Kriminalisté Dvořáka původně vinili z toho, že sehnal pracovníku rozvědky Petru Bakešovi neoprávněně a pod smyšlenou záminkou videozáznam schůzky bývalého kancléře prezidenta Václava Klause Jiřího Weigla a lobbisty Miroslava Šloufa v hotelu Savoy. Video v roce 2008 ovlivnilo prezidentskou volbu.
Pražský městský soud však bývalého policistu zprostil obžaloby. Rozhodl, že Dvořák sice DVD Bakešovi dal i přesto, že na to neexistoval oficiální písemný požadavek. Konstatoval ovšem, že v podstatě jedinou chybou bývalého elitního policisty bylo to, že byl příliš horlivý.
„Jinak jednal tak, jak se od tohoto policejního útvaru očekává. Nemohl vědět, že Petr Bakeš DVD se záznamem schůzky použije tak, jak je použil,“ zdůvodnil své rozhodnutí soudce. Spolupráce mezi útvarem speciálních činností, kde Dvořák pracoval, a rozvědkou byla poměrně častá a expolicista tak zřejmě jen dělal to, co mnohokrát předtím.
Dvořák se domáhal odškodnění za ušlý zisk, nemajetkovou újmu i za peníze vydané na obhajobu v celkové výši téměř 3,5 milionu korun. Nakonec mu soudy uznaly z nákladů na obhajobu 147 tisíc korun, o zisk podle soudu nepřišel a z požadovaných dvou milionů za nemajetkovou újmu dostal 250 tisíc korun. Obvodní soud mu původně přiznal jen osmdesát tisíc (více o verdiktu zde).
Soudce Milan Chmelíček vysvětlil navýšení tím, že soud došel k závěru, že trestní stíhání v kauze bylo jednou z příčin, proč Dvořák odešel od policie. Dal tak za pravdu obhájci Bronislavu Šerákovi. Ten připomněl, že pokud by jeho klient neodešel od policie, pobíral by po dobu stíhání šedesát procent platu. V situaci, kdy měl těhotnou manželku, by tím rodinu neuživil.
Obvodní soud také nepřihlédl ke zhoršení zdravotního stavu Dvořáka v souvislosti se stíháním. Podle Chmelíčka o tom svědčí lékařská zpráva a soud není odborníkem, aby ji mohl zpochybnit.
