INFOGRAFIKA: POŽÁRY V ŘECKU
Už jsme nechtěli jet spáleništěm v řeckých horách. Za poslední dny jsme viděli na Peloponésu dost ohořelých vraků aut s kusy zuhelnatělého oblečení. Pro návrat do Atén jsme si proto vybrali cestu zalesněnou částí poloostrova. A to byla chyba.
Mělo tu ještě co hořet. Blížíme se k horské vísce Kato Kotili. Už z dálky vidíme manévry letadel, která nalétávají do oblak dýmu. Na silnici v kopcích sedí místní lidé a hledí do údolí. Sledují, jak rychle se kouř blíží k jejich domovům. Ruce sepjaté v hrůze. Vojáci u silnice nás pouštějí dál. Průjezd by měl být bezpečný.
"Jen dávejte pozor, aby plameny nevyšlehly ze zalesněné stráně pod vámi. A ještě... umíte se modlit?" řekne voják a pokřižuje se.
Jedeme. Krajina se zlověstně zatáhla. Máme za sebou několik set metrů a zastavují nás hasiči. Kolem se rozhořel oheň a bleskově šplhá do strání, které nás obklopují. Jsme uvězněni v kopcích. Hledám respirační roušku. Kouř je tak agresivní, že mi z očí proudem tečou slzy. Kolem je najednou rudo.
"Je to zlé. Vesnice Thesou a Tsouraki jsme zachránili. Ale tohle se vymklo kontrole," říká hasič Kyriakos Monogios. Stojíme bezradně a snažíme se nezalknout. Z mračen pod námi se ozývají exploze.
"To jsou domy v údolí. Asi tam někdo měl kotel," říká hasič. Letadla přestala hasit. "Když údolí zavalí dým, nedá se už nic dělat. Musíme počkat, až všechno kolem shoří. Pak teprve můžete jet dál," říká Monogios.
Oheň nás uvěznil z obou stran. Na silnici se už nedá dýchat a zarudlé oči pekelně štípou. Dobrovolný hasič Yannis Stournas vytahuje vazelínu a nechává nás, abychom si natřeli víčka. Okamžitě cítíme úlevu.
Respirační rouška, kterou jsme dostali v hotelu, nepomáhá. Plynové masky nemáme, takže na vlastní kůži prožíváme utrpení stovek lidí, kteří dosud prchají před plameny a dýmem. Oni však na rozdíl od nás ještě museli za sebou nechat své domy, domácí zvířata a mnohdy i některé členy rodiny.
Zvuky ohně připomínají ironický chechot
Vedro, které je všude kolem, a popel, který na nás padá, je nic proti pocitu, že se během několika minut udusíme. Kyperští dobrovolníci nám však profesionálně pomáhají. Z čutory nalijí na šátek studenou vodu a zabalí mi tvář. Přes ni ještě přiloží roušku. Úleva to je obrovská. Škoda, že jen na pár minut.
"Vypadalo to, že máme oheň pod kontrolou. Jenže na spáleništi hoří mnohdy kořeny pod zemí, a jak začne foukat vítr, je zase všechno k ničemu. Navíc se tu šíleně mění počasí, takže si už už myslíme, že oheň postupuje jen jedním směrem, ale najednou se otočí a celé údolí lehne popelem. Terén je tu tak neprostupný, že jsou všechny snahy marné," vysvětluje Stournas, proč ještě před pár minutami na první pohled dva poměrně neškodné oranžové jazyky pohřbily několik kilometrů krajiny kolem nás a šíří se dál po hřebenech hor do nedohledna.
Podle něj za neúspěchy hasičských týmů může vláda. "Na nejvyšších postech jsou lidé, kteří vůbec problematice nerozumějí. Korupce je asi i v jiných zemích a pozice se asi i jinde obsazují podle toho, kdo je čí kamarád, ale aspoň hasičům byl měl velet někdo povolaný. Pro případ podobné katastrofy. Hasiči pracují tvrdě a profesionálně, ale když nemají správné rozkazy a jsou špatně koordinovaní, sami nic nezmůžou," nadává ve spáleništi Stournas.
Ostatní hasiči se rezignovaně opírají o svodidla. Najednou vítr rozfoukne dým a my vidíme dvě stě metrů pod sebou bílé domky, kolem nichž tancuje oheň. Uvědomujeme si, jak divné zvuky živel vydává. Zní to jako ironický chechtot, praskání a syčení, jako by někdo na rozžhavenou plotnu lil vodu.
Sbírky na pomoc ŘeckuPomoci požáry sužovanému Řecku mohou i Češi prostřednictvím veřejných sbírek. Společnost Člověk v tísni vyhlásila sbírku, jejíž výdělek půjde především na obnovu venkovských oblastí zasažených ohněm. Přispět lze bankovním převodem na konto SOS Řecko 34473447/0300 či zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS SOSRECKO na číslo 87777. Nadace ADRA plánuje sbírkou podpořit projekty obnovy ve spolupráci s řeckými sdruženími a ostatními organizacemi ADRA v Evropě. Číslo účtu je 211211211/0300 v.s.300. Pomáhat můžete také tím, že zašlete zprávu ve tvaru DMS RECKO na číslo 87777. Cena DMS je 30 korun, příjemce Vaší pomoci obdrží 27,- Kč. Lidé mohou posílat finanční příspěvky také na účet Českého červeného kříže. Ten pak předá prostředky na svou řeckou pobočku. Číslo účtu, který bude otevřený do 30. září, je 20150217/0100. |
"Varoval někdo ty lidi? Evakuoval je někdo?" dochází mi, jaká se pod námi odehrává tragédie. "Na tu vesnici zapomeňte. Je ztracená," řekne jeden z hasičů se slzami v očích a mně se rozklepou kolena. Zmocňuje se nás zoufalství.
Těsně před námi po té cestě projelo několik aut. Jejich obrysy nenávratně zmizely v dýmu. A dost možná tam dole ještě ráno vesničané v místní taverně popíjeli frappé. U jednoho z domků se právě zřítila střecha. Až později se dozvím, že obyvatelé byli bezpečně evakuováni. V tuto chvíli se nad našimi hlavami objevuje vrtulník.
"Tenhle pobere sedm a půl tuny vody. Díky bohu, že už jsou zpátky," říkají hasiči. Plameny za námi zatím oblékly srázy do černé barvy. Je čas pokusit se dostat do bezpečí. Už se nám totiž začíná motat hlava a před očima máme barevné mžitky.
Nakonec se odhodláme otočit a zkoušíme projet mezi plameny. Před námi jedou tři vojenská auta. Jsou neohrabaně široká a jedou krokem. Stromy kolem silnice stále hoří a vítr rudý pás popohání kupředu. Plameny se šíří jako morová epidemie.
Sotva před 24 hodinami jsme viděli vraky po hromadné havárii v nepřístupném terénu, kde před týdnem uhořelo 14 lidí. Jedno z aut před námi se snaží otočit a nám dochází trpělivost. Všichni na sebe křičíme. Anglicky, řecky i česky. A hlavně sprostě. Po chvíli se cesta uvolní a my už tušíme, že jsme přežili.
