Příběh začíná krátce po revoluci, kdy skupina intelektuálů vyhrává konkurz a získává licenci na komerční televizi. Tehdejší televizní radě stačilo předložit inteligentní projekt zpravodajské a vzdělávací televize. A ukázat, že máte peníze ze zahraničí.
Rada nepohnula prstem, když se otcové zakladatelé v čele s Vladimírem Železným projektu vzdali a vsadili na komerční zábavu, o které říkali, že je lidová. (Lid tuto urážku snesl.) Spolupráce Vladimíra Železného a šéfů z americké skupiny Ronalda Laudera totiž přinášela něco, o čem se nediskutuje - úspěch.
Úspěch dává křídla, ale i pocit všemocnosti. Pan Železný přestoupil, když ne zákon, tak tedy pravidla slušného chování, když si nechal od Američanů svůj podíl v televizi zaplatit a potom je od ní za pomoci šikovných právníků odstřihl.
Politici i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zůstali k tomuto sprostému faulu němí. Lauderovi lidé odjížděli s tím, že investovali v Albánii nebo ve Rwandě. Podali proti vzpurnému řediteli i proti republice množství žalob.
Od té doby ohrožený Vladimír Železný převádí své majetky na přátele a známé. Exekutoři jsou mu v patách, on však kličkuje jako jeho erbovní zajíc. Byl odsouzen k tomu, aby zaplatil Ronaldu Lauderovi miliardu. Nezaplatil ji, a policie se domnívá, že se pokusí vyhnout platbě podvodem. Jeho právník Rozehnal skončil ve vazbě, sám ředitel unikl jen o vlásek.
Politici mu zatím přiklepli televizní licenci na další léta. Nyní jako by spěl příběh k mravokárnému poučení: predátoři, s nimiž pan Železný ukousl libový žvanec, se vrhli na svého vůdce. Zlo plodí zlo a bude potrestáno.
Tak jednoduché to však není. Nežijeme v zemi krále Miroslava, ale v Česku. Ředitelův příběh pokračuje. A do celého světa hlásá: Pravidla v té zemi neplatí.
