INFOGRAFIKA: RODINA MAUEROVÝCH
"Počkejte, já vám něco ukážu," vzpomněl si, a jen co dosedl tetě na klín, zase seskočil a běžel na pokoj. Za chvíli už se vracel s náručí plnou plyšových zvířátek a hrdě ukazoval prázdné obaly od bonbonů, které spořádal. "Chceš?" ptal se každého a postupně rozdal tři poslední sladkosti ze svých zásob.
Pak se v barevně vymalované místnosti s barevnými ubrusy rozpovídal o vyučování, které dnes v nemocnici měl. Vyprávěl také o kamarádkách z oddělení i o zvířátkách.
O kudrnaté vlasy přišel Ondřej po příchodu do Klokánku.
Při vyprávění pořád žmoulal nějakou hračku, hrál si s rukama svých blízkých, poskakoval, hlasitě se smál, přesedal z jednoho klína na druhý a všem ukazoval své hračky a další poklady. "A to je dnes hodně klidný," komentoval Ondrovo pobíhání otec Radek Coufal.
"Ještě obrázek, ten mají sestřičky," vzpomněl si. Za chvíli se přiřítil se zažloutlým linkovaným papírem. "To jsou schody a okna a střevíček od Popelky, dívali jsme se na pohádku," popisoval a hrdě pozoroval tváře příbuzných, kteří si museli papírovou čtvrtku nechat kolovat.
O matce, Kláře Mauerové, celou dobu nepadlo ani slovo. Rodina se úpěnlivě vyhýbá i jakékoliv zmínce o tom, co se dělo v Kuřimi. Přesto v jednu chvíli malý Ondra všechny odzbrojuje. "A tohle dejte Aničce, sestřičce," vyhrkl s úsměvem a tatínkovi podal žlutou želvičku. "Měla by radost," vzmohla se na neurčitou odpověď Ondrova teta Gabriela Pokorná.
Na závěr všichni dostali pusu. "A kdy půjdu pryč? A kdy půjdu do Klokánku?" loučil se malý Ondra. "Už brzo," slibovala rodina.
Staršího Jakuba v Klokánku zklidňuje hraní na flétnu.
Starší Jakub už půjde do školy
Snad ještě živější než Ondra byl jeho desetiletý bratr Jakub, který jako jediný stále zůstává v Klokánku. K němu bylo možné v doprovodu rodiny proniknout pouze s použitím malé lsti, změny jména.
"Jsem ostříhaný," hlásil hned po příchodu do společenské místnosti, zatímco vychovatelka, která monitorovala celou návštěvu, vše pozorovala od nedalekého stolu.
"A byl jsem dneska v angličtině pro školku, učili jsme se barvy. A taky jsem modeloval z plastelíny, co se vám líbí nejvíc?" dotazoval se všech blízkých, zatímco bez přestání skákal na pohovce.
Jakub příbuzným v Klokánku vykládal, jak opět půjde do školy.
Zklidnit jej? To zpočátku vypadalo jako nemožná věc. Pomohla až přinesená flétnička. "Zrovna dneska jsem měl vystupovat na školní akademii," říkal zklamaně.
Pak začal vyprávět básničky. "Zítra už musím do školy," vzpomněl si nepříliš nadšeně. Dosud si v Klokánku jenom hrál. Skutečně ožil, až když dostal bonbony ve tvaru dinosaurů. Hned je začal vyjmenovávat. "A Ondrovi řekněte ahoj," vzpomněl si na brášku. O matce se nikdo mluvit neodvážil.
