Sdílená ekonomika je pojem, který zaznívá nejen z úst politiků stále častěji. Nezřídka v tom smyslu, že jde o revoluci, která zásadně změní naše životy. Myslíte si, že to tak skutečně je?
Platformy sdílené ekonomiky velmi významně mění trh skoro kdekoliv, kde se objeví. Díky internetu, mobilním telefonům a rychlému datovému připojení jsou totiž schopné spojovat dohromady lidi, kteří něco chtějí a lidi, kteří něco nabízejí. A to mnohem rychleji než dříve. V tomto směru je to skutečná revoluce. Inzeráty v novinách, třeba jako v devadesátých letech v případu Annonce, jsou proti tomu úplný pravěk.
Takže jde hlavně o modernějších technologie? To ale přeci není nic zcela nového. Kamenné obchody se také musely vyrovnat s nástupem e-shopů. Dá se to srovnat?
Napadá mě lepší příklad z minulosti. V roce 1898 proběhla v New Yorku obrovská urbanistická konference, která měla jediný cíl - vyřešit problém s koňským trusem ve městě. Moudří lidé tam bádali, co s tím. Měli katastrofické projekce, které ukazovaly, že do roku 1930 budou ulice do tří metrů výšky pokryté koňským hnojem. Až potom najednou, na začátku 20. století, se problém s vedlejšími produkty koňských povozů vyřešil radikální technologickou změnou.
Koordinátor digitální agendy České republikyFunkce koordinátora digitální agendy spočívá v zajištění koordinace digitální agendy napříč státní správou. Jeho hlavním úkolem je, aby mezi s sebou navzájem mluvili zástupci státní a veřejné správy, byznysu, IT firem, neziskového sektoru a akademiků. Pozice byla zřízena vládou Bohuslava Sobotky v květnu 2016. Ondřej Malý do ní byl jmenován v dubnu letošního roku. |
Koně nahradila auta.
Ano. Existují dvě stejné fotografie newyorské páté avenue. Jedna je z roku 1900 a druhá z roku 1913. Na té první je ulice plná drožek a povozů a jedno auto. Na té druhé je celá ulice plná automobilů a jeden koňský povoz.
Co tím chcete říct?
Často nedokážeme postihnout v našich úvahách vliv technologického pokroku. Platformy sdílené ekonomiky, jako je Uber nebo Airbnb, přesně takový technologický pokrok představují a my teprve začínáme objevovat vlivy, které přináší, a přemýšlíme, jak se k nim postavit a jak se s nimi vyrovnat.
Lidé už dříve běžně brali stopaře u silnice, nebo zvali přátele na večeři. Proč pojem sdílená ekonomika zaznívá až teď a tak často? Přeci to není nový koncept.
Domnívám se, že ten rozdíl je v tom, že platformy v dříve nepředstavitelném měřítku umožňují vydělávat peníze lidem, kteří by jinak peníze nevydělávali. A právě tahle ekonomická aktivita má na trh velký vliv. Máte doma auto v garáži, tak si řeknete, že bude třeba pět hodin týdně vozit lidi. Někdo si řekne, že to pro něj bude hlavní pracovní poměr.
Do jaké míry by měl stát odlišně přistupovat k lidem, kteří si chtějí pouze přivydělat, a k těm ostatním?
To je právě ta otázka. Jestli by po Vás měl stát chtít stejné podmínky, jako chce po člověku, který to dělá jako hlavní činnost, nebo jestli tady má být jen lehčí forma regulace, či zda by nebyla potřeba pouze nějaká jednoduchá forma ohlášení. Myslím si, že zájmem státu je primárně, aby ten, kdo služby poskytuje, nikoho nezabil a aby odvedl daně. To je ale podle mě možné zajistit i s nižší formou byrokracie.
Kde je ale ta hranice, do kdy jde o přivýdělek a od kdy už jde o regulérní podnikání?
Tu bohužel neznáme, protože jí zatím nikdo nestanovil a výklad se v tomto liší. A to si myslím, že je jedna z hlavních věcí, kterou by měl stát udělat. V zákoně se mluví o soustavnosti podnikání, ale ta definice je dosti nejasná. Hranici by měla lépe stanovit jednotlivá ministerstva, která jsou teď usnesením vlády ze 4. září pověřena prověřit, jaké zákony v jejich gesci mají vliv na sdílenou ekonomiku. Tyto informace pak jasně ukážou na to, která problematická ustanovení je v legislativě nutné změnit.
Co dalšího se od ministerstev očekává?
Ministerstvo průmyslu a obchodu by se mělo podívat na to, zda je v souladu s právem Evropské unie a svobodami na vnitřním trhu, aby od platforem získával stát data. Ministerstvo financí a ministerstvo vnitra se zamyslí nad daňovou problematikou a nad vybíráním místních poplatků od subjektů sdílené ekonomiky. Ministerstvo pro místní rozvoj má shrnout povinnosti, které jsou kladené na poskytovatele krátkodobého ubytování a jakým způsobem do toho dostat právně ty subjekty jako jsou uživatelé platformy Airbnb. Podobně se má ministerstvo dopravy zaměřit na oblast přepravy osob.
Proč se to ale děje až teď? Třeba Uber už v Praze funguje od roku 2014.
Na to nedokážu odpovědět. Já jsem byl jmenován vládou v dubnu a sdílenou ekonomiku jsem si určil jako jednu ze svých priorit, protože vnímám, že už tyto aplikace existují a mají na trh reálný a velký vliv. Snažil jsem se to maximálně urychlit a výsledkem je zmíněné usnesení. Je ale potřeba říci, že v České republice se vládne pomocí zákonů, které schvaluje parlament. Není možné, aby si tu nějaký úředník něco vymyslel a pak se to stalo. Všechno, co ukládá stát na bedra svých občanů, musí být schváleno zákonem.
Jinými slovy, změn se jen tak nedočkáme.
Legislativní proces v Česku trvá poměrně dlouhou dobu. Od zahájení prací na novele zákona až po podpis prezidenta průměrně rok až rok a půl.
Proč Uber tak děsí taxikáře? Jak porušuje zákon, není jasné |
Jde mi o to, jestli Česká republika nezaspala.
To si nemyslím. Není mnoho států, které by byly výrazně dál než Česká republika. Na úrovni Evropské unie existuje k subjektům sdílené ekonomiky pouze nezávazné doporučení, které členským státům v zásadě říká, že je mají nechat žít a nijak radikálně je neomezovat. Čeká se také na výsledky sporů u Soudního dvora Evropské unie, které jistě také probudí nějakou aktivitu, protože bude potřeba se k nim nějak postavit.
Některá zahraniční města už ale aktivitu vyvíjejí a například působení Uberu nebo Airbnb na svém území regulují.
Záleží na tom, jak dalece umožňují právní úpravy v těch zemích lokálním zastupitelstvům, aby si to regulovala sama. U nás to bude nutné udělat změnou zákona.
Když už jsme u Airbnb. Důvod, proč ho některá města omezují, bývá ten, že vede k vylidňování center metropolí. Na to si ostatně stěžuje i Praha. Majitelům bytů se totiž často více vyplatí pronajímat krátkodobě byty turistům než dlouhodobě Pražanům. To ve výsledku zvyšuje ceny nájmů a zhoršuje dostupnost bydlení. Má stát při přípravě legislativy zvažovat i negativa, která jsou se sdílenou ekonomikou spojená?
Odhadnout vliv digitálních technologií, nebo těchto platforem na trh, není úplně jednoduché. Digitální prostředí se mění tak rychle, že pro stát je velmi obtížné tuto oblast legislativně ošetřit. To však neznamená, že by neměla platit nějaká základní pravidla. V případě služby jako je Airbnb si myslím, že je ideální, když se dá hodně pravomocí do rukou přímo lokálním orgánům, tedy obcím a městům. Starosta nebo primátor totiž daleko lépe než úředník na ministerstvu ví, co se v jeho městě děje.
Nenastane ale pak takový rozpolcený stav, kdy například v Brně budou sdílené ekonomiky prosperovat, zatímco v Praze je zastupitelstvo zakáže? Tedy, že část obyvatel bude mít přístup k moderním způsobům sdílení a druhá nikoliv?
Nevěřím, že by to mělo za důsledek takové totální zákazy. Zastupitelé, radní a starostové nejsou hloupí, a myslím, že dobře chápou, že jde o možnost, jak rozvinout na území svého města poměrně zajímavou formu podnikání, která jim bude generovat příjem do městské kasy. Je ale potřeba najít rovnováhu, kterou si nakonec daleko lépe stanoví starosta či primátor.
Do jaké míry by města měla mít v tomto rozhodování volnou ruku?
Zákonodárce by měl dát nějaký rámec, ve kterém se místní zastupitelé budou pohybovat. Ale jak konkrétně ho města využijí, už by mělo být na nich. Existuje samozřejmě oprávněný zájem státu nelikvidovat moderní formy podnikání. Tohle vše je ale spíše můj soukromý názor. Rád si počkám na to, co mi jednotlivá ministerstva do konce roku předloží. Pracují tam odborníci na daný sektor a a věřím tomu, že půjde o kvalitní informace. Z nich následně vytvořím souhrnnou zprávu, kterou vládě předložím do konce ledna 2018.
Zastaralá legislativa způsobila, že společnosti jako Uber tvrdí, že na ně stávající pravidla neplatí, protože na ně zákony nepamatují. Výsledkem je i to, že například pražští úředníci pokutují řidiče Uberu za nedodržování pravidel pro taxislužby, ale na samotnou společnost páky nemají.
To je dané tím, že naše zákony nejsou připravené na digitální dobu. Je potřeba regulační rámec upravit tak, aby jí reflektoval.
Ale kudy se z tohoto rozcestí vydat? Zmírnit povinnosti, které mají tradiční podnikatelé, nebo naopak donutit stejné podmínky dodržovat i uživatele aplikací, jako je Uber či Airbnb?
Ta odpověď je regulovat správně. Brát v potaz, že je rok 2017 a říci jaké povinnosti jsou a jaké nejsou potřeba proto, aby podnikání fungovalo a aby byl ochráněn spotřebitel. V roce 2017, kdy všichni používáme aplikace jako je Google Maps, Waze a obecně GPS navigace, nepovažuji za úplně nutné, aby každý, kdo chce přepravovat osoby v Praze, skládal zkoušky z místopisu a znal všechny ulice od Čakovic až po Zličín.
Ondřej Malý (38)Vystudoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy obory žurnalistika a americká studia. Dlouhodobě se věnuje oblasti telekomunikací a IT, nejprve jako redaktor deníku Lidové noviny a Hospodářské noviny, od roku 2012 do 2017 pak působil jako člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Od dubna letošního roku je koordinátorem digitální agendy ČR. |
Takže je na místě uvolnění již přežitých povinností?
Regulace existuje především proto, aby byl spotřebitel chráněn a aby měl co největší užitek. A užitek bude mít ve chvíli, kdy nebude komplikovaný vstup do daného odvětví, což aplikace jako Uber splňují.
Na, to abyste se stal řidičem taxi, musíte splnit ne úplně triviální podmínky a netrvá to krátkou dobu. Stát se řidičem Uberu je o poznání jednodušší. Přesto kvalita služby, kterou zákazník dostane, alespoň pokud můžu soudit z vlastních zkušeností, není v zásadě úplně odlišná. Pak je velká otázka, jestli už nepominuly důvody, pro které byly některé požadavky na klasické podnikatele v minulosti kladeny.
Měly by nějaké povinnosti naopak přibýt?
Za správné bych požadoval, aby například všichni řidiči vykazovali platby do systému EET. Stát se tak dozví, kde jaká platba proběhla, a potom mu neunikají daně, což je žádoucí.
U výběru daní se na chvíli zastavme. Jejich neplacení je totiž častým tématem, když se mluví o sdílených ekonomikách, především o Uberu.
Z každé cesty, kterou s Uberem projedete, dostanete doklad. Ten je napsaný na vás a říká, že Vám Uber jménem nějakého řidiče vydává fakturu na určitou částku. Takže ta platba očividně někde evidovaná je. Je jasné, že v momentě, kdy vám fakturuje nizozemská dcera americké společnosti, není pro finanční správu dohledatelnost tak úplně jednoduchá. Je to rozhodně obtížnější, než kdyby fakturovala česká společnost. Je ale logické, že platit daně by měli všichni, kteří si vydělají víc, než je limit, který je stanovený zákonem. A toho je potřeba docílit.
Už jsme mluvili o tom, že každý do sdílené ekonomiky přispívá jinou měrou. Jak důležité je pro stát neodradit ty, kdo je chtějí využívat skutečně jen jako občasný zdroj příjmů?
Stát by měl tyto nové možnosti co nejméně komplikovat. Z hlediska státu jsou totiž poměrně žádoucí, protože lidem, kteří by normálně byli úplně mimo pracovní proces, jako jsou důchodci či matky na mateřské, umožňují vydělat si nějaké peníze navíc. V momentě, kdy těmto lidem nařídíte nekonečné množství papírování, tak se zaleknou a řeknou si, že jim současný příjem nebo důchod stačí, ač to není žádné terno. Než se prokousávat kopami papírů, tak se přivýdělku vzdají, nebo to budou dělat na černo.
Proč je pro stát důležité, aby si lidé mohli takto přivydělat?
Protože roste ekonomická aktivita, z čehož má stát přeneseně peníze z daní z příjmů a daní z přidané hodnoty. Dám příklad: důchodce, který umí výborně německy, může sedět doma a číst si knížku, nebo může přes platformu typu Robeeto pro nějakou firmu překládat dokumenty. Vydělá si víc i víc utratí.
Takže sdílenou ekonomiku chápete jako možnost zužitkovat zatím nevyužité síly a prostředky českých lidí?
Platformy, jako je Uber a Airbnb nebo Robeeto a NejŘemeslníci.cz, jsou silné v tom, že rychle spojují nabídku s poptávkou. Lidé mohou snadno najít někoho, kdo jim za jejich konkrétní dovednost zaplatí. To je největší síla a přidaná hodnota platforem a umožňuje to uvolnit a zužitkovat poměrně velký ekonomický potenciál lidí, kteří by jinak neměli příležitost něco dělat.
Předpokládám, že i zde se skrývá nějaké „ale“...
Ano. Proto se na tu problematiku stát musí dívat i z regulatorního hlediska. Ve chvíli, kdy do takovýchto systémů začnou přecházet i standardní zaměstnanci, můžeme se dostat do vážných problémů, protože se začnou například snižovat příjmy ze zdravotního pojištění. Stát by nicméně neměl platformám přehnaně bránit, ale spíš neustále přemýšlet, jaký mají vliv na společnost, sledovat, co se děje na trhu práce, a reagovat na to případnými změnami legislativního prostředí, které negativní dopady omezí.
Mluvil jste o tom, že auta v minulosti nahradila koně. Ti dříve zastali téměř veškerou těžkou práci. Dnes slouží převážně k rekreačním účelům a jejich počty se od počátku 20. století násobně snížily. V Praze je teď asi šest tisíc taxikářů a pro Uber už v metropoli jezdí téměř tři tisíce řidičů. Neznačí nové možnosti sdílené ekonomiky zánik některých tradičních podnikatelských odvětví?
U části z nich samozřejmě ano. Říká se, že konečný důsledek aplikací jako je Uber, bude skutečnost, že už se většině lidí nevyplatí vlastnit auto. Většině z nás se to zatím může zdát nepředstavitelné, ale v Americe už spousta lidí Uber využívá místo vlastního vozu a každé ráno si na cestu do práce a z práce volají jiného řidiče. A do budoucna s tímto trendem počítají i automobilky. Mluví o tom, že s nástupem autonomních vozidel přestanou prodávat auta a místo toho budou nabízet, jak říkají, „služby mobility“, přepravu z místa A do místa B.
Test: Uber, Liftago, nebo taxi? Vyzkoušeli jsme, které auto si zavolat |
Čeho dalšího by se tak významné změny mohly týkat?
Neexistuje snad žádné odvětví, které by mělo bohem danou jistotu, že tady bude navěky. V roce 2005 všichni věděli, že je Nokia největším výrobcem telefonů na světě a že je její pozice neotřesitelná. Zdálo se, že tu bude navždy, Finové byli rádi, že ji mají, a nikdo si nedokázal představit, že by tomu mělo být jinak. Za dva roky přišel iPhone, kterému se všichni smáli, že nemá klávesnici a tvrdili, že jde o produkt pro pár nadšenců do Applu. O pár let později přestala Nokia fakticky existovat.
Takže?
Produkty, které radikálně mění trh, se objevují běžně. Teď přišla řada na oblast přepravy osob a krátkodobého ubytování, příště to ale může být úplně jiné odvětví.
Jak jste uvedl, sdílené ekonomiky nabízí větší efektivitu využívání prostředků, které lidi mají. Neberou tak ale z logiky věci práci jiným lidem, kteří se danou službou živí? A nezvýší proto nezaměstnanost?
To, že bude méně pozic v nějakém segmentu ekonomiky, ještě neznamená, že jich bude méně v celé ekonomice. Je ale velmi pravděpodobné, že například lidé, kterým dnes říkáme taxikáři, budou v budoucnosti potřeba méně. Na druhou stranu někteří z nich zřejmě přejdou na stranu profesionálních řidičů pro některou z platforem podobných Uberu. Nebo si vymyslí nějaký jiný obchodní model, kterým budou reagovat na změnu ve svém odvětví.
Mají ale šanci jim konkurovat?
To už se děje ve světě i u nás. Například Liftago je do jisté míry česká odpověď na nástup Uberu. Funguje podobně, ale na rozdíl od Uberu nespojuje řidiče, jejichž profesionalita je vám neznámá.
Není pak ale ze strany Uberu trochu pokrytecké schovávat se za zastaralou legislativu, když z pohledu zákazníka, dokáže jiná služba nabídnout prakticky to stejné, ale v rámci platných zákonů?
Tohle je dost těžká otázka. Já se nechci zastávat ani jedné strany. Myslím si, že byznys model Liftaga i Uberu je trochu odlišný a oba dva mají své místo na trhu. Liftago dává dohromady nabídku profesionálních řidičů, Uber sdružuje i amatéry. Myslím, že oba tyto modely vedle sebe dokáží existovat a měl by se najít nejnižší společný jmenovatel regulace, která je potřeba k tomu, aby z toho měli lidé co největší užitek. Ale pak ať se na trhu o zákazníka všichni férově porvou.
Z našeho rozhovoru se zdá, že by se podle vás měla Česká republika držet doporučení Evropské komise a nesnažit se prostředí pro sdílené ekonomiky ničit a přehnaně je regulovat. Myslíte si, že to tak nakonec dopadne?
Tohle rozhodnutí je na zákonodárcích a politické reprezentaci. Já jim jako úředník mohu poradit a říct jim svůj názor, který bude vycházet i z toho, co sdělí jednotlivá ministerstva a lidé, kteří mají k daným sektorům nejblíž. Jaká je to ale pro stát priorita a jakým směrem se dáme, to už bude skutečně na politicích. Já jim mohu pouze připravit podklady, aby se mohli co nejlépe rozhodnout.
