Rozhovory v posledních dnech poskytuje zřídka a pouze za přítomnosti své advokátky Adély Hořejší. Ivana Königsmarková je vůbec první porodní asistentkou, kterou soud potrestal za vedení domácího porodu. "Je to velmi choulostivá situace a já nevím, kdy mě kdo chytí za nějaké slovo. To se stává u porodních asistentek dost často," vysvětluje v rozhovoru pro iDNES.cz.
O svých pocitech mluví nejprve opatrně a téměř tichým hlasem. Brzy ale její projev nabývá opět na rozhodnosti. Na otázku, zda rozsudek zlomil její chuť hájit mimonemocniční porody, odpoví: "To je otázka celoživotního vzdělávání a celoživotních zkušeností. Jedním výrokem soudu něco takového nemůžete zahodit."
Porodní asistentka Ivana Königsmarková (vpravo) se svojí právní zástupkyní Adélou Hořejší
Kdo je Ivana KönigsmarkováOsmapadesátiletá Königsmarková v minulosti po 20leté praxi odešla z porodnice U Apolináře a stala se nejznámější propagátorkou domácích porodů v Česku. Ženám při nich pomáhá víc než 10 let. Ještě před několika měsíci vedla Unii porodních asistentek, která bojuje za porody v domáckém prostředí. Pak ale přišel zlom. Před dvěma lety v Praze vedla porod, při kterém se novorozený chlapec přidusil a jeho mozek zůstal kvůli nedostatku kyslíku poškozený. Po 20 měsících dítě zemřelo. Soud jí za to letos v září uložil podmínku, pětiletý zákaz činnosti a náhradu za léčení ve výši 2,7 milionu korun. Königsmarková se proti rozhodnutí na místě odvolala. |
Soud vám uložil podmínku, zákaz činnosti a úhradu léčení. Proti rozsudku jste se na místě odvolaly. Proč?
Hořejší: Jsme především přesvědčeni, že soud nectil rovnost stran. Zásadou spravedlivého procesu garantovaného Ústavou je, že obžalovaný má právo se řádně hájit a že každá strana má právo předkládat důkazy potřebné k obhájení svých tvrzení. Obhajobě ale bylo v tomto případě toto právo odepřeno: soud přijal jen některé listinné důkazy a bez dostatečného zdůvodnění zamítl všechny výslechy svědků nebo znalců z oboru, které jsme navrhovali. To je totalitní praktika. V celém řízení se navíc objevují neobvyklé postupy. Už v přípravném řízení došlo k tomu, že státní zástupkyně, která měla případ na starosti, původní usnesení o trestním stíhání svým rozhodnutím zrušila pro nepodloženost. Ihned poté však došlo k výměně státní zástupkyně a trestní stíhání bylo na základě týchž podkladů opět zahájeno. Co se stalo, nevíme, ale není to obvyklé.
Rovněž se nemůžeme ztotožnit s vyhodnocováním důkazů. Předložené znalecké posudky byly neúplné, ve stěžejních věcech neodpovídaly na základní otázky a paušálně, opět bez zdůvodnění, pouze konstatovaly, že paní Königsmarková pochybila. V kterém okamžiku a jakým způsobem, však už tyto posudky neuvedly. V trestním řízení platí, že musí být jednoznačně prokázáno, že jednání, které je protiprávní, je v příčinné souvislosti s následkem. Nic takového z nich však nevyplynulo. Zjednodušeně, posudky byly postaveny tak, že postup paní Königsmarkové je celý non lege artis (nesprávný postup léčby, pozn. red.), což přesně odpovídá i oficiálnímu postoji odborné lékařské gynekologicko-porodnické společnosti; podle něj je jakýkoliv porod v domácnosti a priori non lege artis.
Čím si vysvětlujete, že soud takto jednal?
Hořejší: K tomu bych se v tuto chvíli nerada vyjadřovala. Obecně lze ale říci, že současná společenská atmosféra vůči domácím porodům místy hraničí s hysterií. Síla davu přitom je, jak známe z historie, obrovská.
Nedošla nevraživosti mezi porodními asistentkami a lékaři už tak daleko, že poškozuje samotné porody a matky?
Königsmarková: Já to nespatřuji jako konflikt, z mé strany je to jednání, snaha o sblížení názorů. Bohužel to celkově vyznívá jako spor. Ten má ale i pozitivní vliv. Leccos se v porodnicích mění v pozitivním slova smyslu. Ovšem není to pravidlo, které platí všude a za každých okolností.
Shodou okolností sídlí Obvodní soud pro Prahu 3, který vynesl rozsudek, ve stejné ulici, v které se stalo to, za co jste souzena. S jakými pocity jste vnímala jednání a rozsudek?
Königsmarková: To, že se to dostalo k soudu, pro mě bylo velké překvapení. Vynesení rozsudku byl šok. Nečekala jsem to. Nemyslela jsem si, že je to možné.
Hořejší: O vynesení odsuzujícího rozsudku ve chvíli, kdy je v zásadě poskytnut prostor výlučně obžalobě, kdy ani obžaloba není s to jednoznačně a konkrétně ukázat kdy, jak a čím se obviněný provinil a kdy důkazy obhajoby jsou smeteny ze stolu, se v právní teorii demokratického státu nedočtete; o to větší překvapení byl rozsudek i pro nás.
Co vám ve chvíli vynesení rozsudku běželo hlavou?
Königsmarková: Nenapadalo mě vůbec nic, byl to jenom šok. Nečekala jsem, že to může skončit takto.
Jak vám jednání u soudu a rozsudek zasáhly do života?
Königsmarková: Kdyby to měl být konečný verdikt, tak mě soud v podstatě odsoudil k bezdomovectví. Jsem pomalu v důchodovém věku, nesměla bych vykonávat činnost, kterou vykonávám celý život. To znamená, že bych si nesměla vydělat a měla bych zaplatit skoro tři miliony korun. To je opravdu lidsky likvidační situace.
Soud vám uložil uhradit zdravotní pojišťovně 2,7 milionu korun. Bylo by případně ve vašich silách takovou částku splatit?
Königsmarková: Kdybych byla mladší, tak bych ji mohla splatit, ale jak říkám, jsem skoro v důchodovém věku, takže to je absolutní nesmysl. I kdybych si chtěla vzít hypotéku na byt, tak mi ji banka kvůli věku nedá.
Hořejší: Je zapotřebí rovněž zdůraznit, že zdravotní pojišťovna v tomto případě použila diametrálně odlišný přístup. Pokud je trestně stíhán lékař, neznám z praxe případ, že by zdravotní pojišťovna uplatňovala nárok na příslušném zdravotnickém zařízení, které je jeho zaměstnavatelem. I přesto, že zdravotní pojišťovna má samozřejmě nárok na úhradu nákladů léčby způsobenou kterýmkoliv zdravotníkem, je legitimní se ptát, proč byl zrovna v tomto případě selektivně zvolen jiný postup.
Unie porodních asistentek, kterou jste vedla, vyzvala případné zájemce a zájemkyně, aby přispívali na veřejnou sbírku. Víte, kolik se už vybralo prostředků?
Königsmarková: Sbírku nevyhlásila UNIPA, byla to aktivita spřízněných duší. Kolik se vybralo peněz, nevím.
Hořejší: Upřesním, že sbírka neslouží k úhradě zdravotní pojišťovně, ale je určena na uhrazení nákladů trestního řízení.
Kromě sbírky vznikla skupina na komunitní síti, která má zhruba 1 400 členů, postavil se za vás pražský porodní dům U Čápa. Je pro vás podpora důležitá?
Königsmarková: Samozřejmě, že každá podpora je milá a po psychické stránce důležitá. Jak jsem řekla, byl to šok. A tito lidé mi pomáhají se s ním vyrovnat.
Znamenal pro vás rozsudek zlom, kdy se z ženy rázně obhajující porody v domáckém prostředí stává člověk, kterého opustí chuť hájit své přesvědčení?
Königsmarková: To je otázka celoživotního vzdělávání a celoživotních zkušeností. Jedním výrokem soudu to nemůžete zahodit.
Hořejší: Pro mě osobně je to jen dalším milníkem v procesu přerodu společnosti od totality k demokracii. Lidé jsou stále zvyklí obracet se k autoritám, místo aby o sobě rozhodovali sami a převzali odpovědnost za vlastní životy. Tento soudní proces je v tomto smyslu katarzí tohoto přerodu. Koneckonců, i přejít Sinaj trvalo několik generací.
Kolik trestních oznámení na vás bylo už celkem podáno?
Königsmarková: Dvakrát pro podezření z nedovoleného podnikání. Jedno podalo Ministerstvo zdravotnictví, druhé nemocnice v Kladně. Obě byla odložena.
Hořejší: V případě, který nyní řeší soudy, byla podána dvě trestní oznámení. Jedno ze strany nemocnice v Podolí, druhé následně Ministerstvem zdravotnictví. Takový postup je přitom velmi nestandardní. Není bez zajímavosti, že v komisi ministerstva, která trestní oznámení připravila, seděli stejní lékaři, kteří později neváhali vypracovat posudky pro jednání jako "nezávislí" znalci. Svoji účast v této komisi se přitom aktivně snažili skrýt a v trestním spisu byla jejich jména vymazána. Tato skutečnost se projevila až po výzvě soudu, který musel vyvinout téměř až detektivní činnost.
V internetové výzvě k vaší podpoře se píše: "Konečný výsledek procesu může dlouhodobě ovlivnit přístup soudů k domácím porodům a může se stát precedentem, který se dotkne všech žen, které si na základě pečlivého a zodpovědného uvážení vyberou domácí porod s pomocí porodní asistentky." Sílí mezi porodními asistentkami a matkami obavy z represí?
Königsmarková: Řekla bych, že mezi matkami ne, ale mezi porodními asistentkami ano. Obvykle to nějak jde, ale pak přijde nějaký takový zásah a porodní asistentky znejistí, protože tím, jak neexistují jasná právní pravidla, se pohybujeme na tenkém ledě, od zdi ke zdi. Je tu nejistota.
Hořejší: Je především nutné postavení porodních asistentek právně narovnat a upravit. Evropská legislativa, kterou jsme vázáni, zakotvuje porodní asistenci jako legální a legitimní způsob poskytování zdravotní péče a přikazuje členským státům EU upravit pravidla pro poskytování služeb porodních asistentek na národní úrovni. Česká republika v tomto ohledu řadu let flagrantně selhává a účelově výkon povolání samostatných porodních asistentek více či méně skrytě likviduje. Porod v domácnosti přitom ročně volí přibližně tisíc rodiček, tedy okolo jednoho procenta. Nejenom, že těmto ženám stát odpírá péči a možnost si vybrat péči, na níž mají nárok, ale zároveň tím nutí porodní asistentky pohybovat se v právním vakuu.
Königsmarková: Například minulý měsíc za mnou byli žena a muž z Liberecka. Chtěli, abych jim poskytla péči doma. Odmítla jsem to, protože poskytovat péči na takovou vzdálenost je nereálné. Ve středu mi volali, že porodili doma zcela sami a že jedou do Prahy k rodičům, tak zda bych je mohla zkontrolovat. Takže jsem tam odpoledne šla, zkontrolovala je a oni zase odjeli do Liberce.
A poslala jste tu matku za lékaři?
Königsmarková: Ona i novorozenec by měli mít péči, ale oni do nemocnice nechtěli, raději jeli z Liberecka do Prahy. Já navíc rodičům můžu pouze dávat návrhy řešení a poskytnout radu, ale konečné rozhodnutí je na nich. Znám případ, kdy lidé rodili 24 hodin sami, a pak jsem je po telefonu uprosila, aby jeli do porodnice. Pak mi z porodnice volali a chtěli nějaké rady. Snažím se samozřejmě rodiče přemluvit, že tady už se mi to nezdá bezpečné, ať vyhledají lékaře. Díky tomu, že takovým ženám odmítáme péči, se vracíme do dob, kdy nám umíralo hodně žen a dětí, protože se rodilo doma a ženy nebyly v žádné péči.
Mluvíte o tisícovce žen. Pokud soud rozhodne ve váš neprospěch, bude jich podle vás méně?
Königsmarková: Myslím si, že ne. Bude jich víc. I to, že tento případ zatím dopadl, jak dopadl, přispěje k větší informovanosti lidí.
Obracejí se na vás ženy nebo páry i teď, během soudního procesu a po rozsudku?
Königsmarková: Počet klientů je v podstatě stejný, ale já je odmítám. Necítím se s to teď vést porod. Kvůli rozhodnutí nejsem úplně v pohodě na to, abych mohla stoprocentně a bezpečně zajistit péči. Bezpečí může poskytovat jen člověk, který se cítí bezpečně a já v takové situaci nyní nejsem.
Kolik klientek jste odmítla?
Königsmarková: Jenom kolem toho posledního stání jsem odmítla pět žen. Byly zklamané, ale já jim řekla: Nezlobte se, ale já nejsem nyní schopná o vás pečovat.
Setkáváte se po rozsudku s nějakými invektivami vůči sobě?
Königsmarková: Osobně ne, ale samozřejmě, že v různých diskusích na internetu nebo v reakcích pod články jsou někdy dost nechutné věci. Od svých kolegyň zase zprostředkovaně mám vyjádření od některých lékařů. Například jeden významný lékař z Brna mé kolegyni řekl: "No, my jsme paní Königsmarkovou varovali." Jiná lékařka zase pronesla: "Tak co ta vaše kolegyně, už sedí?"
Své kroky nyní musíte hájit a vysvětlovat častěji než kdy jindy. Cítíte se unavená?
Königsmarková: Ano, ale ani ne tak z vysvětlování, ale z té situace. Byl to šok, který mě vrhl do stádia chronické únavy.
