Chudoba v Česku

Navařil jsem si plný kotel guláše z kuřecích jater na příští dny. Chutná mi to. Guláš může být dobrý z čehokoli, záleží jen, jak se ochutí. Moje nejoblíbenější jídla jsou ale orientální kuchyně - čínská a vietnamská. Občas si na ně zajdu.
Dnes večer zůstávám doma a koukám na fotbal. Dobrou noc.

Moje dnešní útraty: slané preclíky z automatu (7 Kč), jedno pivo (40 Kč), těstoviny (15 Kč), mozzarela (20 Kč), hygienické potřeby (35 Kč). Celkem: 117 Kč. Dnes to nevyšlo - o 44 korun jsem překročila předsevzaté existenční minimum. Zítra musím přišetřit, abych udržela stabilní rozpočet.

Snad mi v tom pomůže dnenší výprava po pražských kontejnerech. Ve 22:00 mám sraz s Petrem, který se dlouhodobě věnuje dumpster-divingu, za jedním z pražských supermarketů. Půjdeme společně hledat použitelné jídlo, které markety vyhazují jen proto, že se blíží datum doporučené spotřeby. Ráno vám vylíčím, jak jsme si vedli. Dobrou noc!

Za dnešek jsem neutratila nic. K večeři jsem měla zapečené těstoviny a lá šunkofleky, které jsem vařila včera. Z práce jsem přišla teprve před chvílí, takže čas na nějakou zábavu už by stejně nebyl. Jelikož mám nakoupené potraviny až do pátku a stále mi zbývá 200 Kč, zkusím na zítřejší večer najít nějakou kulturní akci do 50 Kč. Na kino to asi nebude, ale uvidíme, třeba se něco podaří. Zbytek si nechám jako rezervu. Pro dnešní den se loučím a přeji dobrou noc.

Dneska jsem si koupil čtvrt kila kafe za 40 korun a čtyři ovesné kaše za 28 korun. V Máji měli ve slevě kuřecí játra. Vzal jsem 40 deka za 15 korun. Celkem jsem dneska za jídlo utratil 83 korun a počítám, že mi vydrží do konce týdne.

Na stránkách nevyhazujto.cz lidé nabízejí věci, které už doma nechtějí ale nechtějí je ani vyhodit. Chvilka hledání mě přivedla například k pěkné dámské košili, která vypadá jako nová. A našla jsem i domácí spotřebiče, takže když by se mi doma porouchala pračka, či televize, tak bych se do rozpočtu pořád vešla. Samozřejmě bych si musela zařídit odvoz. Obrátila bych se s prosbou o pomoc na rodinu, přátele, nebo kolegy. Jistě by rádi pomohli.

Internet je skvělý v tom, že tam člověk může sehnat věci, které potřebuje a práci, která mu pomůže dostat se z těžké životní situace. A v dnešní době je poměrně dobře dostupný, zdarma například v rozsáhlé síti městských knihoven.

Známá mi navrhla vylepšení experimentu: ať prý nepoužívám tramvajenku. Tak dobře, do konce týdne jí odkládám do šuplíku v redakci. Před každým přesunem teď budu mít dilema, jestli jít pěšky nebo utratit 32 Kč za lístek. Anebo jet na černo. Vzhledem k tomu, že domů to mám daleko a šetřím na zítřejší posezení s přáteli, vidím to na černou jízdu.

Moje dosavadní dnešní výdaje jsou 7 Kč za slané preclíky z redakčního automatu. A večer vyrážím na „lov“ do kontejnerů. Když to takto půjde dál, budu moct zítra vyrazit na pivo.

Jsem v Sue Ryder v ulici Ke Karlovu. Dá se zde vybrat teplé a čisté oblečení za přijatelné ceny. Například tato bunda stála 320 Kč. To se do mého rozpočtu na tento týden už sice nevejde, ale určitě se bude hodit někomu, kdo má hluboko do kapsy. Zřejmě ji sem daroval někdo, kdo doma třídil šatník. Stejně tak to každoročně dělám i já.

Práce novináře má jednu výhodu: tiskové konference. Většinou na nich nechybí kafe a občerstvení. Dnes jsem se tedy v tiskovém sále hotelu na Chodově dozvěděla od ministryně Valachové, jak to bude s povinnou maturitou z matematiky, a zároveň jsem se i naobědvala.

Zrovna jsem na I. P. Pavlova a napadlo mě, že kousek odtud je jedna z prodejen Sue Ryder. Znáte to? Jejich síť obchůdků nabízí použité oblečení potřebným a jsem si jistá, že tam určitě mohu najít i pěkné kousky na chladnější počasí. Jsem zvědavá, co objevím.

Odpoledne si zajdu pro tabáček. Po důchodu si většinou kupuju jednu nebo dvě krabičky klasických cigaret a pak už jen levný tabák. Jedno balení stojí něco přes sto korun a vystačí mi tak na dva týdny.
Kouřím už čtyřicet let a to se těžko přestává. Kdysi jsem se o to snažil a dokonce jsem na čas přestal, ale ve vypjaté situaci, když se přede mnou na vojně zastřelil kluk, jsem znovu začal. 

Je to moje jediná neřest. Alkohol skoro nepiju. Maximálně čtyři, pět piv do měsíce. A ve většině případů mě na ně někdo pozve. Tenhle měsíc jsem měl zatím jen jedno pivo. Říkám si, že cigareta je pořád lepší, než kdybych byl závislý na alkoholu nebo na drogách...

Všimla jsem si, že v diskuzi někteří z vás namítají, že experiment není vypovídající, neboť všichni tři aktéři mají už předem zaplacené nájmy a další věci. Placení bydlení se ovšem do životního ani existenčního minima, tedy do oněch 113 respektive 73 korun, nezapočítává.

Ani tak náš experiment samozřejmě věrně nekopíruje životy nejchudších, s tím jsme ani nepočítali. Dlouhodobý život v bídě musí být neskutečně frustrující. S tím se jistě týdenní žití za minimum nedá srovnávat. Experiment je spíše hrou, jejímž hlavním cílem je připoutat pozornost k vážnému problému, k tomu, že v Česku je 1,44 milionu lidí ohroženo chudobou. Problém vážně a do hloubky rozebíráme v jednotlivých dílech seriálu Chudoba v Česku.

Nicméně, pro člověka, který je zvyklý zajít si každý den s kolegy na oběd a večer na pivo, je denní rozpočet 73 korun - byť částka nezahrnuje jiné výdaje než za jídlo - přeci jen výrazná změna. Nevěříte? Vyzkoušejte. :-)

Dneska jsem zatím utratil 28 korun. Koupil jsem si čtyři instantní kaše za sedm korun a jednu jsem si dal k obědu.

Rozhodla jsem se zkusit alternativní způsob, jak sehnat jídlo - dumpster-diving. Přes známé jsem se domluvila s Petrem, který pravidelně chodí vybírat použitelné potraviny do kontejnerů za supermarkety. Ne, není to bezdomovec, o peníze prý nemá nouzi. Jen ho štve plýtvání jídlem. Dneska večer máme sraz u popelnic za jedním z prověřených pražských supermarketů. Za kterým, neprozradím. Chtěli byste tam všichni :)

Ovesná kaše s půlkou jablka, druhou půlku jsem si vzala do práce jako svačinu. K tomu čaj. Jsem opět v práci, čeká mě dlouhý den, tak jsem si přinesla oběd i večeři s sebou.

Možná, že jako nuzačka jím zdravěji, než obvykle. Obyčejně bych si za letu do redakce k snídani koupila v kantýně Mafry obložený kus pečiva za 35 Kč. Dnes snídám uvařené ovesné vločky s jablkem. Cena za snídani: odhadem osm korun.