Naši odboráři, kteří vyhrožují generální stávkou kvůli zákoníku práce, jsou těžkopádní a jakoby sem přesazení z minulých dob.
České odboráře, tedy alespoň ty velké, z Českomoravské komory odborových svazů, však s francouzskými studenty spojuje jeden kolosální omyl: myslí si, že bojují za zájmy pracujících a sociální spravedlnost. Ve skutečnosti bojují proti zájmům pracujících a proti sociální spravedlnosti.
Myslí si, že jsou nalevo, a spílají pravici. Ve skutečnosti se chovají sobečtěji než "buržoust" ze sovětských kreslených vtipů. Pokud zvítězí, budou ze společnosti nadále vyloučeni ti nejslabší, tedy ti, kteří skutečně potřebují solidární pomoc.
Největším problémem bohaté Francie a rychle bohatnoucího Česka je nezaměstnanost. Tou nejvíce trpí hlavně lidé málo kvalifikovaní, ve Francii často přistěhovalci, u nás ti, kteří už byli v době převratu moc staří, aby se přizpůsobili novému tempu, a bohužel i Romové.
Zákony v obou zemích však chrání už hotová pracovní místa a nepřispívají k vytváření nových. Francouzský premiér Villepin se to teď pokouší zlomit. Možná nešikovně, ale k dobru všech chce poněkud snížit ochranu privilegovaných, aby otevřel cestu k práci těm, kteří jsou vně bohatého systému.
Čeští sociální demokraté jako by si nebezpečí nezaměstnanosti kvůli jimi hýčkanému růstu neuvědomovali. Spolu s komunisty protlačují zákoník práce, který podnikatele přímo odrazuje od toho, aby najímali nové pracovní síly.
Britský či americký příklad jasně ukazují, že tam, kde jsou pravidla pro najímání a propouštění volnější, profitují všichni. Kvalifikovaní pracovníci o svá místa nepřijdou (jen je budou častěji měnit). A nekvalifikovaní dostanou příležitost.
Naopak francouzští studenti a naši čačtí odboráři mohou dosáhnout jen jednoho: nezaměstnaní zůstanou nezaměstnanými a budou svou křivdu většinové společnosti vracet. A naopak šamanství řehtaček, hesel a petard nezažene déšť globální konkurence a neuchrání teplá místečka těm zatím šťastnějším.
