Pavel Klimeš, vrchní sestra domácího hospice Cesta domů

Pavel Klimeš, vrchní sestra domácího hospice Cesta domů | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Čím mladší pacient, tím je to těžší, napsal pracovník hospice čtenářům

  • 42
S umírajícím člověkem by se mělo mluvit upřímně a jasně. K tomu patří i útěcha, důležitý je však její způsob. „Říkat, že to bude dobrý, asi nebude ono,“ řekl v chatu se čtenáři pracovník domácího hospice Cesta domů Pavel Klimeš, který pomáhá lidem v poslední fázi života. Nejtěžší prý je péče o umírající mladé lidi a děti.

Podle Klimeše je při komunikaci s umírajícím člověkem důležitá upřímnost. „Říct, že se to budu snažit zvládnout, je splnitelné,“ dodal. Podotkl také, že spíše než utěšovat je možná lepší kvalitně prožívat přítomnost a čas, který umírajícímu člověku ještě zbývá.

Odpovědi najdete zde

Čtenářům odpovídal Pavel Klimeš z domácího hospice Cesta domů

Mluvení s lítostí je podle něj choulostivé. „Je v něm tenká a neviditelná hranice, kdy pak můžeme s umírajícím mluvit jako s méněcenným - ale umírající člověk je rovnocenný do poslední vteřiny svého života a mnohdy mu vyhovuje, když se s ním i tak jedná,“ vysvětloval.

Co nejčastěji pacienti domácího hospicu „řeší“ před smrtí? Podle Klimeše pociťují strach, smutek, obavy ze samoty a někdy neléčené symptomy. Měl však prý naopak i pacienty, kteří řekli: „Teď už bych opravdu mohl jít, vždyť už je všechno hotovo,“ popisuje.

Klimeš souhlasil s jedním ze čtenářů, že v nemocnicích by běžně měla být paliativní oddělení. Je to prý otázkou budoucnosti. „Naše sdružení se kromě přímé péče snaží podporovat vznik dalších domácích hospiců, naše zkušenosti se snažíme předávat dál. A moje zkušenost? Daří se to,“ napsal.

Umírání v Česku

Seriál iDNES.cz

Umírání v Česku

V.díl - Proč seriál o Smrti?

Stáří a umírání se dříve či později bude týkat každého z nás. Přesto je toto téma ve veřejném prostoru opomíjené, ne-li přímo tabuizované. Redakce iDNES.cz vám proto přináší sérii několika článků věnujících se praktickým otázkám souvisejícím se stářím a umíráním v Česku.

Předchozí díly:

I. díl - Smrt po česku: děláme, že neexistuje, a končíme v nedůstojných podmínkách

II. díl - Češi neumí přijmout smrt. Umírají proto v nemocnicích, míní gerontoložka

III. díl - Dům, kam lidé přichází umírat. Umožňuje klidný konec bez samoty a bolesti

IV. díl - Přežili hrůzy holokaustu, ve stáří o ně pečují na pražském Hagiboru

Příští díl v pátek: Babičko, vyprávějte. Dobrovolníci „adoptují“ osamělé seniory

Hospicová péče je podle něj v Česku dosud poměrně drahá, a to zejména služby domácích hospiců. Přímo Cesta domů prý největší část financí získává formou darů, účelových grantů, dotací a sponzoringu.

„Já osobně věřím, že se blíží čas, kdy i tato služba bude standardní zdravotní službou z pohledu veřejného zdravotního pojištění a tudíž z něho budeme mít i příjmy na provoz,“ uvedl Klimeš.

Smát se mohu i v práci

Zdůraznil také, že lidé, kteří pracují s umírajícími, nemají univerzální recept, jak se smrti postavit. „Lze se jí vůbec postavit? Vždyť je to přece přirozená součást bytí a lidského života. Žijme tak, aby jsme mohli svůj život prožít co nejplněji a tváří v tvář smrti pak co nejméně litovali špatných rozhodnutí,“ napsal Klimeš.

Čtenáři se také ptali, jakým způsobem pracovník z hospice zvládá pracovat mezi umírajícími a jak se s psychickou zátěží vyrovnává ve volném čase, zda dokáže být i po příchodu domů veselý.

„Naštěstí mám povahu, která mi umožní se usmát dokonce i dříve než jedu domů. K téhle práci patří obojí - být smutný i být veselý, jako v životě,“ odpověděl. „Jsou i situace, které mi vrhnou slzy do očí,“ dodal.

Nejtěžší podle něj je, když umírá mladý člověk. „Osobně cítím, že čím mladší je pacient, tím je služba těžší. U starých lidí se člověku naskýtá jakési pragmatické racionální zdůvodnění - měl krásný život, plný život, nebo alespoň dlouhý život a požehnaný věk,“ napsal Klimeš. U mladých lidí nebo dětí to však neplatí.

A dokáže po příchodu domů přestat myslet na své pacienty? „Ano i ne. Stejně jako v jiných životních situacích, někdy se potkáte s někým, kdo vám do života zasáhne nějak hlouběji,“ napsal čtenářům.

Mobilní hospice jsou odkázané na vlastní zdroje

Pavel Klimeš v  minulosti působil v nemocnicích na urgentním příjmu a interním lůžkovém oddělení. Avšak práce s pacienty v nemocničním prostředí mu nevyhovovala, jelikož tam nebyl čas věnovat se jim individuálně. Proto se před čtyřmi roky rozhodl zaměřit na péči o umírající v rámci domácího hospicu.

Kromě toho je koordinátorem kurzů ELNEC, mezinárodního konsorcia zdravotních sester pracujících s pacienty v konečné fázi života. Intenzivně se věnuje přednáškové činnosti v oblasti paliativní péče. V minulosti koordinoval vzdělávací projekty Evropské unie zaměřené na vzdělávání a rozšiřování sociálních služeb.

V Česku v současnosti funguje čtrnáct lůžkových hospiců a několik mobilních, které pomáhají s péčí přímo v domovech pacientů. Provozují je občanská sdružení jako nestátní zdravotnické organizace. Zatímco zdravotní a ošetřovatelská péče v lůžkových hospicech je hrazena ze zdravotního pojištění, mobilní hospice jsou zcela odkázané na vlastní zdroje, sponzory a granty.

Poradna iDNES.cz

V rámci speciálu o stáří a umírání jsme pro vás připravili internetovou poradnu. V následujících dnech a týdnech můžete posílat na tento e-mail své dotazy ohledně praktických záležitostí spojených s koncem života ale i otázky psychologického či sociálního rázu. Redakce z nich vybere takové, které se objevují nejčastěji. Tyto dotazy pak na závěr seriálu zodpoví gerontoložka Iva Holmerová.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video