Odvezl nosorožce do Keni. Budou šťastní, věří po návratu ošetřovatel

Jan Žďárek se o nosorožce v královédvorské zoo stará už 19 let. Když své čtyři "děti" odvážel 19. prosince do Keni, nebylo mu lehko. Včera se vrátil z Afriky domů. "Pořád jsem nevěděl, co je pro ně lepší. Člověk má obavy o jejich bezpečnost. Vadil mi také termín odjezdu a vysoké teploty," přiznal.

Se severními bílými nosorožci byl Žďárek v zahradě ve Dvoře Králové denně. Staral se o ně, nosil jim krmení, znal jejich povahy. Se čtyřmi vzácnými zvířaty mu tedy do Afriky odjel i kus života.

On-line rozhovor s Jiřím Hrubým

Zoolog řídil nakládání a cestu nosorožců do Afriky. V pondělí se vrátil z Keni. Ptejte se jej 6. ledna od 13:00.

"Mám s nimi odpracovanou řádku let. Považuji je za svá zvířata. Ale úplně jsem se nesesypal, mám tu ještě další nosorožce, za kterými se vracím. I když, bylo mi těžko. Se samicí Fatu jsem hodně pracoval. Byl jsem u jediného plodného páření za dvacet let, pomáhal jsem jí i u porodu," bilancuje Žďárek.

"Před jejich odjezdem jsem si jistý nebyl. člověk přemýšlí, co je pro ně lepší. Česká republika je bezpečnější místo pro nosorožce než jakákoliv země v Africe. I přes přísnou ochranu zvířat je tu reálné riziko, že se jim něco stane," svěřil se.

Myslí například na pytláky, kteří kvůli cenným rohům zvířata neváhají zabít. Jejich vzácnost je přitom nezajímá. I proto jim museli ošetřovatelé rohy upilovat. Dorostou jim až za několik let.

"Zvířata mi ale neřeknou, jestli chtějí zůstat raději tady v zajetí, ale v bezpečí a se stoprocentním servisem či péčí, nebo jestli chtějí žít v přirozeném prostředí v rezervaci a zůstat alespoň trochu divokými," dodal s tím, že úplná svoboda pro nosorožce už neexistuje, vždy budou muset zůstat v rezervaci.

"Nízké teploty v zimě byly riziko"

Žďárka nejvíce trápil převoz v zimě. Rozdíl teplot mu přišel pro zvířata příliš drsný. Obával se také dlouhé cesty. Věděl, že tohle může být pro zvířata obrovské riziko.

"Termín nevyšel nejlíp, ale nešlo to odvolat, nemohli jsme to bojkotovat. Je to práce stovek lidí, objednávalo se letadlo. Pokud by se termín přesunul, znamenalo by to i obrovské finanční ztráty," poznamenal ošetřovatel.

Vánoce v Keni

Ošetřovatel Jan Žďárek musel Vánoce strávit bez rodiny v Keni. Pravý český stromeček si tak užije až v lednu. "Rodina Vánoce oslavila beze mne a nyní si ještě uděláme posezení, podruhé ale slavit se vším všudy nebudeme," prozradil.
Ostatně vánoční oslavu už si užil v Africe. "Přímo v rezervaci měli ozdobenou akácii, byl to docela pěkný stromeček. A na Štědrý den jsme sami nezůstali. Druhý nejdůležitější člověk z Ol Pejety nás vzal k sobě domů," dodal.
V Keni slaví Vánoce po britsku. Dárky se rozdávají až 25. prosince. Na Štědrý den se slaví. "Měli jsme party s večeří, popíjeli pivo a víno a povídali si," doplnil Žďárek.

Nosorožce proto museli rychle dostat do bedny, co nejdříve je naložit na vytápěný a plachtou zakrytý kamion. "Zvířata si prostor v bedně rychle zadýchali, později jsme nemuseli použít ani benzinové fukary na teplý vzduch, kterými jsme chtěli prostředí ohřívat."

Další nebezpečný moment byl podle něj nakládání zvířat do letadla. "U nosorožce nikdy nevíte, jak dlouho bude nastupovat, jak moc se v zoo zdržíte, zda na vás bude muset to obří letadlo čekat. Rizik byly mraky, ale zvládli jsme to dobře," pochvaluje si Žďárek.

I když vše proběhlo bez komplikací a čtyři nosorožci se v autě i v letadle chovali ukázkově, cesta dala zabrat všem.

"Nosorožci dostali tišící prostředky, v průběhu cesty jsme je kontrolovali. Letěli s námi i dva zahraniční odborníci. Všichni jsme se zvířaty komunikovali, zklidňovali je. O půl deváté ráno jsme měli prvního nosorožce v bedně v zoo, druhý den kolem jedné hodiny odpoledne jsme už nosorožce vykládali v rezervaci," shrnul ošetřovatel.

V keňské rezervaci Ol Pejeta se zatím nosorožcům daří velmi dobře. Žďárek je o tom přesvědčen, v novém domově totiž se samicemi Nájin a Fatu a se samci Súdán a Suni strávil první dny, Vánoce i Silvestra.

"U nás je zima, sníh, teploty pod nulou, tady by se na hodinu prošli po výběhu a pak je zavřu a budou čekat na teplejší dny. Ale v Keni už svítí sluníčko, zpívají ptáci, nosorožci se válejí v bahně," srovnává ošetřovatel.

Přestože nosorožci museli překonat více než pětatřicetistupňový teplotní rozdíl, aklimatizovali se rychle. Chutnalo jim hned od prvního dne.

Zdravotní problémy zmizely s deštěm

"Žrát začali hned. Nejdřív jsme jim dávali české seno, granule, mrkve a jablka, poté jsme postupně zaměňovali za africké žrádlo. A snižuje se podíl přinesené stravy," poznamenal Žďárek.

Samec Súdán senem pohrdl rovnou a pustil se do keříku, který mu ve výběhu rostl. Ošetřovatel ale věděl, že tím zvykání na novou zemi zdaleka nekončí. Objevily se jejich občasné problémy.

"První tři dny jim teklo z očí a z nozder. Nebyl jsem z toho šťastný a musel jsem jim vymývat oči. Čtvrtý den ale přišel déšť, najednou se jim vše srovnalo a byli spokojení. Ve výběhu si udělali kaliště a začali se válet v bahně. Až sám jsem se divil, jak rychle se aklimatizovali, jak se to všechno změnilo - jakoby je někdo polil živou vodou," dodal.

Žďárka nyní v Keni vystřídal jeho kolega Pavel Petržílek, který bude se čtveřicí nosorožců do 19. ledna. Pak se vrátí do Dvora Králové a zvířata zůstanou v novém domově sama. Češi se za nimi přijedou podívat jen čas od času.

Ošetřovatelům se bude po zvířatech stýskat. Ale potřebnou změnu nosorožcům Žďárek přeje. Snahu zachránit vzácný poddruh nosorožce severního bílého nevidí jako marnou. Svým miláčkům chce alespoň nějak pomoci.

"Dobře vím, že kdyby se zde začali množit, byl by to spíše zázrak. Je to nesmírně těžké, aby se to podařilo. Pracujeme tu se strašně omezeným počtem zvířat, ale je potřeba něco udělat. Neřídíme se tabulkami zoologů, které říkají, že pokud zvířat v populaci není alespoň padesát, nemají šanci, že už to nikdy nepůjde. Přece se na ně nevykašleme."

Rozhovor s ošetřovatelem

Jaké klima mají nosorožci v Keni? Vyhovuje jim?
Rezervace leží v nadmořské výšce 1800 metrů, panuje tam pro nosorožce příjemnější klima. Nejsou zde zničující vedra, často tam prší, okolo je zelená krajina - jezírka, bažiny, mokřiny. tedy podle mého mají optimální klima. V noci jsem naměřil minimální teplotu 13 stupňů Celsia, většinu času je tu minimální teplota 14, 15 stupňů. Přes den je se pak nejvyšší teploty pohybují kolem třiceti stupňů. Samozřejmě se mohou teploty ještě zvýšit například na třiatřicet, ale to je u nás v létě taky. Čtyřicetistupňová vedra tady díky nadmořské výšce nehrozí.

Jak se vedlo nosorožcům, když jste odjížděl?
Dvě samice - matka s dcerou, jsou nyní umístěny pohromadě. Samci žijí každý zvlášť. Nesmí se potkat ani přes plot, protože kdyby se pustili do souboje, zdemolovali by jim to tam, všechno je jen ve dřevě. Nyní si zvířata zvykají na elektrický ohradník. Poté se jim budou posouvat hranice výběhů. Postupně se mohou setkat na ploše 800 hektarů, což už je dost a což by jim zahrada nikdy nenabídla. Dva samci by se ale neměli dostat do ostřejšího konfliktu, i když budou na velkém prostoru, budou žít odděleně, to riziko podstupovat nebudeme.

Jak jsou hlídaní například proti pytlákům?
Ostře. Celou rezervaci chrání plot s elektrickým alarmem, nosorožci jsou navíc za dalším elektrickým plotem v prostředku rezervace, kde žijí lvi a sloni. Místo hlídají strážci-vojáci se samopaly, kteří tam s nosorožci i spí. Jsou to drsní muži, se kterými bych být pytlákem rozhodně do kontaktu přijít nechtěl. Hlídané to je dobře, ale nebezpečí tu vždycky je.
Preventivně jsme zvířatům ještě zabrousili rohy, nyní jsou tedy pro pytláka znehodnoceny. Rohy jim budou růst několik let. Bohužel jsme to museli udělat i kvůli cestování, kdyby se nám v té bedně zasekli a rohy si zlomily, takový šok by jim nepřispěl. Do rohů jsme jim navíc dali malou vysílačku a nosorožci tak budou nepřetržitě 24 hodin sledování.

Převoz dopadl dobře. Opravdu ale věříte, že se podaří nosorožcům rozmnožit?
Pokud bychom pracovali jen s našimi čtyřmi, naděje je pramalá, možná jen o něco vyšší, než u nás v zoo. Pokud se ale zapojí i tři noví nosorožci, kteří byli nyní nalezeni v jižním Súdánu, tak ano. Jestli je do té doby nikdo nezastřelí, podnikne se výprava, která by zjistila oblast a způsob života nově nalezených zvířat. Pak už je třeba domluvit se se súdánskou vládou a zvířata je možné odchytit a převézt do rezervace. S jejich příchodem do rezervace se šance nosorožců výrazně zvyšuje. Neříkám, že na záchranu poddruhu, ale určitě na příchod nového mláděte. Této naději věřím daleko více, než kdyby zůstali v České republice.