Jde o pár měsíců do voleb, proč tedy tolik zloby, obav, veřejných vystoupení? Nejspíš proto, že kultura jako celek je na tom v posledních letech hodně špatně.
Vláda přijala sice už roce 2001 Kulturní politiku deklarující řadu zásadních principů, dokument však pozornosti médií zcela uniká. Velká škoda. Málokdo se totiž zabývá skutečným stavem věcí.
Diskriminační prostředí
Téměř nikdo systematicky nemapuje, co se za těch 15 let v umění událo ani jak diskriminační prostředí tu stále přežívá. Totální absence financí uměle vytváří napětí mezi jednotlivými subjekty, osobnostmi i samotnými obory. Mají-li jinde nárok aspoň na kuřecí stehno, kultuře stát nechává už jen "ohlodanou kost".
Trochu přehnané? Posuďte sami: ještě roku 2002 měla kultura cca 0,7 procenta ze státního rozpočtu po odečtu církví, jelikož platy duchovních patří přece jen pod jiný resort. Letos to poprvé bylo pod půl procenta! To je náš smutný primát v EU, kde minimálně 1 procento na kulturu ze státního rozpočtu je běžné. A to především v zemích se zavedeným systémem vícezdrojového financování.
Obec – kraj – stát dbají každý svým dílem o rozvoj duchovních hodnot a zachování kulturního dědictví. Obec nejvíc, protože je "nejblíž", kraj tam, kde aktivity přesahují lokální charakter, stát všude tam, kde jde o hodnoty celonárodní a nadnárodní. Socialistické Československo bylo zvyklé financovat jen ty, které zřizuje, a tedy kontroluje.
Hybrid příspěvkových organizací, které marně čekají na transformaci, tak požírá i dnes cca 98 procent dotací státu. Logicky k nevoli všeho nově vzniklého po roce 1989.
Směšná dvě procenta mají pokrýt veškeré nevládní aktivity, od vysoce profesionálních činností, leckdy mezinárodního renomé, až po amatéry a menšiny. Každé krácení rozpočtu dopadá drasticky na ně a zadusí tak pozvolna veškerou dynamiku vývoje.
Pavel Dostál se snažil o optimální a funkční grantový systém, nikdy však pro něj neměl peníze. Příliš mnoho "umělců" (v reflexích posledních dnů jsme pod pojem "umělci" byli zařazeni všichni, od skutečných tvůrčích osobností přes manažery po teoretiky...) mu s tímto problémem nepomáhalo. Jedním z prioritních úkolů nového ministra bude "resuscitovat" tento systém, což bez finančních prostředků nelze.
Dlouhodobá investice
Je tu obrovská škála úkolů, za 10 měsíců neřešitelných. Ministerstvo kultury už nemůže být úřadem, který jen spravuje své organizace, tedy prioritně národní instituce. Mělo by věnovat podstatně vyšší pozornost nevládním neziskovým organizacím, motivovat veřejnou správu k diskusím o vícezdrojovém financování a metodicky přispívat k transparentnímu rozdělování dotací a grantů na všech úrovních státní i veřejné správy.
S vědomím toho, že místní kultura má stejně velký, ne-li větší dopad na život občana v lokalitě jemu nejbližší než veškeré státem podporované instituce v hlavním městě. Dostupnost živého umění v celé šíři jeho projevů přináší společnosti nedocenitelný multiplikační efekt. Řečeno srozumitelně slovy Ludvíka Vaculíka na jednání s premiérem: "Peníze do kultury, to je strašně důležitá, dlouhodobá investice do příští generace."
