Soud s Kevinem Dahlgrenem
I když momentálně není Dahlgren podle znalců nebezpečný pro společnost, tak je možné, že v podobné situaci, kterou bude vnímat znovu jako stresující a frustrující, zopakuje agresi.
Podmínky pro výjimečný trest jsou podle soudu bezpochyby splněny, zejména s ohledem na zavrženíhodný charakter činu. Oběti Dahlgrenovi nic neudělaly, rodina se k němu chovala mile, nic zvláštního po něm nevyžadovala. Obžalovaný si tak řešil v podstatě své problémy se svým egem, svými pocity, zmínil soudce. Uložení doživotního trestu vězení je nutné kvůli ochraně společnosti.
Obžalovanému polehčovala podle soudu jediná okolnost - dosavadní bezúhonnost. Polehčující okolností naopak není věk - bylo mu skoro 20, to už není věk blízký mladistvému, řekl soudce.
Smíšená porucha osobnosti na Dahlgrena s jistotou vliv měla, ale ne takový, aby nebyl schopen ovládat se a rozpoznat nepřípustnost svého jednání.
Pro Dahlgrenovu příčetnost v době činu svědčí podle soudce i to, že se dokázal bez problému dostat z Brna do Vídně a poté do Spojených států, aniž vyvolal pozornost. Choval se tak, že si na něm nikdo ničeho nápadného nevšiml. Během cesty do Vídně si v poklidu koupil občerstvení na čerpací stanici, popsal soudce.
Soud se zabýval také trestní odpovědností Dahlgrena, respektive jeho příčetností v době činu. Vyšel při tom zejména z posudku psychiatričky Mileny Zimulové. Vyplynulo z něj, že Dahlgren netrpěl duševní chorobou, jen smíšenou poruchou osobnosti. Jeho rozhodovací a rozpoznávací schopnosti byly sníženy jen nepodstatnou měrou. Názory amerických expertů byly jiné, Zimulová ale podle soudce Michala Zámečníka srozumitelně vysvětlila, proč jsou jejich vyjádření mylná. Zámečník zdůraznil, že Dahlgren se choval racionálně, plánovitě. Na čtvrtou oběť číhal celé dopoledne, byl schopen po sobě takzvaně uklízet, zametat stopy, byl schopen komunikovat s pošťačkou a převzít zásilku, konstatoval soudce.
"Soud má k dispozici řadu nepřímých důkazů a tyto tvoří ucelený řetězec, ze kterého se dá vyvodit jediný závěr, a to, že se skutku, jak byl popsán v obžalobě, dopustil právě obžalovaný," řekl soudce Michal Zámečník.
Na kraťasech, které si Dahlgren odvezl do USA, byla krev všech čtyř obětí, konstatoval soudce Michal Zámečník. Značná část skvrn prokazatelně podle expertízy nevznikla otěrem, ale dopadem kapek krve. Nemohly se tedy na oděv dostat jinak, než při rozstřiku krve přímo při útoku, popsal soudce.
Dahlgrenovi tlumočí odůvodnění překladatelka simultánně přímo "do ucha". Z míst, kde sedí většina novinářů, není Američanovi vidět do tváře. Nelze tedy popsat, zda jsou na něm patrné emoce.
Soudce Michal Zámečník konstatoval, že Dahlgren se v osudný den v domě prokazatelně pohyboval. Násilné vniknutí do domu se neprokázalo, neztratily se žádné cennosti. Vyšetřování ukázalo, že rodina obětí neměla žádné nepřátele. Nikdo jiný než Dahlgren čin spáchat nemohl.
Dahlgren by měl zaplatit také odškodnění přes 400.000 korun. Se zbytkem nároku soudce odkázal poškozené na občanskoprávní řízení.
Dahlgren dostal doživotí. Odpyká si trest ve věznici se zvýšenou ostrahou. Zároveň soud rozhodl také o zabezpečovací detenci. Ta se však podle dřívějšího vyjádření obhajoby týká až období po případném odpykání trestu odnětí svobody.
Dahlgren podle soudu jednal na základě předchozího uvážení, brutálním způsobem.
Soud shledal Dahlgrena vinným z vyvraždění rodiny v Brně-Ivanovicích. Spatřoval v obětech podle rozsudku "reprezentanty frustrujícího světa." Plná jednací síň ve stoje poslouchá výrok včetně popisu desítek zranění, která oběti utrpěly.
Kevin Dahlgren je vinen, začíná výrok soudního rozhodnutí. Teď soudce čte, čím shledal Dahlgrena vinným.
