Soud s Kevinem Dahlgrenem
Podle obhajoby nelze vyloučit, že do domu zavražděných v den činu přišel někdo další, a to bez pozornosti sousedů. Nepozorován mohl i odejít. Ostatně ani Dahlgrena si nikdo nevšiml, když odcházel, poukázal obhájce.
Fotka Dahlgrena byla masově prezentována v médiích, což mohlo ovlivnit rekognice prováděné v přípravném řízení se svědky, tvrdí obhajoba. Každopádně výpovědi pošťačky a uklízečky svědčí podle obhajoby maximálně o tom, že Dahlgren byl v domě, nikoliv o tom, že vraždil.
Obhajoba poukázala na to, že ani pošťačka, ani uklízečka, které Dahlgrena v osudný den viděly v domě, si nevšimly krve na jeho šortkách. Krev později prokázaly rozbory vzorků z kalhot, s nimiž dorazil do Spojených států.
"Přímé důkazy, které by svědčily o vině obžalovaného, provedeny nebyly," zdůraznil na úvod advokát Špíšek. Absenci přímých důkazů už v minulosti připustila i státní zástupkyně. Ty nepřímé však podle ní vytvářejí ucelený řetězec, který Dahlgrena usvědčuje.
Svou závěrečnou řeč zahajuje advokát Dahlgrena Richard Špíšek.
V úvahu podle státní zástupkyně připadá také zabezpečovací detence, která může být uložena spolu s doživotním trestem.
"Vyhladil jednu funkční rodinu," řekla na adresu Dahlgrena státní zástupkyně Ludmila Doležalová. Přiklání se k tomu, aby soud uložil doživotí. Dahlgren je podle ní nebezpečný pro společnost. Zmínila absurditu i šílenost činu a jeho motivu.
Podle státní zástupkyně je třeba uložit výjimečný trest, tedy 20 až 30 let vězení nebo doživotí. "Řešil si svoje vlastní ego. Nic jiného v tom nespočívalo. Měl strach z prohry," řekla Doležalová. Rodina jeho hostitelů pokračovala v požadavcíh, které na Dahlgrena měl jeho otec: aby se zařadil, aby přestal snít, aby začal pracovat.
Dahlgren podle žalobkyně čin provedl po předchozím uvážení, na více osobách, brutálním způsobem. Jsou to přitěžující okolnosti.
Motivem Dahlgrenova činu mohla být podle žalobkyně egocentrická touha předejít konečnému selhání, neschopnost dostát požadavkům běžného dospělého života. Uvedla to s odkazem na psychiatričku a psycholožku.
Žalobkyně připomněla, že po činu se pachatel choval velmi systematicky, důsledně. Zahlazoval stopy, počkal na poslední oběť. To příliš nesvědčí o tom, že by jednal "v psychotické dekompenzaci". Znalkyně z oboru psychiatrie už dříve uvedla, že Dahlgrenovy rozeznávací a rozhodovací schopnosti byly ovlivněny jen mírně. Naopak obhajoba poukazuje na to, že jeho psychický stav byl vážný a silně jej ovlivnil.
Jednání Dahlgrena bylo podle žalobkyně z hlediska normálního člověka zcela nepochopitelné, šílené. Připomněla však to, že z forenzního hlediska netrpí Dahlgren duševní chorobou, jen těžkou poruchou osobnosti - alespoň k tomu dospěla znalkyně z oboru psychiatrie.
Na základě nepřímých důkazů tvořících uzavřený řetězec lze označit vinu obžalovaného za prokázanou, řekla státní zástupkyně.
Nikdo jiný než obžalovaný neměl časové možnosti, aby rodinu zavraždil a pokusil se posléze založit požár - jedině Dahlgren, zdůraznila státní zástupkyně Ludmila Doležalová. Svědčí proti němu také pachové stopy na končetinách všech zavražděných a genetické stopy na kalhotách, které měl po příletu do USA.
Žalobkyně v závěrečné řeči na základě shromážděných důkazů sestavuje časovou osu dne, kdy se vražda stala.
Závěr o tom, že pachatelem je Dahlgren, plyne podle žalobkyně z expertiz i dalších důkazů, které naznačují, kde se obžalovaný v osudný den pohyboval. V domě ho viděla pošťačka i uklízečka. Žalobkyně zmínila také telefonickou a elektronickou komunikaci zavražděné rodiny i Dahlgrena.