I v jeho zemi, ve starodávných letech před Kristem, jistý babylonský král nechal do černého kamene vrýt zákoník s tresty na principu oko za oko. A to někdy i doslova - každému, kdo například zničil šlechtici oko, bylo vyjmuto jeho vlastní oko.
Kuriozitou dějin je, že to byl právě Saddám, kdo nechal většinu ze zvětralých trosek slavného Babylonu srovnat se zemí, aby získal základy pro nový Babylon. Teď má být usmrcen podle práva vystavěného na zvětralých zbytcích babylonského oko za oko.
Přesto: při pohledu na rozechvělého souzeného Saddáma se pocit uspokojení ze spravedlivé odplaty u mne nedostavil. Spíš dusivá tíseň.
Z obrazovky se díval vyplašený člověk, jemuž právě v přímém přenosu, před mýma očima, odebírají právo na život.
Viděla jsem něco podobného už párkrát: nafilmovanou skutečnou popravu na elektrickém křesle, popravu manželů Ceaušeskových. A pokaždé to bylo stejné - byli to sice nelidé, ale přesto mne přepadl pocit děsu.
Mluvit o trestu smrti pro vraha či tyrana je snadné, dívat se na jeho vykonání je nesmírně těžké. Proč tedy zabíjet, proč ničit další životy, když lze se stejným efektem tyrany a vrahy doživotně uvěznit?! Snad pro moment hrůzy, který si prožijí před popravou, jako si ho prožily jejich oběti?
Psycholog norimberského procesu Gilbert ve své knize sugestivně popsal reakci nacistických pohlavárů odsouzených k smrti poté, co se ze soudní síně vrátili do svých cel.
Göring měl bledou tvář, vystrašené oči, ruce se mu třásly, "smrt" řekl a padl na postel. Ribbentrop přišel zděšený, jako omráčený šeptal "smrt". Keitel stál v pozoru se zaťatými pěstmi, v očích měl hrůzu, "smrt oběšením!". Kaltenbrunner měl sepnuté ruce, které prozrazovaly strach. "Smrt!" šeptal a nedokázal dál mluvit...
Možná, že existují i další důvody - politické, symbolické, strategické - které "vraždu na tyranovi" obhájí. Ale pokud vím, trest smrti budoucí vrahy a diktátory od páchání zločinů nikdy neodradil. Tak proč by si slušní lidé měli zabíjením už uvězněných zločinců špinit svědomí?
A ještě jeden argument proti smysluplnosti popravy Saddáma Husajna. Citovaný Göring přiznal porážku režimu i takto: "Už se nemusíte bát hitlerovské legendy. Až se německý národ dozví všechno to, co se odhalilo při tomto procesu, už nebude potřebné ho odsoudit." I Saddám je už odsouzen. Poprava je zbytečná.
