ODPOVĚĎ: Zajímavá otázka, tu také vědci zkoumají. Je známo, že nové buňky putují právě do míst, kde došlo k jejich poškození a to bezprostředně po takové poruše. 12.3.2001 14:03

ODPOVĚĎ: Milý Martine snad najdete některé odpovědi na Vaše otázky v mých předchozích odpovědích. Jinak na léčbu musíte ještě počkat. 12.3.2001 14:06

ODPOVĚĎ: Prohlédněte si moje předchozí odpovědi. Vaše otázka je podobná jako nejméně 50 dalších, které jsou na mé obrazovce. Věřte, ža bych Vám ráda sdělila, že již můžete hledat pomoc v buněčné terapii. Moje předchozí odpovědi však ukazují, že bude nutné nejméne 5 let počkat na klinické využití současných poznatků. 12.3.2001 14:06

ODPOVĚĎ: Na vaše otázky jsem částečně odpověděla v předchozích dotazech. V každém případě se bude muset na léčbě podílet pojišťova a léčba může být i velmi nákladná. Snažíme se však nají cestu, jak vytvořit tzv. buněčnou banku, kde bychom měli dosáhnout toho, abychom měli dostatečné nožství buněk pro všechny vhodné pacienty. Operační řešení by nemělo být nákladnější než jiné neurochirurgické operace. Drahá by mohla být léčba růstovými faktory a genetické manipulace s buňkami, či pěstování buněk tzv. na míru,t.j. buněk pacientovi odebraných, modifikovaných a zpětně implantovaných. Otázka, kdy bude možné léčbu uskutečnit nezávisí jenom na výzkumu, ale také na legislativě, t.j. kdy taková léčba z etického a společenského hlediska bude povolena, jaké buňky budeme moci použít a zda je bezpečné je nějak pozměnit. Manipulace s lidskými buňkami a jejich transplantace by totiž mohla indukovat i některá nová onemocnění, nádorové bujení a jiné vedlejší účinky. My se v neposlední řadě věnujeme i výzkumu umělých materiálů, nosičů, které by usnadnily propojování a přežívání implantovaných buněk, které by byly prosyceny látkami podporujícími buněčný růst a vlastní schopnosti organizmu k tvorbě nových buněk. 12.3.2001 14:21

ODPOVĚĎ: Váš popis stavu a onemocnění Vaší sestry není dostatečný pro to, abych Vám mohla na vaši otázku odpovědět. Konzultujte její stav s některým z našich předních neurologických pracovišť. Buněčná terapie zatím nepřichází v úvahu. 12.3.2001 14:26

ODPOVĚĎ: Prohlédněte si moje předchozí odpovědi. Vaše otázka je podobná jako nejméně 50 dalších, které jsou na mé obrazovce. Věřte, ža bych Vám ráda sdělila, že již můžete hledat pomoc v buněčné terapii. Moje předchozí odpovědi však ukazují, že bude nutné nejméne 5 let počkat na klinické využití současných poznatků. 12.3.2001 14:26

ODPOVĚĎ: Také toto je problematika na které vědci pracují. Po rozsáhlých resekcích, zvl. nezhoubných tumorů by buněčná terapie mohla být využita. Tady pracujeme např. i na implantaci hydrogelů po resekcích. Pokusy na zvířatech ukazují, že hydrogely usnadńují vrůstání nových buněk, zhojení a funkční propojení. 12.3.2001 14:30

ODPOVĚĎ: Je těžké odpovídat na konkrétní krátké dotazy týkající onemocnění vašich nejbližších. Ke skutečně zodpovědné odpovědi bych potřebovala znát výsledky všech vyšetření a pacienta vidět. Domnívám se však, že problém vašeho dědy by mohl být urologický. Muži tyto stavy všeobecně velmi těžce nesou, podobné problémy mohou ženy zvládat lépe, jelikož o sebe dovedou lépe pečovat. Doporučuji Vám investivat, či získat od vašeho ošetřujícího lékaře urologické pomůcky na které má nárok a tím usnadnit dědečkovi psychické problémy. 12.3.2001 14:39

ODPOVĚĎ: Naději určitě má. Léčba RS se v posledních letech výrazně zlepšila právě vlivem nových poznatků základního výzkumu mozku o mechanismech tohoto onemocnění a byla rozšířena o nové léky, které potlačují autoimunitní reakci organizmu pacienta vedoucí k rozpadu myelinu (viz moje předchozí odpovědi i pokud se buněčné terapie týče). Navím z Vaší otázky zda Váš syn tuto nákladnou terapii podstupuje a je-li jeho případ pro ni vhodný. Obraťte se na Neurologickou kliniku 1. lékařské fakulty University Karlovy v Praze, kde je specializované centrum pro lečbu RS. Naše centrum je zatím pouze výzkumné pracoviště. 12.3.2001 14:47

ODPOVĚĎ: V současné době je první a často jedinou léčbou gliomů operativní odstranění. Včasné odstranění zabrání zvrhnutí nádoru ve zhoubný. Vaše dítě se jistě léčí a ošetřující lékaři spolu s neurochirurgy musí zhodnotit vhodnost včasného operačního odstranění nádoru. 12.3.2001 14:52

ODPOVĚĎ: Senzační objevy posledních dvou let ukazují na neobyčejnou tvárnost tzv. kmenových nervových buněk které, jak jsem již řekla v mých minulých odpovědích, se vyskytují i v dospělém mozku. Neobyčejně tvárné jsou i embryonální buňky často používané při transplantacích. Mezi takové tvárné (multipotentní) buňky patří i buňky lidské kostní dřeně, které se používají již řadu let pro léčbu např. lukemie. To je v současnosti nejúspěšnější příklad buněčné terapie. Nedávno se ukázalo, že buňky dárce kostní dřeně, postup dnes zcela běžný, by se mohly diferencovat nejen v buňky krevní ale i v buňky nervové a gliové. Vědci nyní zkoumají jak řídit dozrávání těchto kmenových buněk v dospělé neurony nebo gliové buňky různých typů, t.j. jak jim nařídit v jaký typ buněk mají vyrůst, t.j. aby byly nejen tkáňově, ale i funkčně specifické. Nejedná se tedy v současné době o podávání nějakých látek pacientům, ale o podávání těchto látek buňkám v tkáňových kuturách a eventuálne podáváním těchto látek společně s transplantovanými buňkami. Mezi takové látky patří především růstové faktory produkované normálně gliovými a nervovými buňkami, vyvíjení vhodných podložek na kterých buňky rostou, potlačení imunitních reakcí organizmu, které by implantované buňky mohly zničit, potlačit nebo vyloučit vznik zvrhnutí se buněk v buňky nádorové. Takové látky se dnes všeobecně používají a zkouší se v pokusech na zvířecích buňkách. Dosud není známo, zda dospělé prekursorové buňky mají stejný, či menší nebo větší potenciál než buňky získané např. z embryonální tkáně. Mohou však potřebovat jiné diferenciační faktory. Rovněž se ukázalo, že pokud se buňky dostanou do pro ně nepřirozeného prostředí mohou se chovat zcela odlišně a nevhodně. Je tedy třeba jim zajistit vhodné mikroprostředí pro zdárný vývoj. I to je jedna z oblastí, kterou se naše centrum intensivně zabývá. 12.3.2001 15:14

ODPOVĚĎ: To je velmi důležitá otázka a není jednoduché na ni krátce odpovědět. Částečně jsem na ni již odpovědela v předchozí otázce. nervové růstové faktoryjsou látky, které vyživují a pomáhají udržování zdravého stavu neuronů a gliových buněk v mozku během vývoje i v dospělosti. Pokusím se vysvětlit jejich praktického užití ještě na jiném na příkladu pramenícího z výsledků výzkumu mnoha vědců. Vědci např. ve Švýcarsku, Francii a USA, ale i u nás, používají tzv. virových nosičů k přenesení genu pro nervový růstový faktor do mozku. Systém, umožňující dopravu genu do mozku prostřednictvím tzv. "vykuchaných" virů (které byly zbaveny svých nebezpečných vlastností zodpovědných za vyvolání různých onemocnění), aby mohly mozku zajistit dlouhodobou dodávku genu pro produkci neurotrofického faktoru produkovaného gliovými buňkami (faktor GDNF). Pokusy na zvířatech ukázaly, že GDNF chrání neurony produkující dopamin, které zanikají při Parkinsonovš chorobě. Podobnou strategii lze užít i při zajištění regeneryce po poranění míchy. Tam se např. používá i látek které způsobí potlační přirozených vlastnstí dospělého organizmu, t.j. bránit jedinečnost buněčného propojení v mozku a nedovolit tudíž po poranění účinnou obnovu. (regeneraci). 12.3.2001 15:30

ODPOVĚĎ: Pokusím se na vaše tak rozdílné otázky odpovědět popořadě. Rozhodně se nedomnívám, že by se měla výuka poznatků o mozku na lékařských fakultách krátit. Sama jsem totiž prosadila výuku neurověd na 2. lékařské fakultě v dosud menší šíři než tomu je na předních universitách v USA, Anglii, NSR, Itálii atd. Tato fakulta jako první zařadila rozšířenou a povinnou výuku neurověd pro studenty. Hodiny, věnované této výuce se jednou určitě vyplatí, zvl. když tyto znalosti nelze již dnes získat v učebním plánu jiných předmětů. Bude jistě velmi záležet na znalostech a přehledu lékařů, až budeme chtít přistoupit k buněčné i jiné terapii mozkových onemocnění. Tak jako v jiných oborech, jako je např. kardiochirurgie, rozsah neurochirurgických výkonů a spolupráce neurochirurgů s jinými odborníky, se v příštích letech výrazně zvýší. S tím souvisí i nová, intenzivní rehabilitační terapie. Nesmíme ani zapomenout na terapeutický význam klonování, které se stalo strašákem pro veřejnost. Lékaři a vědci dnes mohou mít i strach o těchto otázkách více jednat, někteří jim úplně nerozumí. Domnívám se, že je to však přechodná doba a význam klonování a buněčné terapie bude určitě brzy správně pochopen. Nedá se říci co je důležitější, zda tělo nebo mozek. Člověk je jedinečný živočich a nic nemá zbytečně. Mozek nemůže existovat bez těla a naopak. Pravdou však je, že o mozku víme nejméně ze všech orgánů, jelikož je nejsložitější. Pravdou také je, že bez rukou nebo nohou nebo jedné ledviny je život těžký ale možný, bez mozku nelze však žít a už vůbec ne najít jeho smysl. Film jsem neviděla. Míchu přerušenou jsem bohužel viděla v životě mnohokrát ve skutečnosti, různé pokusy které nevedly u člověka k úspěchu a je to velmi, velmi smutný pohled. V pokusech na zvířatech se i v našem centru, podobně jako na jiných zahraničních pracovištích, snažíme o spojování přeťaté míchy a určité úspěchy se dostavují. Pokud můžete na některé z těchto otázek odpovědět vy, velmi se na další diskusi s vámi těším. 12.3.2001 15:58

ODPOVĚĎ: Depolarizační blokáda může mít velmi příznivý účinek. Nevím o jakém onemocnění mluvíte, užití neuroleptik však znamelo obrovský přínos pro léčbu celé řady mozkových onemocnění. Jako vždy v medicíně však platí, že něco za něco. Užívání velkých dávek celé řady léků může tedy vést k poškození buněk podobně jako jiných orgánů. 12.3.2001 16:03

ODPOVĚĎ: Částečně jsem na tuto otázku ji odpověděla v předchozích dotazech. je pravdou, že během vývoje putují nervové buňky v nezralém stavu do různých oblastí mozku, kde postupně dozrávají a některé to dělají i dlouho po narození. Dozráváním můžeme rozumět také zvětšování počtu jejich výběžků a spojů (synapsí). Zúžíme-li Vaši otázku na situaci v dospělém mozku, pak tvorba a dozrávání nových neuronů je součástí jednoho procesu. Z kmenových buněk, vznikají buňky prekursorové, t.j. již buňky částečně diferencované, např. v gliální linii nebo neuronální linii. Prekurzorové buňky jsou nezralé a postupně působením různých specifických faktorů dozrávají. Rewiring, je situace, kdy intensivním učením nebo rehabilitací, lze nějakou funkci, kterou zajišťovala jedna populace buněk, "přeučit" tak aby ji zajišťovala populace jiných buněk. Toto přeučení je snadnější u mladších jedinců, ale je možné i ve vysokém věku např. u pacientů po mozkové mrtvici. 12.3.2001 16:19