"Prezident má právo těchto kompetencí nevyužívat a já bych neuděloval ani milosti, ani amnestie," odpověděl Zeman čtenářům. Oproti tomu by prý jako hlava státu více chodil na schůze vlády a parlamentu. A na svou první cestu po případném zvolení by jel na Slovensko.
Všechny odpovědi Miloše Zemana najdete zde |
Neopomněl se trefit do svého - alespoň podle průzkumů - nejvážnějšího protivníka Jana Fischera. "Při přijímáni do komunistické strany po roce 1968 museli kandidáti souhlasit s okupací své země cizí mocí. Ať občané sami posoudí, zda to je kvalifikace pro úřad prezidenta," připomněl Zeman Fischerovu minulost.
Koho by volil, když ne sebe? Roithovou či Schwarzenberga
Tím mimoděk velmi zúžil seznam lidí, které by volil, kdyby sám nekandidoval. Omezil jej na politiky s exekutivní zkušeností, kteří se politické řemeslo nemusejí učit. Z kandidátů přitom mají zkušenost z vlády Jan Fischer (kterého Zeman za vhodného kandidáta nepokládá), Zuzana Roithová a Karel Schwarzenberg.
Sám Miloš Zeman byl členem KSČ v letech 1968-1970. "Ještě krátce po okupaci byla naděje, že demokratizační proces v tehdejším Československu bude pokračovat. Tato naděje vyhasla až právě v roce 1970," vysvětlil to politik, kterého vyloučili právě pro nesouhlas s okupací.
Zopakoval také, že nemá žádný vztah s firmou Lukoil, jejíž český zástupce Martin Nejedlý je místopředsedou a sponzorem Strany práv občanů - Zemanovců.
"V životě jsem se nesetkal s jejími vedoucími představiteli, ale považuji ji za významnou rusko-americkou firmu, která je jednou z největších na světovém trhu. V každém případě platí, že od firmy Lukoil jsem nedostal ani korunu či rubl na svoji prezidentskou kampaň," napsal Zeman o Lukoilu.
Nabídl také recept na léčbu chyb Evropské unie. "Málo se ví, že téměř polovinu evropského rozpočtu představují náklady na společnou zemědělskou politiku, které pokládám za naprosto nepřiměřené. Tyto peníze by měly být věnovány jednak na vzdělání a jednak na tzv. transevropské infrastrukturální sítě," uvedl Zeman.
Protikandidáti se dělí o hlasy, Zeman z toho může těžit
Miloš Zeman se o prezidentský post uchází podruhé. Poprvé v roce 2003, ještě v nepřímé volbě, poté, co zemi vládl jako opozičněsmluvní premiér. Tehdy ho ovšem potopili zákonodárci jeho vlastní ČSSD.
Prezidentem se stal Václav Klaus a Zeman se stáhl do ústraní. Postupně se tak zapomnělo jak na to, že stál v čele české vlády v letech spojených s hospodářským růstem, ale i na četné aféry z jeho doby, byť s řadou z nich nebyl Zeman sám spjatý osobně. Lidé z jeho okolí však ano.
Nyní je Miloš Zeman v roli kandidáta stojícího poněkud v opozici proti rivalům, kteří se vzájemně budou oslabovat, protože cílí na podobné voliče. Podporu mu vyjádřil i končící prezident Václav Klaus, když řekl, že Zeman je mezi kandidáty "jediným politikem". Klaus tak - nepochybně vědomě - odmítl označit za politika nejen Karla Schwarzenberga či Zuzanu Roithovou, ale třeba i Přemysla Sobotku.
