Okradený

Řekněme, že pan Černý přišel v před padesáti lety lince číslo šest o peněženku s třiceti tisíci a stvrzenkou na jméno Douša. Řekněme, že se mu policisté vysmáli, když je prosil, aby šli po lumpovi. Řekněme, že soudci ho ještě odsoudili k pokutě za pohrdání soudem.

Pan Černý každoročně na konečné linky číslo šest skotačí v podivném kroji a vykřikuje, že chce zpátky svých třicet tisíc a stvrzenku na jméno Douša.

Pana Černého budeme považovat za směšnou figuru. Stejně směšně si počínají čeští Němci na svých srazech, tím spíše, když je dnes vede Posselt, který je sám vlastní karikaturou.
 
Též křepčí ti Němci jako pan Černý v dirndlech a křičí: Okradli nás! Stejně jako v případě pana Černého však tato směšnost nemění nic na tom, že byli skutečně okradeni a soudy a policie té země se k nim chovají prahanebně.