Jen aby nebyly předčasné volby! Kdyby se strana s modrým ptákem v erbu chovala zdrženlivěji, mohl vést zemi k volbám poloúřednický kabinet, ve kterém by měla slovo přiměřené své popularitě.
ODS možná přestřelila odhad svých možností po Špidlově porážce. Pravděpodobně považovala pokračování nesourodé koalice za nemožné a poněkud zbrkle vsadila vše na předčasné volby.
I tak je její taktika z hlediska zájmů země a férového fungování demokratické společnosti lepší volba než to, co radí pan prezident. Ten je ne sice vynálezcem, jistě však mediální tváří opoziční smlouvy. Tedy stavu, kdy se stírá rozdíl mezi vládní koalicí a opozicí, vzniká jakási okolice nebo chcete-li kozice.
Tento balanc zájmů má výhody - vláda se nemůže pustit do žádných extrémních změn, je zachována kontinuita vládnutí a v neposlední řadě jsou ukojeny osobní ambice maximálního počtu politiků.
Její nevýhody však nesmírně převažují: vede k rozmazání obrysů stran, k morálně neúnosné schizofrenii jejich vůdců, kteří si v médiích spílají a v soukromí se objímají, k stagnaci politiky a k cynickému rozdělování výhodných míst. V důsledku pak bere voličům víru ve smysl demokratického hlasování.
Vladimír Špidla dal dohromady sice nesourodou, ale jasnou koalici. Topolánkova ODS se dokázala vyprofilovat do role ostré a srozumitelné opozice. Podle její popularity soudě, je tato taktika správná, rozhodně správnější než ta opozičněsmluvní, která vedla k volební prohře.
Ostrá hranice mezi koalicí a opozicí je absolutně v zájmu každého občana, snad s výjimkou několika politiků. Jen díky ní je možné rozhodování při volbách. Umožňuje kontrolu, hodnotící soudy o minulosti a odhady budoucnosti. Topolánek možná není žádný mistr taktiky, ale chtě nebo nechtě pomohl svým tvrdým postojem k zachování solidní politické kultury.
