Opoziční rozpočet

Vláda představila plán, jak hodlá v příštím roce hospodařit. Návrh státního rozpočtu nevyvolal nadšení. Trochu uspokojivě vypadá jen díky příjmům z privatizace, které by se v něm správně neměly objevit, a také optimistické představě, že nám Rusko začne splácet svůj letitý dluh. Za to může vládu stihnout velká kritika. Který opozičník by si nechal ujít šanci blýsknout se názorem na nejdůležitější politickou událost sezony. Ale kritizovat rozpočet není tak úplně snadné. Kdo s tím začne, měl by být důsledný a také jej zamítnout. Rozhodnutí neschválit rozpočet není jednoduché. Znamenalo by převzít díl zodpovědnosti za to, že školy a soudy dostanou stejně jako letos, a ne přidáno, jak měly slíbeno.

Ani pro čerstvě vzniklé kraje nebude snadné vyjít s kopií letošního rozpočtu. Cesta z dilematu smluvní i té normální opozice existuje. Vláda, která nedokáže prosadit dokonce ani rozpočet, by neměla vládnout.

Na to si dávala sociální demokracie pozor. S čísly si pohrála tak, že rozpočty formálně plnily všechny podmínky tolerančního patentu. Přesto skutečné rozpočty již několik let překračují schválené deficity. A tento nebude výjimkou. Za to by si každá vláda zasloužila brzký konec. Ale sociální demokracie může riskovat a podobný kousek opakovat.

Opozice má sice největší, a zároveň jednu z posledních šancí, jak před volbami převést své ideály do praxe, ale může si dovolit ji využít? Před třemi lety se pravý střed nedokázal shodnout na sestavení vlády a nemůže totéž zopakovat podruhé. Něco podobného by se mohlo stát i dnes. Žádná koalice, která by mohla převzít nelehký úkol vládnout, se nerýsuje.

Čtyřkoalice má navíc dost starostí sama se sebou a ODS si může ve volbách polepšit jen po masivní, dobře připravené a načasované volební kampani. Zdá se, že nebudou mít chuť cokoliv uspěchat a nechají si čas až do řádných voleb.

Do té doby musí vydržet i voliči. Ať jim víc škodí špatně sestavený rozpočet nebo jeho provizorium, stejně nemají ve hře stranických sekretariátů na výběr.