OTÁZKA:
Jen pozdravení Pavle, jda kolem. Je skvělý to co děláte a že to děláte! Pozdravení všem do Cest Domů.
Tadeáš Věrčák
Pavel Klimeš:
Dobrý den Tadeáši, děkuji za pozdrav a vyřídím i kolegyním. "Skvělá" je hlavně možnost využít domácí hospicové péče jako alternativy k hospitalizaci pro ty pacienty a jejich blízké, kteří cítí tuhle cestu za správnou.
15.9.2014 14:07
OTÁZKA:
O kolik lidí se může takový mobilní hospic jako je Cesta domů postarat?
Pavel
Pavel Klimeš:
Dobrý den, kapacita mobilního hospice je dána vždy velikostí jeho týmu. Náš domácí hospic poskytující mobilní specializovanou paliativní péči má kapacitu přibližně 20 pacientů v jeden okamžik (na území hl.m.Prahy, kde máme registraci k poskytování zdravotních služeb). Tam, kde je tým domácího hospice menší, je i menší kapacita pro pacienty.
15.9.2014 14:11
OTÁZKA:
Jak se má tedy mluvit s umírajícím? Utěšovat? Nebo dodávat odvahu?
Pavla
Pavel Klimeš:
Dobrý den, myslím, že především pravdivě. Umět vyslovit těžkost situace může být pro umírajícího i pečujícího odbřemeňující. Utěšování k tomu samozřejmě patří, ale vždy je dobré být citlivý, jakým způsobem utěšovat - říkat "to bude dobrý" asi není zrovna ono. Ale říct "budu se to snažit zvládnout" je něco splnitelného. Možná než dodávat odvahu je na místě prožívat čas, který je nám společně "ještě dán" způsobem, který spíš než odvaze je o přítomnosti ( a vztahu).
15.9.2014 14:15
OTÁZKA:
Lidé se umírání bojí já taky - jak se k tomu nejlépe postavit?
pepe
Pavel Klimeš:
Dobrý den, já se vlastně možná taky bojím. Práce s umírajícími Vám nedá recept, jak se smrti postavit A lze se jí vůbec postavit? Vždyť je to přece přirozená součást bytí a lidského života. Žijme tak, aby jsme mohli svůj život prožít co nejplněji a tváří tvář smrti pak co nejméně litovali špatných rozhodnutí, slov, činů.... i když vždycky nějaká špatná budou... jsme lidé.
15.9.2014 14:20
OTÁZKA:
Dobrý den, kolik stojí rodinu hospicová péče o umírajícího? Existují nějaké nároky na příspěvky?
Lenka P.
Pavel Klimeš:
Dobrý den, hospicová péče je nákladná - stejně jako každá jiná zdravotní péče v zařízení či doma. Domácí hospicová péče je financována v tuto chvíli mimo rámec veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že každý hospic poskytující mobilní specializovanou paliativní péči se snaží najít prostředky na provoz z různých zdrojů financování. Finanční spoluúčast rodiny se pohybuje v různých cenových hladinách, každý hospic Vám sdělí výši příspěvku, který vybírá. Domácí hospic Cesta domů v současné době vybírá spoluúčast 200 Kč. za den péče - jedná se přibližně o sedminu skutečných nákladů. Čerpání příspěvku na péči v rámci podpory státních sociálních systémů je určitě možné, to ale není moje odbornost - odkázal bych Vás v tomto případě na poradnu Cesty domů (www.umirani.cz), kde je mnoho užitečných informací.
15.9.2014 14:28
OTÁZKA:
Dokazete byt, i pres napln sve prace a caste setkani se smrti po prichodu domu vesely?
Diky
Lena
Pavel Klimeš:
Dobrý den,
určitě dokážu. Naštěstí mám povahu, která mi umožní se usmát dokonce i dříve než jedu domů. K téhle práci patří obojí - být smutný i být veselý (jako v životě).
15.9.2014 14:31
OTÁZKA:
Dobrý den,
přesně před rokem jsme se vídali po dobu několika dní, kdy jste nám pomáhali starat se o naší maminku. To, že jsme věděli, že máme možnost kdykoliv zavolat a poradit se a že za maminkou zase brzy dorazíte, bylo ohromnou pomocí. Ještě před rokem se o tomto tématu moc nehovořilo a myslím si, že je úžasné, že se tato diskuse otevřela a široká veřejnost má možnost se o takovýchto službách a možnostech dozvědět. Ještě jednou přijměte náš dík za celou rodinu.
Klára Guthová (Horáčková)
Pavel Klimeš:
Dobrý den, já děkuji za Váš krásný příspěvěk. V úctě, Pavel
15.9.2014 14:32
OTÁZKA:
Dobrý den, neděláte si tak trochu tady reklamu? Nelíbi se mi to. Mluvíte tady jako by jste byl nesmrtelný a nebál se smrti. Nebojte na každého dojde i na Vás. Je to nechutný. Smrt patří k životu, který nám dali naši rodiče a nelíbí se mi když někdo na tom těží.
Helena
Pavel Klimeš:
Dobrý den, paní Heleno,
nemám si na co dělat reklamu. A jak jsem psal v jedné z předchozích odpovědí, i já se smrti vlastně bojím. O své smrtelnosti vůbec nepochybuju - naopak, uvědomuji si její důležitost ve svém životě dost často. Ano, smrt patří k životu - nikdy jsem neřekl opak.
15.9.2014 14:38
OTÁZKA:
Hezký den, o kolik lidí se celkem staráte? Co pak děláte ve volném čase? anna
Anna
Pavel Klimeš:
Dobrý den, o kolik lidí se celkem stará náš domácí hospic v Praze jsem již psal v jedné z dřívějších odpovědí. A můj volný čas? Mé dvě děti, s nimi každodení radosti a starosti, snaha o tak nějak "normální" cestu životem se svou milou ženou. Příroda, pěkná místa a užívat si společného času. A když jsem opravdu sám, tak do sluchátek pustit hlasitě hudbu a snažit se vyčistit mozek.
15.9.2014 14:43
OTÁZKA:
Zbývá Vám energie na to, abyste se svými kolegy prosadil možnost zřizovat hospice při nemocnicích? Je jich žalostně málo. Má osobní zkušenost? V červnu jsem v litoměřickém hospici vyprovázela svého umírajícího bratra. Ač jsme se v dospělosti nevídali často, tady jsem ho držela za ruku a vzpomínala na dětství, hladila ho, četla, vyprávěla, vzpomínala i na to nedobré a odpustila mu. Zemřel klidně. Především díky skvělému personálu, který mu pomohl od bolesti, ale dokázel posílit i mne, abych ty smutné chvíle ustála. Vážím si vaší práce.
Zdena Tomášová
Pavel Klimeš:
Dobrý den, určitě bude pěkné, když se Váš dotaz dočtou i kolegové z litoměřického hospice. Otázka rozšiřování hospicové péče je téma na samostatný článek. Doprovázení, které popisujete u svého bratra je to, o čem se mluví, které všichni nějak intuitivně tuší, někdy se to ale špatně popisuje a potom taky vysvětluje těm, kteří rozhodují, co je a co není poskytování zdravotní služby.
Paliativní týmy při nemocnicích je něco, co je věřím otázkou budoucnosti - stejně, jako před mnoha lety bylo fungování domácích hospiců. Naše sdružení se kromě přímé péče (provoz domácího hospice s několika službami) snaží podporovat vznik dalších domácích hospiců, naše zkušenosti se snažíme předávat dál. A moje zkušenost? Daří se to.
15.9.2014 14:50
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jak je takový domácí hospic financován - pomáhá stát, soukromý sektor, platí klienti?
Jiří
Pavel Klimeš:
Dobrý den, část odpovědi je v jedné z mých předchozích reakcí. Financování je vícezdrojové - v případě naší organizace největší část získáváme formou darů, účelových grantů, dotací a sponzoringu. 1/7 nákladů na poskytování služeb rodinám, které pečují o své blízké a od nás mají podporu mobilní specializované paliativní péče, je vybrána formou spolúčasti od samotných rodin. Já osobně věřím, že se blíží čas, kdy i tato služba bude standardní zdravotní službou z pohledu veřejného zdravotního pojištění a tudíž z něho budeme mít i příjmy na provoz.
15.9.2014 14:55
OTÁZKA:
Dokážete po odchodu z práce přestat na umírající lidi?
Jiří Mandát
Pavel Klimeš:
Dobrý den, myslím, že se ptáte na to, zda dokážu na naše pacienty přestat myslet. Ano i ne.
Stejně jako jiných životních situacích, někdy se potkáte s někým, kdo Vám do života zasáhne nějak hlouběji. A že je to Váš pacient? Nevadí, on je stejný člověk jako všichni okolo, které potkáváte.
15.9.2014 14:58
OTÁZKA:
Dobrý den. Všichni,kteří tam pracujete,máte můj obrovský respekt.
Terezička Svatá
Pavel Klimeš:
Děkujeme.
15.9.2014 14:58
OTÁZKA:
Pane Klimeši, otázka také možná lehce mimo téma. Sleduji počínání Cesty domů již několik let, jste skvělí. Neuvažujete o rozšíření svých aktivit i do dalších měst v ČR?
Jana Mayerova
Pavel Klimeš:
Dobrý den,
nejsem členem vedení organizace, ale myslím, že neuvažujeme. Ale rádi podporujeme organizace, které chtějí náš model převzít a ve svém regionu obdobnou službu začít nabízet.
15.9.2014 15:01
OTÁZKA:
Dobrý den, v první řadě vyjádření velkého respektu. Zajímalo by mi,jak se udržujete v psychické pohodě? Zvládáte sám, nebo musíte docházet na nějaké terapie...Díky, Lucie
Lucie
Pavel Klimeš:
Dobrý den, častá otázka "na tělo". Recept na udržování v psychické pohodě nemám. Nikdo mi ho nedal, nějak jsem si na způsob prožívání náročných situací a vyrovnávání se s nimi musel přijít sám. Na terapie nedocházím, což ale neznamená, že za 14 dnů nebudu někde u terapeuta sedět a nebudu rád, že se můžu vypovídat. Myslím, že je to hodně individuální, každý člověk má nějaký svůj způsob zvládání stresu a dobré, když si ho umí identifikovat. V jdené z předchozích reakcí jsem nastínil mé způsoby...
15.9.2014 15:06
OTÁZKA:
Dobrý den, brečíte v práci často? Děkuji, Libor
Libor
Pavel Klimeš:
Dobrý den, jsou situace, které vrhnou slzy do očí. Slovo často asi není to správné, ale občas je už bližší pravdě. A možná ne v práci, ale v souvislosti s ní. I když, někdy je dobré vědět a vidět, že i sestra (a v mém případě muž) prostě lidsky brečí.
15.9.2014 15:09
OTÁZKA:
Povzbuzujete nějak umírající lidi nebo s nimi mluvíte s lítostí? Co je podle Vás lepší?
pepe
Pavel Klimeš:
Dobrý den,
já úplně nevím, v čem můžu umírajícího člověka povzbudit. Že to bude "dobrý"? Že neumírá? Že "to" zvládne? Spíš než povzbuzení, je na místě ujištění, že v tento poslední čas nebude umírající sám. A kromě lidské blízkosti mu bude poskytnuta taková odborná péče, která bude minimalizovat nebo v ideálním případě zcela překryje nepříjemné okamžiky (symptomy) umírání.
I mluvení s lítostí je citlivé, je v něm tenká a neviditelná hranice, kdy můžeme pak s umírajícím mluvit jako "s méněcenným" - ale umírající člověk je rovnocenný do poslední vteřiny svého života, a mnohdy mu vyhovuje, když se s ním i tak jedná. Je dobré přemýšlet v takový okamžik o tom, zda "s lítostí" nemluvíme spíš kvůli sobě, než kvůli umírajícímu. Ale to už je opravdu těžké mnohdy odlišit. Citlivost je na prvím místě...
15.9.2014 15:17
OTÁZKA:
Dobrý den. V prvé řadě vám chci poděkovat za nesmírně důležitou práci, kterou děláte. Hospicová péče bývá většinou dosažitelná především ve větších městech. Existuje nějaký oficiální program, který by se snažil tuto opomíjenou součást medicíny rozšířit do celé země, tak aby byla dosažitelná i v malých městech a obcích?
Marek
Pavel Klimeš:
Dobrý den, děkuji za poděkování - patří všem, kdo na hospicovém poli pracují... Na Vaši otázku bohužel nemám kompetentní odpověď, jen vím, že strategie rozvoje paliativní péče v ČR je určitě pod kompetencí ministerstva zdravotnictví. Určitě je pak na místě ještě zmínit snahy České společnosti paliativní medicíny JEP a Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče.
15.9.2014 15:21
OTÁZKA:
Co nejčastěji řeší lidé během svých posledních dnů? Jsou zvědaví, jak bude vypadat to, co nastane po skonu? Nebo už to prostě chtějí mít za sebou?
Petr
Pavel Klimeš:
Dobrý den, na tuhle otázku nelze paušálně odpovědět. Vždyť každý jsme jiný. Každý jsme jinak žili a jinak umíráme. Co nejčastěji řeší? Strach, smutek, obavy ze samoty, neléčené symptomy. A v protipólu k tomu jsem měl pacienty, kteří řekli "a teď už bych opravdu mohl jít, vždyť už je všechno hotovo". Jenže tomuhle člověk úplně neporučí...
15.9.2014 15:25
OTÁZKA:
Dobrý den, pane Klimeši, jak se vaše kolegyně dostaly ke své práci? Je to touha pomáhat? Nebo nějaká vyšší míra altruismu? Nebo jim "to" prostě jen tolik nevadí jako ostatním ...
Karin
Pavel Klimeš:
Dobrý den, já i mé kolegyně - a to nejen v Cestě domů - jsme se dostali k téhle práci různými způsoby. Někomu nevyhovovala práce ve standardním nemocničním provozu, jiný chtěl opravdu jít ve své službě bližnímu ještě dál, pro jiného to byla osobní zkušenost a kontrast ve zdravotnictví. Ano, někomu nevadí pracovat s umírajícími, stejně tak, jako někomu nevadí denně plná čekárna pacientů před ambulancí.
15.9.2014 15:28
OTÁZKA:
Nedávno jsem četl, že umírajícím hodně pomáhá víra. Snažíte se je nějak k tomu směřovat?
Marek
Pavel Klimeš:
Dobrý den, to je opravdu hodně individuální. Nesnažím se k víře pacienty směřovat. Ale pokud cítím, že je to oblast pro někoho nejasná a rád by ji v tomto čase nějak probral, otevíráme i tuto otázku. V týmu máme duchovního, který je na oblast víry určitě lepší odborník, než já - vždy mohu setkání s ním zprostředkovat.
15.9.2014 15:33
OTÁZKA:
Jak často vaši klienti vyhledávají návštěvu kněze? Dělají to prostřednictvím hospice nebo sami? A jaká je vzájemná spolupráce?
BT
Pavel Klimeš:
Dobrý den, má odpověď viz.předchozí reakce. Když to pacient nebo rodina potřebují, jsme nápomocni v kontaktování duchovního. Pokud však člověk během života v nejakém náboženském společenství žije, pak i v tomto období (umírání) přetrvávají vazby bez ohledu na naši službu.
15.9.2014 15:36
OTÁZKA:
Jak se cítí člověk, který umírá? Jak se k tomu lidé staví?
pepe
Pavel Klimeš:
Dobrý den, jak jsem již psal, staví se každý jinak, každý jsme jiný. A ani já nevím, jak se ke svému umírání budu stavět ve chvíli, kdy přijde. Lidé obecně z něho mají strach. A přitom to nejvíc co potřebují je blízkost a respekt. Naše podvědomí nám říká, že "tohle jednou potká i mě", ale u mnoha z nás říká "ale teď ještě nechci" . A strach a nejistota jsou tady...
15.9.2014 15:40
OTÁZKA:
Dobrý deň, chcem sa spýtať, ako sa chránite pred syndrómom vyhorenia, a popriať veľa sily v úžasnej práci, ktorú robíte.
Janka
Pavel Klimeš:
Dobrý den, už jsem na podobný dotaz odpovídal. A třeba dnes večer se těším na sklenku dobrého vína. Děkuju za přání síly - je potřeba.
15.9.2014 15:41
OTÁZKA:
Dobrý den, smrt si někdy vybere i mladší lidi. Využívají hospice ? Jak mladí lidé zvládají umírání na "smrtelné posteli" ? Děkuji za odpověď
M.J.
Pavel Klimeš:
Dobrý den, ano, umírají staří, starší, lidé ve středním věku, mladí lidé i děti. Já osobně cítím, že čím mladší je pacient, tím je služba těžší. U starých lidí se člověku naskýtá jakési pragmatické racionální zdůvodnění - měl krásný život, plný život, nebo alespoň dlouhý život a požehnaný věk - ale u mladých lidí a nebo dětí se tenhle pragmatismus a pokus o racionální přístup úplně nedá uplatnit. Mladí lidé nechtějí zemřít, oni chtějí žít. Kdo z nich stihnul na tomto světě to, o čem snil a přemýšlel, když byl dítě? Jak se mají srovnat s tím, že své děti už nikdy neuvidí? Proč tady mají nechat své lásky? Využití hospicových služeb je určitě u mladých lidí na místě. A myslím, že je jedno, zda se jedná o domácí hospic nebo lůžkový, nebo projekt hospicových lůžek v rámci nemocnice. Důležité je v tomto velmi náročném čase dát celé rodině, včetně dětí, maximální podporu.
15.9.2014 15:49
OTÁZKA:
Dobrý den. V České republice je možné získat kvalifikaci "poradce pro pozůstalé". Jak vnímáte působení profesionálních poradců jak pokud jde o potřeby umírajících a jejich blízkých, tak z hlediska systému profesionální péče o pozůstalé? Hodně sil všem v Cestě domů i lidem, kterým pomáháte.
Jolana
Pavel Klimeš:
Dobrý den, zatím jsem se s žádným poradcem pro pozůstalé nesetkal, i když o této kvalifikaci vím. Proto se nemohu ani vyjádřit k jejich působení. A že umírající i jejich blízcí, potažmo pozůstalí, potřebují mluvit v rovnováze s tichou přítomností a mlčením, o tom nemám pochyb. Setkání pozůstalých v různých svépomocných skupinách je určitě jedna z dobrých forem vyrovnání se s těžkou životní situací. A děkuji za přání hodně sil - předám kolegům!
15.9.2014 15:54
OTÁZKA:
Myslíte, že skutečně umírající trápí víc fyzické potíže (bolesti apod.), nebo psychický stav (např. bezvýchodnost)? Abych věděl, na co se mám připravit...
Bořek
Pavel Klimeš:
Dobrý den, na co se připravit Vám neřekne asi nikdo. Ještě nikdo se z poslední cesty nevrátil. Mnohdy nepříjemné fyzické symptomy zastřešují mnohem těžší psychické trápení spojené s umíráním. Jenže, jak řeknete "bolí mě duše"? To nelze změřit ani nijak kvantifikovat. Dnešní medicína se ve většině případů umí dobře vypořádat s fyzickými symptomy, psychická stránka je však mnohem více o vztahu člověka k člověku. Jsem tu "s Tebou" a pro Tebe, vztah jednoho člověka k druhému. A k sobě samému. Nabídka kvalitní specializované paliativní péče je jedním z nejlepších nástrojů, které dnešní doba má.
15.9.2014 16:00
OTÁZKA:
Dobrý den, jak na vás působí vaše zaměstnání? Depresivně, nebo vás naopak nějakým způsobem povzbuzuje? :-)
Alfons Hymbýsek
Pavel Klimeš:
Dobrý den, asi bych řekl, že na mě působí klidně (i když to tak někdy nevypadá). Smysluplnost, hloubka, posouvání v náhledu na lidský život - to není o depresi. Někdy možná o smutku. Ale taky o radosti. Viz. některé předchozí dotazy čtenářů a jejich poděkování. To přece povzbudí!
15.9.2014 16:03
OTÁZKA:
Dobrý den,
proč jste si vybral zrovna obor paliativní medicíny? Cítíte určitou úlevu po smrti člověka, o němž víte, že během své nemoci velmi trpěl (pokud to vůbec lze?) ?
Anka
Pavel Klimeš:
Dobrý den, musím uvést na pravou míru obor paliativní medicíny - ten náleží lékařům, kteří z něj jsou atestovaní. Já jsem všeobecná sestra (správný název sestry podle zákona). A že jsem se zaměřil na paliativní péči, kde velmi úzce spolupracuji s nejen lékaři, ale i psychology, sociálními pracovníky a dalšími odbornostmi a společně se věnujeme v co největší možné míře řešení všech rovin lidského života v jeho konci, to je v tuto chvíli má životní cesta. Nevím, zda u ní zůstanu dalších 5 nebo 10 let, ale skutečnost, že v čase, kdy o pacienta pečuji společně s dalšími odbornostmi, vidím úlevu od fyzických a mnohdy i psychických symptomů mě vždy a znovu přesvědčuje, že je to správné. Navíc být svědkem narovnávání lidských vztahů je jako vidět film on-line a vlastně s dobrým koncem. A se slzou v oku.
15.9.2014 16:11
OTÁZKA:
Dobrý den,
pracujeme s dávkami pro osoby zdravotně postižené, takže vyplácíme i příspěvek na péči. Často se setkáváme se ssdělením, že žadatel(ka má před sebou pouze pár dnů či měsíců života nebo dokonce s osobním oznámením úmrtí od rodiny. Jak na tato sdělení máme adekvátně reagovat, co je vhodné v takové situaci říct? Děkujeme
Tereza Ducháčková a Marcela...
Pavel Klimeš:
Dobrý den, řekl bych, že na místě je zcela normálně a lidsky projevit lítost a vyjádřit soustrast. Předpokládám, že děláte co můžete a ke klientovi se dostanete hned, jak je to možné. Pokud v místě poskytování služby funguje hospic s nějakou formou podpory pozůstalých, například formou svépomocné skupiny, určitě bych předal kontakt.
Dělej co můžeš, s tím co máš, tam kde jsi...
15.9.2014 16:15
OTÁZKA:
Dobrý den Pavle, dovolte mi jednu osobnější otázku.....jak svojí práci zvládáte po psychické stránce? Rok jsem se staral o těžce nemocného člověka a musím říct že nepříjemné psychické následky čas od času pociťuji dodnes a to už to jsou 3 roky zpátky.....Chápu že Vás vztah k pacientům je tak nějak pracovní (narozdíl od mého vztahu syna k nemocnému otci), ale i tak by mě zajímalo jak to snášíte? Děkuji za odpověď Honza
Honza
Pavel Klimeš:
Dobrý den, Honzo, péče o umírajícího je náročná. Péče o umírajícího blízkého je ještě náročnější. Nevím, jaké psychické následky Vás provázejí, ale že čas od času přijdou, je podle mě zcela normální. Pokud byste měl pocit, že to potřebujete s někým probrat, určitě nemusím zmiňovat psychologickou či psychoterapeutickou pomoc, které je vhodné využít.
I já mám čas od času "česky řečeno depku". Můj pracovní vztah k pacientům se totiž v prvním okamžiku, kdy se vidíme, stává vztahem člověka k člověku. A byť jsem si vědom limitů, které mi má pracovní pozice, odbornost a dovednosti dává, nejde o příbězích lidí, které doprovázím nepřemýšlet a čas od času si nevzpomenout. A někdy je toho hodně a já musím na pár dnů "vypnout". Abych měl sílu jít dál.
15.9.2014 16:22
OTÁZKA:
Dobrý den, nemáte radu i pro příbuzné? Babička nám zemřela v LDNce, kam se dostala po vážné operaci, a dodnes si vyčítáme, že jsme nezvládli se o ni postarat doma. Je to trauma, které v rodině už zůstane, řešil jste někdy něco podobného?
Děkuji LV
Libor V.
Pavel Klimeš:
Dobrý den, pokud jste už tehdy zhodnotili, že péči doma nezvládnete, měli jste k tomu myslím důvod.
Domácí hospicová péče má pro poskytnutí jednu zásadní podmínku - součinnost rodiny. A to není jen o penězích, ale především o praktické možnosti být s blízkým umírajícím doma. Hospicový tým poskytne odbornou pomoc, je rodině za zády, ale ten největší kus práce je na rodině... A někdy to prostě doma opravdu nejde. Zkuste trauma změnit v rozhodnutí, že když budete někdy moci umožnit někomu dožít doma, uděláte všechno proto, aby to šlo.
15.9.2014 16:27
OTÁZKA:
Dobrý den,jeden letitý rodinný přítel umírá na LDN v dost ubohých podmínkách.Jeho syn se ptal v hospicu na přijetí,oni mu řekli,že když není onkoligický pacient,nemohou ho přijmout.Jak to je možné,myslela jsem,že pokud člověk umírá,může využít služeb hospicu,i když jsou příčiny různé - v tomto případě vysoký věk/zlomenina krčku+nedostatečná péče v nemocnici.Mimochodem naše nemocnice nebudu jmenovat město je tím známá,že péče zejména na LDN je nedostatečná,přesto je velmi těžké s tím něco udělat.Náš přítel má příznaky prodělání mozkové mrtvice během(!) hospitalizace na LDN,lékaři se tím ale nezabývají.Hospic ho odmítl a on umírá v dosti nedůstojném prostředí.Znovu se vás ptám,jak je to možné?Děkuji,také chci vyjádřit velkou poklonu nad tím,co děláte,vážím si Vás.M.S.
M.S.
Pavel Klimeš:
Dobrý den, je mi líto, že musíte řešit tuto nepříjemnou situaci. Nemohu zde mluvit jménem všech hospiců, to mi nenáleží. Podmínky přijetí do péče si každý hospic určuje sám. Je pravdou, že některé hospice přednostně poskytují služby onkologicky nemocným pacientům a tím se řešení takovéhle situace stává téměř nemožným. Nedůstojné podmínky v LDN jsou častým tématem a je samozřejmě vždy fakt, že vše má své pro i proti.
Osobně mohu říct názor, že si nemyslím, že nedůstojné pomínky v LDN jsou vždy vinou daného zařízení, ale mnohdy by se dalo rozklíčovat celkově špatné systémové řešení péče o pacienty, kterým náleží paliativní péče, avšak jejich indikovanost pro přijetí do hospice chybí.
Nemám univerzální radu; zkusil bych kontaktovat ale jiný hospic či jiné zařízení následné péče. Přeji hodně sil.
15.9.2014 16:36
OTÁZKA:
Zažil jste během pozorování umírajících pocit, že vidí či vnímají něco "nadpřirozeného"? Že vidí druhý břeh, či že vnímají "anděla smrti"? Vzpomínáte si na nějakou konkrítní příhodu, která Vás osobně zasáhla?
Ondřej
Pavel Klimeš:
Dobrý den, mě vždy nejvíce zasáhne "balení kufrů. Několikrát jsem byl svědkem toho, když mi v noci zavolala rodina, že si neví rady, protože jejich maminka, tatínek či syn sedí na posteli nebo stojí u skříně, a ač byl již na smrtelné posteli a neměl sílu vstát, teď balí kufr a kontroluje, že má na cestu vše co potřebuje. Několik dnů předtím s rodinou téměř nemluvil, pouze ležel a teď se ujišťuje, že má vše připravené na cestu. V tu chvíli je přítomnost nad míru důležitá. Přijel jsem do rodiny a snažil se pomoci umírajícímu i blízkým.
Říct umírajícímu, že může jít, pomoci mu vše zbalit, tak jak potřebuje a blízkým pomoci tento neuvěřitelně těžký okamžik zvládnout a povzbudit je k tomu, aby řekli "můžeš jít". Pár hodin potom pacient zemřel. V klidu.
A tenhle příběh se mi nestal jednou... zřejmě něco o odchodu z tohoto světa vypovídá. Mít sbaleno na cestu a sdělení že "můžeme jít". Ruku v ruce s láskou.
15.9.2014 16:45
Pavel Klimeš:
Dobrý den Tadeáši, děkuji za pozdrav a vyřídím i kolegyním. "Skvělá" je hlavně možnost využít domácí hospicové péče jako alternativy k hospitalizaci pro ty pacienty a jejich blízké, kteří cítí tuhle cestu za správnou.
15.9.2014 14:07