Populismus, nebezpečný krok nebo myšlenka, jež dá lidem možnost kontrolovat politiky během mandátu a přispět k tomu, aby zemi spravovali zodpovědněji? Senátor Tomio Okamura objíždí Česko s myšlenkou, která určitě zazní na celé řadě předvolebních shromáždění: zaveďme možnost odvolat lidovým hlasováním politiky, které volíme přímo, pokud se chovají špatně.
Jak si to Okamura představuje
Jakou podobu by na české poměry revoluční myšlenka měla? Zlínský senátor a vůdčí tvář hnutí Úsvit Okamura připouští, že zatím uvažuje o principech, nikoliv o přesných parametrech. Navrhuje, aby voliči v průběhu mandátu mohli odvolat každého přímo zvoleného politika, jimiž v českém prostředí jsou prezident, krajští a obecní zastupitelé, poslanci a senátoři.
Petici požadující odvolání by lidé namísto živelného podepisování na ulicích jako při prezidentské volbě (kdy právě Okamuru vyřadilo velké množství neplatných podpisů) podepisovali na úřadech, například na Czech Pointech. Pak by se konalo referendum o odvolání, možná souběžně s novými volbami v obvodu.
Změnit by bylo třeba ústavu, konkrétně systém sněmovních voleb - z poměrného na většinový. Tedy jeden člověk za jednu stranu v jednom obvodu. Zabránit zneužití odvolatelnosti politiků má omezení na jeden pokus za rok a už zmíněná petice s předem určeným počtem podpisů, která by referendum umožnila.
"Se studiem státních systémů ve světě jsme zjistili, že jsme 'vymysleli' už dávno vymyšlené a funkční," říká k tomu pro iDNES.cz Tomio Okamura. Jak to funguje zemích, na něž se odvolává, si můžete prohlédnout zde:
Okamurově myšlence nelze upřít to, že ji převzal ze zemí, kde to tak funguje. A některé z těch zemí, například Švýcarsko či Kanadu, lze bezesporu označit za vyspělé a demokratické.
Argumenty proti: statistická data
Při bližším pohledu je ale zřejmé, že některé argumenty příznivců odvolávání politiků jsou zavádějící a vyložené příznivěji, než jaká je skutečnost.
Ne zcela přesná je teze, že "to tak funguje ve Švýcarsku". Jde pouze o šest ze 26 švýcarských kantonů, v nichž žije zhruba čtvrtina populace - a tři další kantony od roku 1980 odvolatelnost zrušily, protože se prakticky nevyužívala.
"Když porovnáváme srovnatelné - tj. úspěšnost, spokojenost, ekonomiku samostatných jednotek s různými podíly přímé demokracie stejného státu, tak úspěšnější jsou ty celky, kde je více demokracie. Spokojenost Švýcarů s veřejnými službami ve srovnatelných kantonech je vyšší tam, kde je vyšší podíl přímé demokracie. Také je tam nižší - spíš nulové zadlužení a nižší daně," tvrdí Okamura s odvoláním na výzkum Bernské univerzity.
Je třeba říci, že odvolatelnost politiků ještě neznamená přímou demokracii - její součástí je i řada dalších prvků, například lidová referenda či zákonná iniciativa.
Jak to funguje s těmi daněmi? Server Expatica.com s využitím dat švýcarských úřadů zveřejnil tabulku daňového zatížení Švýcarů v roce 2010. Plyne z ní, že mezi pěti kantony s nejvyššími daněmi jsou právě dva, kde lze politiky odvolat (druhý největší v zemi Bern a Solothurn). Mezi pět kantonů s nejnižšími daněmi se z těch s odvolatelnými politiky vešel jen druhý nejméně lidnatý kanton Uri, domov lidového hrdiny Viléma Tella.
Pokud jde o vztah výše daní a míry přímé demokracie jednotlivých kantonů (tuto míru uvádí např. studie profesorů Bruno Freye a Aloise Stutzera, o níž ještě bude řeč), kantony s vysokým indexem přímé demokracie patří spíš k těm s nižšími daněmi - i když to není tak, že by se jasně seřadily na předních příčkách.
Daňové zatížení Švýcarů v hlavních městech jednotlivých kantonů (podle hrubého příjmu rodiny se dvěma dětmi, celková daňová zátěž z federální, kantonální i obecní úrovně včetně církevních daní). Ve zvýrazněných kantonech lze odvolat politiky. Kantony jsou řazené podle roku vzniku. Zdroj: Expatica.com
Studie Univerzity v St. Gallenu (najdete ji zde) také ukazuje, že míra zadluženosti kantonů se odvíjí spíše od toho, kdy zavedly dluhové brzdy (a případně zda to nejsou "městské" kantony Basilej a Ženeva, které lze jen těžko srovnávat s ostatními), než od toho, zda v nich jde odvolávat politiky.
Rozporuplné je Okamurovo tvrzení, že "ve světě je obvyklé, že ten, kdo je volen přímo lidmi, je také lidmi odvolatelný". Jediné příklady z Evropy jsou Švýcarsko (zmíněných šest z 26 kantonů) a Lichtenštejnsko, kde petice 1 500 občanů (zhruba 5 % dospělé populace země) může spustit referendum o rozpuštění parlamentu (více na webu parlamentu a v článku 48 lichtenštejnské ústavy). Statisticky vzato je to na označení jevu za "obvyklý" poměrně málo.
Senátorovo tvrzení, že v zemích, kde panuje přímá odpovědnost, je větší prosperita, nelze prakticky dokázat ani vyvrátit, jednotná metodika na měření prosperity zemí neexistuje. Česká republika se i bez odvolatelnosti politiků umisťuje v horních patrech různých žebříčků prosperity (jeden najdete například zde), jimž často vévodí skandinávské země.
A ačkoliv Tomio Okamura říká, že bez zavedení prvků přímé demokracie "se nikam nepohneme", skandinávské státy - a nejen ony - se mezi nejvíce prosperující země propracovaly i bez možnosti odvolat politiky během jejich mandátu.
Argumenty pro: Kalousek by zmizel, Zeman by se zklidnil
Po tolika argumentech proti Okamurovým tvrzením by se mohlo zdát, že nápady zavést odvolatelnost politiků jsou populistickou bublinou spoléhající na to, že tvrzení uvnitř ní nikdo neprověří. Existují ale i myšlenky, kvůli nimž stojí za to o odvolatelnosti politiků uvažovat.
"V demokracii můžete prosazovat nepopulární opatření, ale musíte je umět obhájit. V tom je její kouzlo, že neprotlačíte silou něco, co většina národa nechce, ale musíte národ o své pravdě přesvědčit. Politik, který chce důvěru občanů, jim musí umět složit účet ze své práce," předkládá Okamura svůj základní - logicky znějící - argument.
Přímá demokracie Švýcarům svědčí, ukazují studiePřínosnost přímé demokracie rezonuje i akademickou sférou. Profesorky ekonomie Christina Gathmannová a Patricia Funková například uvádějí, že ve Švýcarsku snižují referenda o rozpočtech státní výdaje o 12 % a další výdaje ušetří kantony, v nichž stačí k závaznosti petic relativně málo podpisů (jejich text najdete zde). Na druhou stranu úspory nedávají do souvislosti s odvoláváním politiků. Studie profesorů Bruno Freye a Aloise Stutzera (najdete ji zde) ukázala, že Švýcaři z kantonů s relativně velkou mírou demokracie (což čítá víc faktorů než jen odvolatelnost politiků) mají mírně spokojenější život. "Jsou dva možné důvody," píšou autoři, "buď proto, že jsou politici více pod dohledem a kontrolou, nebo proto, že lidé mají větší podíl na politice". |
Ve světle přímých přenosů jednání Poslanecké sněmovny a korupčních kauz, které v posledních letech "vyplavaly" na světlo, také lze těžko vyvracet jeho další tvrzení - že se lidé s osobní odpovědností chovají zodpovědněji a pracovitěji a že jsou tak pro stát větším přínosem. Byť je podává jako politickou ideu a ne jako statisticky změřený fakt.
"Myslíte si, že by pražští radní a primátoři mohli rozházet tolik miliard třeba v kauze Opencard, kdyby je voliči po prvním tunelu mohli ihned odvolat? Myslíte si, že v takovém systému by se stal pan Kalousek ministrem financí? Že by si dovolil nakupovat padáky, které nikdo nepotřebuje? Kdyby to zkusil, tak by letěl i bez padáku a už nikdy by se do parlamentu nedostal," říká Okamura.
A argumentuje i činy prezidenta Miloše Zemana: "Myslíte, že by si dovolil to, co si dovoluje, kdyby nad ním visela hrozba odvolání?"
Okamura uzavírá příkladem ze svého volebního obvodu, v němž hodně lidí zaměstnává firma Synot, přičemž senátor bojuje za zákaz výherních automatů.
"Je to sakra nepopulární téma," říká. "Ale musím to umět obhájit a věřím, že každý soudný člověk uzná, že nemůžeme hazard podporovat - je to nemoc a závislost a nelze mlčky přihlížet k tomu, že někdo parazituje na něčí slabosti a nemoci," argumentuje. Někdo by mohl namítnout, že přesně to je populismus, protože je stále více voličů, kteří v hazardu spatřují nebezpečí, než těch na výplatní pásce Synotu. Ale těžko to změřit, volební právo je tajné a motivace voličů se různí.
A jakou má odvolatelnost politiků šanci?
Pravda je, že nevelkou - minimálně prozatím. Po volbách se politická mapa změní, těžko si ale představit takovou změnu, aby princip odvolatelnosti politiků voliči pronikl do Ústavy. Nic nenasvědčuje tomu, že by ústavní změnu měly tvořit strany, které takový nápad podpoří.
Mocné sociální sítě a internetOdvolávat veřejné činitele se poslední roky v USA daří častěji než dříve. List Los Angeles Times to spojuje s s technologickým pokrokem (článek zde). "Kampaně, shánění peněz a hlavně sbírání podpisů je díky digitální revoluci snadnější. Může to znít jako paradox - v době obřích prezidentských kampaní jsou této základní politické akce schopni i amatéři, stále levněji a efektivněji," píše list. Zatímco podmínky pro odvolání - před nástupem moderní techniky jen těžko splnitelné - zůstávají stejné, dříve izolované voliče lze nyní snáze mobilizovat (i manipulovat). "Díky internetu, e-mailu a sociálním médiím," konstatuje deník. |
"Politici už teď jsou odvolatelní, každý politik prochází testem voleb. Ví, že nejpozději za čtyři roky tím testem bude muset projít, získat podporu jak členské základny, tak i voličů," říká například šéf poslanců nejsilnější sněmovní strany a favorita voleb ČSSD Jeroným Tejc.
"Vedla by se permanentní volební kampaň místo toho, aby politici mohli reálně rozhodovat. Každý starosta by tak osmkrát do roka obhajoval svou pozici," řekl iDNES.cz Tejc s tím, že sice mluví za sebe, ale svůj názor pokládá v ČSSD za většinový.
Napravo od ČSSD znějí slova s podobným závěrem: "Za sebe se domnívám, že odvolatelnost politiků během mandátu nepatří do našeho ústavního systému ani do středoevropské politické kultury a tradice. Můžeme o tom diskutovat, ale těžko to kdy bude naše iniciativa," řekl iDNES.cz první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek.
Prostor pro diskusi ponechávají komunisté. "Šlo by si to představit u Senátu, kde se volí většinovým systémem, kdyby nějaký senátor přestal pracovat nebo se - promiňte mi ten výraz - zbláznil," říká šéf KSČM Vojtěch Filip. A dodává, že počet hlasů pro odvolání politika by musel být "mnohem větší" než počet hlasů, jakým byl politik zvolen.
I předseda komunistů se nicméně zdráhá svěřovat příliš moci lidu. "Přímá demokracie je užitečná, ale při zavádění jejích dalších prvků je třeba vydiskutovat rizika, aby to nebylo použitelné proti politické scéně, například ve formě zneužití moci policií, armádou, ovlivňováním ze strany médií... Je potřeba tam ponechat nějakou pojistku," uzavírá.
