Parlamentní volby v roce 2010 vytvořily na české pravici dosud nevídané rozložení sil: dvě zhruba stejně velké strany, ODS a TOP 09, které se sice společně s Věcmi veřejnými ujaly vlády, jež ale zároveň mezi sebou rozpoutaly válku o dominantní místo na pravici.
Mirek Topolánek prý zprvu Kalouskův projekt vítal, neboť se domníval, že lesník Schwarzenberg a jeho „napravený pytlák“ Kalousek budou lovit v jiném revíru, v tom se však docela přepočítal. Boj o mocenské postavení na pravicové polokouli notně přispěl k pádu Nečasovy vlády a k pokračující marginalizaci obou stran.
TOP 09 nedovedla využít potenciál z prezidentské kampaně Karla Schwarzenberga, strana od té doby dokázala uhrát pouze „nevýhru“ v parlamentních volbách, výsledky ve volbách komunálních jsou přinejlepším rozpačité, potenciál k růstu se patrně vyčerpal.
ODS v komunálních volbách bojovala o holé přežití; zvuk její značky je po nedávných aférách někde na úrovni malajsijských aerolinek, které za své katastrofy, na rozdíl od ODS, pravděpodobně vůbec nemohly. Obnova lesku pošpiněné obchodní značky představuje jeden z nejtěžších úkolů i pro zkušeného manažera. Pod vedením Petra Fialy dokázala ODS svůj propad zatím zastavit zhruba na úrovni Občanské demokratické aliance (ODA) z devadesátých let, ovšem ODA tehdy participovala na vládě. TOP 09 na tom není lépe.
Když se dva perou, třetí se směje. V případě souboje ODS a TOP 09 byl tím třetím Andrej Babiš. Své hnutí dimenzoval na pravý střed a apely na snižování rozpočtového schodku a na úspory v hospodaření státu víceméně převzal „staré pravici“ podstatné části programu.
I proto TOP 09 i ODS na Andreje Babiše útočí zejména poukazováním na jeho minulost v době komunistického režimu, neboť jim de facto „ukradl“ věcně vymezená témata. Ke zvratu ve vývoji preferencí to však evidentně nestačí.
ODS i TOP 09 mohou v roli „dvou ód“ přežívat, společné ohrožení dokonce třeba posílí tendence ke spolupráci. Avšak případný návrat na výsluní si nesporně vyžádá rovněž zásadnější proměnu politického programu a oslovení nových voličských skupin. Je však otázkou, zda toho budou lidé z těchto stran schopni.
