Počet pracovišť LSPP (lékařská služba první pomoci) v určitém regionu by se měl stanovit po projednání mezi státní správou (krajem), zástupci obcí, Sdružením praktických lékařů pro dospělé i děti a Českou lékařskou komorou. Jejich počet musí být dostupný, ale i ekonomický - vytíženost pracoviště (s ohledem na dostupnost dalších zdravotnických zařízení a na četnost návštěv). Vybírá se takový model, který je pro daný region nejoptimálnější.

a) v řídce osídlených venkovských oblastech může být pro potřeby ZZS praktik pouze doma na telefonu.
b) nebo se v takovém regionu mohou sdružit pro potřeby LSPP sousední praktici,
c) ve větší městské aglomeraci lze s ohledem na městskou dopravu mít jedno nebo i více pracovišť smíšené nebo oddělené pro kraktického lékaře pro dospělé a pro praktického lékaře pro děti a dorost, vždy je ale nutné, aby byla možnost i vyjet sanitou LSPP k případu, který sice není vhodný pro ZZS, odlad do druhého dne by ale již mohl být nebezpečný (ne každý má auto, ne každá maminka může dojet s dítětem, když ještě druhé malé má doma ap.).

V poslední době se stále více a více stávala pověřeným pracovištěm, která zajišťovala LSPP, Zdravotnická záchranná služba. Přínosem tohoto postupu je především zvýšení kvality poskytované péče, protože společný zkušený dispečer na dispečinku ZZS při prvním kontaktu rozliší stupeň postižení a časovou náročnost na zákrok.

Dispečink tak zajistí, že se nevyjíždí k banálním případům vůbec, k nejasným, ale ne k životu ohroženým případům vyjede LSPP a k závažným případům neodkladné péče vyjíždí zdravotnická záchranná služba. Ta se musí řídit platnou vyhláškou o zdravotnické záchranné službě, která ji ukládá povinnost započít s poskytováním zdravotní péče do 15 min. od převzetí tísňové výzvy.

Protože v posledních letech výrazně stoupla erudovanost lékařů záchranné služby a jejich vybavení (také dáno platnou vyhláškou), je v případech ohrožení života poskytována péče jako nikdy v uplynulých letech. Redukce pracovišť LSPP se od tohoto faktu odvíjí a stát sítí výjezdových stanovišť záchranné služby tedy svoji povinnost poskytnout všem občanům republiky, jak ve městech, tak na venkově, stejnou zdravotní péči, opravdu plní.

Funkce LSPP (lékařská služba první pomoci) a ZZS (záchranná zdravotní služba) nesmí být zaměňována. Zdravotní péče příslušející ZZS musí být i nadále poskytována erudovými a zkušenými zdravotnickými pracovníky. Na LSPP není ani možno závažné případy podle nových poznatků a technických potřeb řešit, bývají proto v poslední obě spíše "prodlouženou ordinací praktiků" a takovou funkci lze lépe a ekomičtěji vyřešit koordinaci zástupu v ordinacích praktických lékařů než LSPP. Chce-li obec pro své občany zajistit větší komfort, musí na něj nalézt prostředky ve svém rozpočtu jako na jiné potřeby obce.

Problém nedostatku kvalifikovaného ošetřovatelského personálu (sester) není nový, je dlouhodobějšího charakteru. Je nutno uvést, že to není problém pouze našeho zdravotnictví, ale s nedostatkem sester se potýkají i mnohé ekonomicky vyspělé státy. Kromě finančního ohodnocení se na nedostatku sester podílí zřejmě i charakter jejich práce, která je fyzicky i psychicky náročná, společensky nedoceněná. V našich nemocnicích dlouhodobě chybí nižší zdravotnický personál se zdravotnickým vzděláním, tudíž práci těchto lidí, která je nezbytná, musí vykonávat kvalifikované sestry, v mnoha případech již sestry s vysokoškolským vzděláním.

Ministerstvo zdravotnictví se snaží, aby se postupně zlepšovalo nejen finanční ohodnocení sester, ale snaží se i působit na zřizovatele zdravotnických zařízení, aby vytvářeli stabilizační podmínky pro sestry a využívali všech zákonných možností na úseku sociální politiky. Další krokem, který by měl situaci zlepšit a o kterém jsme přesvědčeni, že bude pozitivně vyřešen, je prosazení Zákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání... (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), pomohl by jistě i 16ti třídní tarifní systém v odměňování.

Musíme ovšem podotknout, že v současné době není ministerstvu zdravotnictví z terénu avizován nedostatek sester, což je i v souladu s informacemi úřadů práce.

Pohyb pracovní síly je běžný jev v každé rozvinuté společnosti. Oblast zdravotnických služeb a péče není výjimkou. Na přijímání slovenských kolegů do pracovního poměru v českém zdravotnictví nesledáváme nic nenormalního, zvláště když uvážíme, že slovenští zdravotničtí pracovníci nejsou zatížení jazykovou bariérou pro výkon zdravotnického povolání.

V Evropě, sjednocené Evropskou unií, je a bude i nadále při pohybu pracovní síly, podstatné hledisko splnění požadované kvalifikovanost a zvládnutí komunikativních dovedností v jazyce hostitelské země, nikoliv hledisko nacionální rozdílnosti zdravotnických pracovníků.

V dotazu není konkrétně uvedeno o jaký návrh se jedná. Předpokládám však, že se jedná o nesouhlas s doplatky na zdravotní péči.

Ohledně doplácení na zdravotní péči sděluji, že zavedení některých poplatků, např. za hotelové služby (zahrnujících stravu a pobyt v nemocnici), za recepty, za dopravu, za opakované nezdůvodněné a zdravotně neopodstatněné vyšetření (nesledující zlepšení nebo udržení zdravotního stavu) se v současné době zvažuje. Samozřejmě se také počítá s výjimkami pro skupiny s nízkým příjmem (např. důchodci starobní i invalidní, lidé žijící ze sociální podpory, atd.).

Účelem zvažovaných doplatků je především omezení zbytečného čerpání zdravotní péče - "zdravotní turistika" a pobyt na nemocničním lůžku ze sociálních, nikoliv zdravotních důvodů.

Podle § 11 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění má-li pojištěnec za to, že mu není poskytována náležitá zdravotní péče, může:

a) podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení nebo jeho zřizovateli,

b) obrátit se na Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru nebo Českou lékárnickou komoru, týkají-li se nedostatky odborného nebo etického postupu lékaře nebo lékárníka, anebo na jinou profesní organizaci, pokud byla zřízena, týkají-li se uvedené nedostatky jiného zdravotnického pracovníka,

c) obrátit se na zdravotní pojišťovnu, jejímž je pojištěncem, zejména odmítne-li zdravotnický pracovník provést zdravotní výkon spadající do hrazené péče,

d) obrátit se na příslušný orgán státní správy, který provedl registraci zdravotnického zařízení podle zvláštního zákona. 23.9.2003 15:00