ODPOVĚĎ: Samozřejmě, celá řada léků pokud jsou užívány neuváženě nebo dlouhodobě mohou trvale poškozovat mozkové funkce a buňky. Mozkové buňky však poškozují do značné míry a zbytečně i jiné látky, např. kouření, alkohol, drogy, stres, násilné ciny vedoucí k poranění a mnoho dalších. 12.3.2001 16:23

ODPOVĚĎ: Už jsem na to odpověděla skoro ze všech úhlů pohledu. Výzkum je jedna věc a tady já vidím horizont 5-10 let, etika a legislativa je věc druhá. Doufám, že dnešní xenofobii a předsudky překonáme stejně rychle jako bude pokračovat výzkum. Za sebe mohu říci, že jsme zřídili naše centrum právě proto, aby tento termín, věda - praxe, byl co nejkratší. Mohu Vás ubezpečit, že dnes, cokoliv se ve světě zveřejní pečlivě sledujeme a budeme se snažit o uplatnění nejen v dalším výzkumu, ale i v klinické praxi. Máme již novou generaci mladých vědeckých pracovníků, kteří za cenu osobního úsilí, usilovné práce a velkého nadšení nedopustí abychom nešli dopředu stejně rychle jako v ostatních rozvinutých zemích. 12.3.2001 16:33

ODPOVĚĎ: Na to by byla dlouhá odpověď. Ptáte-li se zda někdo v mé rodině tuto terapii potřebuje nebo na ni čeká, tak to zatím ne. Náhoda to ovšem také není. Nevím kolik je Vám let, ale mne jako mladému člověku v komunistickém Československu jehož rodina byla pronásledována, se konečně podařilo dostat na medicímu, obor do jisté míry apolitický... Poznala jsem několik našich světově proslulých neurovědců na Akademii věd a rozhodla se, že lépe než být psychiatrem, který v té době měl tak málo možností úspěšně léčit, bude zabývat se základním výzkumem mozku. To jsem dělala po mnoho let, ale teprve po r. 1989 se nám otevřela možost rozšířit oblast výzkumu a přemýšlet o komplexních projektech a jejich uplatnění v praxi. Především financování vědy se stalo otázkou důležitosti projektů a schopností jejich řešitelů. Podařilo se získat srovnatelné vybavení našich laboratoří s těmi v "západní" Evropě, rozšířit vědu na vysoké školy, kde se ji podařilo za 50 let téměř zničit. V neposlední řadě dochází k mnohem širší domácí i zahraniční spolupráci, bez které si nelze takový výzkum představit. Výsledkem lepšího financování vědy a spoluprace celé řady institucí UK a AVČR je i naše Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad UK. 12.3.2001 16:52

ODPOVĚĎ: Rozhodně nemám pocit žádného zoufalství, ale naopak mám pocit obrovského uspokojení. Práce se nám daří úměrně našim schopnostem a pracovnímu úsilí. Věda je skoro jako umění. Ćím raději a čím více pracujete na všech možných frontách, zajímáte se o vše nové jste otevřeni pokrokovým trendům, tím větší je úspěch. Já nepracuji sama, to dnes ani ve vědě nejde. Mám široký okruh báječných spolupracovníků doma i v zahraničí. Pokud se týče buněčné terapie, je to pro všechny výzva, ale úspěchy již jsou a jednou úspěch určitě přijde i pro léčbu mozkových onemocnění a poranění. Myslím, že se toho rozhodně dožiji. Patálie jsou od toho aby se řešily. Nic co je nového a tvůrčího není bez problémů, nakonec však pud sebezáchovy a touha po lepším a plnohodnotnějším životě nás přinují využívat bezezbytku poznatky vědy v náš prospěch - to je moje jistota. 12.3.2001 17:04

ODPOVĚĎ: Zodpovězeno. 12.3.2001 17:05

ODPOVĚĎ: Odpověď pokud se buněčné terapie vaší dcery týče Vám dát nemohu, důvody najdete možná v předchozích komentářích. 12.3.2001 17:14