  požadavky na úpravu Sovových mlýnů byly uplatněny při formulování  vstupních podmínek nebo v prvních fázích projektové přípravy,  PÚPP by s nimi nebyl souhlasil a pro umístění sbírek paní Mládkové mohl být vybrán vhodnější objekt.

Jeví-li se výraz památkového objektu někomu jako nudný, má na s vůj názor právo, ale orgány památkové péče nemohou  tento názor používat jako kritérium při zacházení  s památkou. Tvrzení o renesanční klenbě zapomenuté památkáři je nepravda, která by u neinformované veřejnosti mohla vzbudit rozpaky. Toto řešení bylo po řadě konzultací s  projektantem zvoleno jako nejmenší možné zlo s ohledem na nutné provozní a  komunikační vazby. 

Všechna ostatní projednávaná řešení znamenala likvidaci  většího množství historických (i renesančních) konstrukcí a zároveň horší komunikační obslužnost hlavních částí objektu při daném provozu. Rekonstrukce  takového objektu pro daný účel se musí řídit nejen  zásadami ochrany památek, ale  i předpisy hasičskými, hygienickými, bezpečnostními, požadavky na bezbariérovost a řadou dalších.

Údajný  požadavek PÚPP na zachování dveří polstrovaných koženkou se nezakládá  na pravdě. Avšak řada klasicistních dveří z doby výstavby tzv. Schulzova obytného křídla, která tvoří soubor spolu s intarzovanými parketami, zlacenou štukovou výzdobou stropů a dřevěným kazetovým obkladem oken, je součástí památkové hodnoty objektu a samozřejmě je třeba tyto dveře restaurovat a ponechat na místě. Restaurování těchto  prvků předpokládá i vydané stavební  povolení a na podkladě provedených  restaurátorských průzkumů byla vydána pravomocná rozhodnutí odboru  památkové péče magistrátu, proti kterým se v zákonné lhůtě rovněž  nikdo neodvolal.

Přestože objekt Sovových mlýnů je pro umístění  galerie v zásadě vhodný, z hlediska památkové péče není námitek proti tomu, aby byl rekonstruován i pro jiné využití. Ostatně Schulzovo křídlo bylo postaveno jako byt pro rodinu mlynáře Odkolka.

 

Poznámka k tématu Petra Bušty (MF DNES):

Drahá hra o Sovovy mlýny
Nad novou kritickou situací kolem rekonstrukce Sovových mlýnů  zůstává rozum  stát. Nechce se věřit, že Meda Mládková se vzdá  svého životního záměru věnovat  Praze svou unikátní sbírku výtvarného umění oceněnou na třicet milionů dolarů, pokud památkáři nedovolí přestavbu mlýnů podle jejího návrhu. Na druhou stranu se nechce  věřit ani tomu, že podoba Sovových mlýnů vzniklá v tomto století je natolik historicky cenná, že nepřipustí zásahy. Lze pochopit paní Mládkovou, když argumentuje, že i Malá Strana potřebuje oživit  prvky, jež reprezentují 21. století. Příklad diskutovaných pyramid  v pařížském Louvru není nepřípadný. Lze ale také chápat pražské  památkáře, kteří neústupnost donátorky vnímají jako svévoli. I názory odborníků se rozcházejí a těžko je soudit, nicméně se v tomto sporu se jaksi vytratilo to hlavní - sbírka mimořádné ceny, o  niž mají zájem i největší zahraniční muzea. Odpovědnost za racionální  posouzení toho, co je a co není v této při podstatné, leží na vedení města a na Medě Mládkové samé.  Veřejnost jednou nebude posuzovat skleněné objekty na Sovových mlýnech (při vší úctě k  jejich tvůrcům) ani věrnost budov historické podobě ne starší než sto roků, ale prostý fakt vystavení či nevystavení sbírky. Právě to by měli zvážit památkáři, město Praha a konečně i paní Meda.

 

Historie a možná současnost Sovovvých mlýnů

Sovovy mlýny na Kampě  dostaly název podle Václava Sovy z Liboslavě, který  tu v patnáctém století  postavil hamr sloužící zároveň jako mlýn  na mouku. Původně dřevěný, později kamenný mlýn dvakrát za dobu své existence vyhořel.

Po druhém požáru v roce 1896 už jeho funkce nebyla obnovena. Bývalý mlýn využívali truhláři a klempíři,  později  zde sídlila Československá akademie věd. V posledních letech objekt chátral a byl prázdný.

Město vedlo na počátku devadesátých let  soudní spor o jeho vlastnictví, který vyhrálo. Nadace Mládkových tam příští rok otevře galerii  moderního umění s názvem Muzeum  Kampa.

Meda Mládková chce  městu mimo jiné věnovat: 225 obrazů  a kreseb Františka Kupky, více než sto prací  Jiřího Koláře, 16  soch Otto Gutfreunda, přes tisíc děl českých a slovenských  umělců  vzniklých v době komunistického režimu, přes 250 děl zahraničních  výtvarníků.

Navrhovaná nová podoba Sovových mlýnů je dílem týmu  architektů a výtvarníků Václava Cíglera, Mariana Karla, Dany Zámečníkové,  Michala Motyčky a Miroslava Špačka.


 

Sovovy mlýny v Praze na Kampě procházejí rozsáhlou rekonstrukcí. Měla by tam být otevřena galerie českého umění.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek
Poslanci chtějí od policie celý spis k žádosti o stíhání Babiše a Faltýnka

Poslanci žádají policii, aby mandátovému a imunitnímu výboru poskytla celý vyšetřovací spis ke kauze Čapí hnízdo, v níž chtějí stíhat šéfa ANO Andreje Babiše a...  celý článek

Ústavní soud v Brně nařídil obnovení případu, ve kterém byl odsouzen muž ke...
I ve vazbě má žena po porodu zůstat s dítětem, nakázal Ústavní soud

Ústavní soud předběžným opatřením zasáhl ve prospěch ženy, která ve vazbě porodila a nemohla s dítětem zůstat. Soud nařídil Vězeňské službě, aby přestala...  celý článek

Budoucí podoba nového kulturního centra.
Šestiletý spor skončil, radnice v Lanškrouně zaplatí firmě čtyři miliony

Na dlouhých šest let se protáhl spor mezi městem Lanškroun a společností Gurman S, který se týkal plánovaného odkupu Společenského domu. Zastupitelstvo muselo...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.