Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když ze země vyrůstá munice. V údolí řeky Kongo jí nacházejí tuny

  21:27aktualizováno  21:27
Životy Afričanů stále ohrožuje nevybuchlá munice z dávných i současných konfliktů. Výjimkou nejsou ani lidé žijící na březích řeky Kongo, kde skončily desetitisíce granátů, raket a min. Západ Demokratické republiky Kongo je však i díky pomoci z Norska po dvou letech práce opět bezpečný.

S nevybuchlou municí podél břehů řeky Kongo již nekolik let bojuje norská organizace People’s Aid. | foto: Norwegian People’s Aid

Mezi lety 1975 až 1997 tehdy ještě zairská armáda do oblasti u města Mpioka, které se nachází asi 200 kilometrů západně od metropole dnešní Demokratické republiky Kongo, vyvezla tisíce kusů nepoužité funkční munice. Pyrotechnici ji měli zničit na písečných pláních obklopujících klikatící se řeku Kongo. Do dokonalosti však měl postup pyrotechniků daleko a nevybuchlá munice se za ta léta rozprostřela v dlouhých pásech podél řeky.

Na přístupu k řece jsou závislí místní lidé, kteří se živí zejména zemědělstvím a rybolovem. Někteří pamětníci sice dokázali vytipovat oblasti, kde se nachází nejvíce munice, zapovězená země však nyní chybí při hospodaření.

Nekontrolované skládky munice si i přes různá bezpečností opatření postupem let vybíraly svou daň. Příkladem budiž případ z roku 2012, kdy otec s dvěma dětmi našel v hromadě kovového šrotu nevybuchlý granát. Při explozi i se svými potomky na místě zahynul.

Vzhledem k současnému rozpuku extremismu ve světě skrývá nevybuchlá munice ještě další nebezpečí. Lidskoprávní organizace připomínají, že granáty, rakety a miny stále častěji končí různých teroristických skupin. Není výjimkou, že munice nalezená v Africe se objeví na bojištích v Iráku či Sýrii jako součást podomácku vyrobených výbušných zařízení.

Přes 62 tun munice a nebezpečná práce

S nevybuchlou municí podél břehů řeky Kongo již nekolik let bojuje norská organizace People’s Aid (NPA). Ta při čištění břehů zaměstnává deset konžských pracovníků. Jedním z nich je Matthieu Kayisa, kterého reportéři listu The Guardian zastihli ve chvíli, kdy pracoval v po pás hluboké jámě. Kolem ní byly navršené miny, rakety a dělostřelecké granáty.

Krysy a miny

Zatímco velká část Evropanů se krys štítí, obyvatelé Afriky si je v posledních letech oblíbili. Díky skvělému čichu dokáží hlodavci odhalit nášlapné miny, nebezpečný pozůstatek válečných dob. Tanzanští chovatelé plánují, že jejich krysy do konce roku vyčistí všechna minová pole v Mosambiku (více o krysách, které pomáhají při odhalování min, se dočtete zde).

„Vidíte tady ten nápis?“ ukazoval novinářům změť písmenek na jednom z malých granátů. „Je z Francie a vyrobili ho v roce 1937,“ vysvětlil Kayisa a granát opatrně pokládá do jámy, ve které následně skončí všechna nevybuchlá munice ležící kolem.¨

Se svými kolegy má práce více než dost. NPA za poslední dva roky jen v nejzápadnější provincii Bas-Congo zničila na 72 tisíc kusů munice o váze více než 62 tun. Mpioka je devátou a poslední zastávkou NPA v této provincii. Pak se přesune směrem na východ a práce začnou nanovo. Opět u nich bude i 37letý Kayisa.

Ženatý otec tří dětí ví, že dělá jednu z nejnebezpečnějších prací na světě. „První rok jsem měl, přiznávám, trochu strach. Prošel jsem však výcvikem, jak manipulovat s municí, jak ji umisťovat do jámy pro odpálení a jak dodržovat všechny bezpečností procedury. Po nějakém čase mi to všechno přešlo do krve,“ svěřil se Kayisa. Jeho tým tvoří výhradně členové armády Demokratické republiky Kongo.

Naděje na normální život

Bezpečnost, týmová práce a disciplína jsou pro ně prioritou. Bezpečné a nebezpečné zóny při práci oddělují barevnými pásy. Administrativní práci a vyplňování formulářů provádějí vždy daleko od nalezené munice. V bezpečí, ale stále na dohled, zůstávají řidiči a zdravotníci. Přeci jen, práce je velmi nebezpečná a k tragédii může dojít v každé sekundě. „Dělá mi radost, že mohu pomoci vyčistit mou vlast. Jsem si jistý, že tohle všechno je impulsem k rozvoji regionu. Nikdo už se totiž nemusí bát rybařit, stavět domy nebo hospodařit,“ myslí si Kayisa.

Pak novinářům sdělí, aby se přesunuli do bezpečné zóny a začne připravovat odpálení nashromážděné munice. Pomocí megafonu dává všem vesničanům najevo, že se chystá velký výbuch. Ti už vědí, co mají dělat. Podobnou situaci zažívají nejméně jednou za týden, kdy se posbíraná munice odpaluje. Lidé se v mžiku schovají do svým domovů, rybáři rychle pádlují co nejdál od výbuchu. Po zapálení nenápadné stopy střelného prachu, která vede přímo k jámě s municí, má Kayisa čtyři a půl minuty na útěk do bezpečí.

Po malém obláčku kouře se ozve ohlušující výbuch. O pár sekund později další. Je to ozvěna, která se odráží od vrcholků na druhém břehu řeky, který se nachází už na území Republiky Kongo. Kayisa o chvíli později spěchá na místo a kontroluje, zda výbuch zničil veškerou munici. Pak zakřičí, že je vše v pořádku a život se může vrátit do normálu.



Témata: Raketa




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.