Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Odstřelovala nacisty a zachraňovala zraněné, Klaus ji vyznamenal

  5:03aktualizováno  5:03
Marie Lastovecká patří k těm, které prezident Klaus ocenil Řádem bílého lva vojenské skupiny. Dnes devadesátiletá žena se v bojích za druhé světové války vyznamenala jako snajperka, desítky svých zraněných kolegů navíc dokázala dostat do zázemí. "Snad dnešní mladí nezapomenou, že jejich předkové obětovali za svobodu i život," říká dnes.

Marie Ljalková-Lastovecká | foto:  Dan Materna, MAFRA

Jen málokdo si Řád bílého lva vojenské skupiny zaslouží tak, jako ona. Po bitvě u Sokolova, kdy v roli snajperky zlikvidovala kulometné hnízdo nacistů a s ním i pět vojáků wehrmachtu, obletěla fotografie půvabné dvaadvacetileté ženy s puškou odstřelovače svět a její příběh popisovaly sovětské, britské i americké tiskové agentury.

Vzpomínky na tuto práci přesto z Lastovecké musíte dlouho "páčit". "Zabíjení je hrozná věc – i když to děláte ve válce. Proto o kariéře odstřelovače mluvím nerada," omlouvá se Lastovecká.

Nejblíže smrti byla v bitvě u Sokolova a pak v Dukelském průsmyku, kde jí výbuch dělostřeleckého granátu zlomil páteř a půlcentimetrová střepina těžce poranila hlavu – přežila zázrakem. U Sokolova byla naopak blízko sebevraždě – to když po mnohahodinovém ležení na tajícím ledu řeky Mža k němu v noci přimrzla.

Marie Ljalková na archivním snímku.

Marie Ljalková-Lastovecká na archivním snímku.

"K ledu nás přibila palba kulometů. Slyšela jsem jen výkřiky našich vojáků. Led pod nimi rudnul krví. Leželi jsme na něm celé hodiny," vzpomíná plukovnice ve výslužbě.

Prezident vyznamenal válečné hrdiny

Ocenění získal i hokejista Jágr nebo galerista Knížák

A i když jen tušila, kde kulometné hnízdo je, opatrně zamířila a vyprázdnila do tmy celý zásobník. Kulomet zmlkl. Podchlazenou a k ledu přimrzlou ženu našli ve tmě až Čechoslováci, které zprvu považovala za nacisty. Přiložila si proto hlaveň pušky pod bradu a nahmátla spoušť. V poslední chvíli zaslechla češtinu.

Ještě větší hrdinství Lastovecká prokázala jako sběračka raněných – i z těch nejbeznadějnějších situací odtáhla do zázemí bojující jednotky desítky zasažených a krvácejících vojáků.

"A desítky z nich jí také vděčily za život," dodává historik Miroslav Brož z Československé obce legionářské.

Nehledě na dva válečné kříže a Řád rudé hvězdy za projevenou statečnost v boji, byla Lastovecká po válce z armády vypuzena s pěti sty korunami invalidního důchodu. Dvacet let pak pracovala jako průvodkyně v Čedoku.

Z hrdiny "nepřítelem lidu"

Zatímco mnozí muži zralého věku propadali v roce 1939 po okupaci a rozbití Československa malomyslnosti, Emil Boček (87) se v pouhých šestnácti letech rozhodl, že to nacistům pořádně vytmaví. Po několika marných pokusech se dostal přes Jugoslávii, Turecko a Francii do Velké Británie, kde byl přijat do kurzu pro letecké mechaniky Královského vojenského letectva (RAF).

To mu však nestačilo, takže zvládl i pilotní kurz. Jako pilot 310. čs. stíhací perutě se účastnil bojových akcí při doprovodech spojeneckých bombardérů na Evropu a při útočných akcích na německé pozice. Absolvoval 26 riskantních operačních letů.

Když přistál v srpnu 1945 s "třistadesítkou" v osvobozeném Československu, měl už své účty s nacisty vyrovnané. Požádal proto o uvolnění z letectva. To ho také nejspíše v poválečných letech perzekucí válečných veteránů zachránilo před zatčením.

Vězení se nevyhnula většina jeho přátel z RAF, z nichž se rázem stali "nepřáteli lidu". Boček pracoval nejprve jako automechanik a poté soustružník výzkumného ústavu. Do důchodu odešel v roce 1988. V roce 1993 byl po předcházející politické a morální rehabilitaci povýšen do hodnosti plukovníka.

Čekání na smrt

O čem asi přemýšlel Jan Plovajko (88), když po tříletém pobytu v sovětském gulagu, kde se ocitl po útěku před nacisty, čekal kvůli podvyživenosti – vážil 40 kg – a vyčerpání už jen na smrt.

V poslední chvíli ho zachránil vznik 1. čs. polního praporu v SSSR, do něhož sovětský diktátor propustil vězněné Čechoslováky. Jako obsluha minometu se Plovajko zúčastnil významných bitev – i osvobození Kyjeva, kde padl jeho bratr. Přežil i tu nejkrvavější v Dukelském průsmyku.

Po válce chtěl zůstat v armádě. Měl však výhrady k totalitním poměrům. Ve vykonstruovaném procesu ho obvinili ze špionáže, pro chatrnost důkazů však musel být propuštěn. Do důchodu odcházel jako dělník Metrostavu.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nanesená vrstva v místě, kudy v minulosti protékala řeka Labe v původním korytu.
V trase budoucí D35 jsou až dvoumetrové naplaveniny, přitekly z Krkonoš

Archeologové pracující na výzkumu v trase budoucí dálnice D35 u Opatovic nad Labem zjistili, že kácení stromů v oblasti Krkonoš mělo za následek masivní nánosy...  celý článek

Programátoři Ivan Buchta a Martin Pezlar. Řecký soud začal po letech znovu...
Čeští programátoři unikli řeckému vězení, chtějí se však soudit dál

V Řecku hrozilo dvěma Čechům dvacet let za špionáž, vybojovali podmínku. Teď chtějí čistý trestní rejstřík. Fotili prý jen to, co ostatní turisté na ostrově.  celý článek

Nová kniha vydaná olomouckou filozofickou fakultou má ukázat mylnost stereotypů...
Kniha o slovenských Romech má bourat stereotypy i formou, čte se odzadu

Neobvyklou knihu vydala olomoucká filozofická fakulta. Shrnuje výsledky studie vědců zkoumající romské obyvatele čtyř slovenských vesnic a na příkladech...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.