Rusnokovo ministerstvo říká, že průmyslové zóny jsou připravovány pro významné investory a mají ekonomické, sociální a společenské dopady s blahodárným vlivem na celou zemi. Zájmy vlastníka pozemků musí tedy jít k čertu, protože brání celospolečenskému pokroku.
Toto pseudoekonomické ptydepe jsme slýchali celé desítky let. Bylo záminkou k brutální svévoli komunistických vlád a ospravedlňovalo tyranskou mašinerii, která zatočila s lidmi vždy podle úradku komunistického panstva ve jménu společenského zájmu a strategických rozhodnutí, která měla vést k pokroku a blahobytu.
Našim dnešním socialistům ani čtyřicetileté tragické zkušenosti nestačí - rádi by se do "strategických" akcí pustili znova. Zatím nám ještě necpou do hlav horskou kukuřici a pásovou výrobu superpaneláků, ale dočkáme se i toho. Je to lákavé, sedět na ministerstvu a mít opratě všeho pokroku v rukou. Na to člověk ani nemusí být komunista, už socialistický odvar stačí.
"Veřejný zájem" je pro vlády jen oponkou, za niž halí své loupeživé sklony. Avšak veřejným zájmem je ve skutečnosti pravý opak - ochrana svobodného nakládání s vlastnickými právy a bezpečí majetku.
Moderní stát není proto, aby lidem podle všelijakých strategických nápadů státních úředníků majetek bral, nýbrž naopak - aby lidi před takovými spády chránil. Už to slovo - strategie. Zavání jakousi osudovostí a nevyhnutelností, s níž se stratégův pokrok dere vpřed - ale nejde o nic jiného než o svévolné nápady státu, někdy šťastné, jindy ne.
Socialisté se tváří jako ochránci drobného lidu. Měli by tedy stát za zájmy drobných vlastníků proti nelítostnému nadmamutovi. Opak je však pravdou, drobné lidi socialista vždy rád smete ve prospěch "významného partnera".
Toho má vždy raději než nějakého drobného vlastníčka půdy - svou velikostí mu mamut připomíná socialistický cíl: superstát plný všelijakých strategií. I vyvlastňování půdy pro velké firmy pracuje tím směrem. Přináší překvapivé poučení: socialismus jde k duhu velkým vlastníkům, nikoliv drobnému lidu.
