Nájemníci na ni prostě nebudou mít nebo jednoduše odejdou jinam. Volných bytů je u nás dostatek a po deregulaci jich má být ještě více. Nepřátelé deregulace přesto volají, že chystaná změna může přinést excesy a nespravedlnost, kterým chtějí zabránit.
Snad proto se znovu objevil pokus nájemné dál regulovat. Dnešní stav tedy může přetrvat. Většina národa platí reálnou cenu svého bydlení, zatímco zbylá jedna třetina bezostyšně okrádá majitele domů, ve kterých bydlí.
Zákon nájemníky v regulovaných bytech chrání, nemusí platit skutečný nájem, jen jakýsi příspěvek, který často nestačí ani na běžný provoz. Zato majitele zákon vydírá.
Mají povinnost zajistit kvalitní bydlení svým nájemníkům, i když jim musí připlácet ze svého. Stav je to nemorální, leč posvěcený právními předpisy. Zjistilo se, že protiústavními, a tak byly zrušeny. A teď chce vláda zavést totéž znovu, jen s drobnými změnami.
Co se bude dít? Někdo si opět bude stěžovat, Ústavní soud znovu rozhodne o tomtéž. Kolikrát se otočí stav práva a bezpráví? A co nakonec zvítězí? Síly nejsou vyrovnané.
Nemravná regulace nájmů působí tisíce křivd. Ustaraní majitelé domů, kteří ze svého dotují své nájemníky, se ani po deseti letech nestali vděčným námětem televizních reportáží.
Zvyšování nájmů je bezesporu přitažlivější společenské téma. Žádný neúnosný cenový skok se sice nechystá a pomáhat budou i sociální dávky, ale přesto se jistě dočkáme křiku údajně postižených nájemníků, že by politici měli zasáhnout.
Snaha o dramatizaci problému by se tentokrát neměla stát příčinou rozhodování veřejných činitelů. Nesmějí říci, že podobným excesům zabrání tím, že budou dál podporovat regulaci a okrádání jedné skupiny.
Křik dříve neprávem privilegovaných o konci právního státu totiž může být znamením jeho začátku.
