O tom, jakou vládu bude mít Německo, však ve finále nerozhodli ani Schröder, ani Stoiber. Rozhodli o tom politikové z "druhé řady". Liberál, populista Jürgen Möllemann, a sociální demokratka Herta Däublerová-Gmelinová.
V prvním případě odplašil liberál ze Severního Porýní voliče svými antižidovskými a antiizraelskými hesly, ve druhém případě (ex)ministryně spravedlnosti pobouřila potenciální voliče SPD (a také Bílý dům) nepřímým přirovnáním politiky Bushe s praktikami Hitlera.
Německo nemělo v neděli příliš na vybranou. Nezaměstnanost a katastrofální stav vzdělávání a zdravotnictví nutí k reformám. Také bující státní byrokracie si žádá sanaci. Recepty jsou známy. Jen je realizovat. Pro Schrödera nastávají krušné časy.
Rudozelená koalice má těsnou většinu. S ní samozřejmě lze vládnout. Ale snad lépe než dosud. Koalice SPD a Zelených zůstává u moci. Otázkou je, zda je to to pravé pro Německo. Pro politiky v Praze i Varšavě, které představa advokáta sudetských Němců Edmunda Stoibera v Berlíně docela frustrovala, je to zřejmě dobrá zpráva.
Znamená především kontinuitu ve vzájemných vztazích, kterým by trochu rozmachu rozhodně neuškodilo. Bylo by však falešné čekat, že otevřené otázky minulosti odešly do dějin s uzavřením volebních místností.
