Reportér iDNES.cz se nyní snaží dostat z přístavu do centra Calais. Zároveň má technické potíže s připojením k internetu. „Nejdřív nebyl u krajnice vidět nikdo. Pak jsme uviděli, jak v jednom místě hlídkují policisté a téměř vzápětí po nich se začaly objevovat u silnice hloučky uprchlíků. A začaly létat kameny,“ zavolal své postřehy do redakce.
V okolí koridoru bylo asi dvacet francouzských policistů, se situací ale nic nedělali. Spíš jen bezradně hlídkovali.
Jsme v přístavu. Průjezd koridorem byl ale poněkud drsnější. Čekající migranti nám házeli pod kola kužely a klacky, aby nás donutili zastavit.
Do Calais zbývá asi dvacet kilometrů, běženci z Afriky však podél dálnice zatím nečekají, na jejich hlavní vlnu je zřejmě příliš brzy. Francie je stále ponořená do tmy, rozednívá se jen velmi pomalu a navíc je zataženo.
Právě jsme přejeli francouzské hranice. „Bude tady jedno parkoviště s pumpou, ale tam už běhají taky,“ glosuje Martin Matoušek aktivity běženců a jejich výsledek - stejně jako v belgickém pohraničí je naprostá většina parkovišť zavřená. Cesta do přístavu v Calais potrvá necelou hodinu.
-
Než přejedeme z Belgie do Francie, je potřeba natankovat. Nádrž pobere 735 litrů nafty, Martinovo volvo potřebuje zhruba 32 litrů na 100 kilometrů cesty. S plnou nádrží tedy může ujet téměř 2300 kilometrů. / Autor: Michal Bělka, iDNES.cz
Míjíme jedinou čerpací stanici s parkovištěm nedaleko Nieuwpoortu. „Tak tady jsem spal jenom jednou - a přes den,“ podotýká Martin. „Hele, vidíš je tam? Už se dobývají dovnitř,“ dodává rychle. Za jedním z odstavených kamionů postává trojice mladých Afričanů a pokouší se otevřít návěs.
„Tady už jsou veškerá parkoviště pozavíraná, nedá se tu nikde zastavit. Ve Francii už je to zavřené nadobro,“ líčí Martin, zatímco míjíme oranžovou páskou poškrtané cedule lákající řidiče k odpočívadlům. Podél dálnice v opačném směru parkují kamionů desítky, po naší pravici je prázdno.
„Tak tady už je šance, že ti do auta nalezou černoši,“ upozorňuje Martin v belgickém Jabekke. Do přístavu v Calais přitom zbývá ještě asi 100 kilometrů. Tomáš přes vysílačku dodává, že jeden z kolegů se s běženci setkal ještě dříve.
Kamioňáci jezdí podle Martina většinou od pondělí do pátku, třeba v Anglii se ovšem často zůstává přes víkend a práce se tak může natáhnout na dva týdny v kuse. „Občas se to sejde tak, že pořád jezdíme přes Ústí a parkujeme ve firmě. Kluci, co bydlí v Ústí, pak můžou být v podstatě ob den doma. Ale já jsem z Děčína, tak domů nejezdím a přespím v autě,“ popisuje řidič. A já vzpomínám, že právě na firemním parkovišti jsem ho vlastně v noci na pondělí poprvé potkal. Vrátný i Martinovi kolegové, kterých jsem se na něj ptal, si mysleli, že ještě nedorazil - dokud krátce před plánovaným odjezdem nevystoupil z kamionu.
-
Kennedyho tunel pod řekou Šeldou slouží řidičům jako signál, že bez dostali přes Antverpy. Martin je spolu s německým Kasselem považuje za jedno z nejrizikovějších míst, kde hrozí uváznutí v kolonách. Tentokrát jsme však měli štěstí jak v Kasselu, tak i v Antverpách (16. června 2015) / Autor: Michal Bělka, iDNES.cz
Nocování a odjezd komplikovalo nepříliš štědré zázemí rozestavěného odpočívadla, kde dělníci podle všeho zbourali čerpací stanici i s umývárnou a sprchami. Čištění zubů tak proběhlo v příkopu u lesa, sprcha zkrátka jeden den počká. Martina bezprostředně před odjezdem zarazila zamčená toaleta, snad vydrží na některou z příštích pump.
Večerní pobyt na parkovišti nakonec proběhl docela příjemně. V kabině kamionu se mi i přes nedostatek prostoru nad lůžkem spalo překvapivě pohodlněji než třeba v mnohých z „baťůžkářských“ hostelů v centru Kodaně, kde jsem v minulých měsících často nocoval během studijního pobytu. Celá kabina se dá navíc zatemnit závěsy, takže nás od spánku nerozptylovalo denní světlo. Nebyl tak problém usnout ještě před osmou večer, což jsem nezkusil tak od druhé třídy základní školy a docela jsem se toho obával.
Dálnice v okolí města je zatím téměř prázdná, tu a tam se mihne osobní auto nebo náklaďák. „Stačí jeden jouda na boku a zavřou celé město. Už jsem to tu taky zažil,“ upozorňuje však Martin Matoušek kolegy, aby se neradovali předčasně.
Dobré ráno z dálnice nedaleko Antverp. Po devítihodinové přestávce řidiči Martin, Tomáš a Zdeněk opět zasedli za volant a míří do přístavu v Calais, kde se nalodí na trajekt do Anglie. Čeká nás ještě zhruba 220 kilometrů jízdy.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, on-line reportáž z kabiny kamionu pro dnešek končí. Znovu se ohlásíme na konci povinné přestávky, tedy asi v jednu hodinu ráno, kdy všechny tři vozy zamíří do Calais. Dobrou noc!
-
Kabina kamionu není zrovna pětihvězdičkový hotel, vyspat se zde ale prý dá poměrně pohodlně. No, uvidíme. Čeká na mě horní sklápěcí lůžko, řidič Martin má už dole připravené peřiny - jak jinak než s obrázky kamionů. / Autor: Michal Bělka, iDNES.cz
„A takhle to vypadá každý večer. Dojít si na záchod, najíst se a zalézt,“ shrnul náplň následujících hodin Zdeněk, který je v týmu řidičů služebně nejstarší. Dříve podle něj kamioňáci drželi víc při sobě, dnes má ovšem každý svůj notebook a televizi, takže tráví volný čas zavřený v kabině.
