ODS se pouští do experimentu

Chce být vůbec někdo předsedou ODS po Václavu Klausovi? Další možný favorit vzdal souboj ještě před startem. Místopředseda ODS Jan Zahradil oznámil, že svou kandidaturu na nejvyšší stranický post považuje za "nepravděpodobnou". "Získal jsem dojem, že bezesporu existuje poptávka po mém působení ve vedení ODS, současně je zřejmé, že především v regionech existuje poptávka po lídrovi z jiného prostředí, než je dnešní vedení," vysvětloval Zahradil rozhodnutí.

Jediným oficiálním kandidátem na předsedu ODS tak zůstává moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský. K němu se zřejmě přidá i kandidát na pražského primátora Pavel Bém. Ten minulý týden prohlásil, že bude o předsednictví usilovat, pokud ODS uspěje v komunálních volbách. To v Praze není příliš těžký úkol - ODS tu ještě nikdy žádné volby (nepočítáme-li porážky v senátních soubojích) neprohrála.

Nikdo další ze známých tváří ODS o předsednický post zápasit nechce. Petr Nečas, Ivan Langer, Vlastimil Tlustý, ti všichni mluví pouze o místopředsednických ambicích.

ODS tak už za dva měsíce - a Zahradil to říká velmi jasně - může mít předsedu, který nevyšel z "celostátní" politiky. A to je na politické scéně zcela nevyzkoušený experiment.

Pro Tošenovského i Béma by jejich "pracovní úvazky" v komunální politice nepochybně znamenaly komplikace. Řídit milionové město či hodně "složitý" kraj a ještě k tomu táhnout stranu k vítězství ve volbách 2006? To je tedy výzva.

Političtí mazáci tvrdí: Předseda opoziční strany musí být dnes poslancem sněmovny, protože politika se všemi jejími zákulisními dohodami a "obchody" se dělá právě tam. Pryč jsou doby, kdy Miloš Zeman mohl v letech 1993-1996 řídit a ke svému obrazu "vyrábět" ČSSD jen z Lidového domu.

Rizik, která může zcela reálná nová situace přinést, jsou si lidé ze současného vedení ODS vědomi. "Myslím, že to hrozí, a myslím, že je naší povinností něco takového nedopustit," řekl Klaus v pondělním Právu a vlastně tak zopakoval Zahradilův výrok ze sobotní MF DNES.

I proto se teď v ODS čím dál víc mluví o nově zřizovaném postu prvního místopředsedy, který by "komunálního lídra" fakticky v každodenním politickém provozu zastupoval - a také hlídal.

Zahradil si svolal novináře, a pak jim skoro nic neřekl

Proč politici pořádají mimořádné tiskové konference? Nejspíš aby si ověřili, kolik novinářů zajímají - a pak jim skoro nic podstatného neřekli. Místopředseda ODS Jan Zahradil to včera udělal zrovna tak. "Vyjádřím se definitivně příští týden," sliboval ještě minulý pátek, když přišla řeč na jeho kandidaturu do funkce předsedy ODS.

Včera to konečně přišlo. Zahradil určitě nečekal, že se do informačního střediska ODS na Národní třídě seběhne tolik novinářů jako minulý čtvrtek, když Václav Klaus ve stranickém sídle ve Sněmovní ulici oznamoval, že už nechce být předsedou ODS, ale raději prezidentem.

Až Jan Zahradil znovu podobnou akci svolá v budoucnosti, nejspíš se mu nepovede přilákat ani těch zhruba patnáct lidí.

"Slíbil jsem vám, že se vyjádřím ke své případné kandidatuře na post předsedy ODS," zahajuje Zahradil slibně, jenže všechny naděje hned brzdí, "nevím, jestli s tím vyjádřením budete tak úplně spokojeni..."

Co to znamená, je jasné za chvíli: z dlouhého vyjádření vyplývá, že Zahradil považuje svou kandidaturu za "málo pravděpodobnou".

Nicméně - jak vyjde najevo později - kdyby snad byla v ODS po předsedovi Zahradilovi poptávka, pak by se ještě možná rozmyslel. "Z mediálního hlediska jsou určitě pohodlné odpovědi ano - ano, ne - ne, ale já nemám v úmyslu říci více, než jsem řekl," odpovídá pak na dotaz, čím by se tedy chtěl stát po kongresu ODS.

A tak to jde dokola: Koho podpoříte na předsedu? "V tuto chvíli bych velmi nerad vyjadřoval explicitní podporu komukoliv." Nakonec aspoň pokus o bonmot: "Dejme tomu, že auto s mou předsednickou kandidaturou je zaparkováno v odstavném pruhu, ale nikoliv v garáži."