ODPOVĚĎ: Ano, souhlasím s Vámi. Podle mého názoru byl od omezené "lidově demokratické" republiky k únorovému převratu jen malý krok. Byl to logicky důsledek omezování svobody a demokracie v Československu po roce 1945, které probíhalo s větší či menší podporou všech tehdejších stran Národní fronty. 25.2.2008 12:46

ODPOVĚĎ: Domnívám se, že situace v Československu byla v roce 1948 pro komunistický převrat zralá. KSČ od roku 1945 řídila nejdůležitější ministerstva - vnitro, informace, zemědělství - a od roku 1946 také finance a národní osvětu. Na důležitá místa v těchto rezortech dosazovala svoje lidi, takže počátkem roku 1948 např. celá policie již byla v jejich rukou a mohli ji využít jako prostředku k provedení převratu. Takže ke komunistickému převzetí moci by dříve či později došlo stejně, i kdyby demokratičtí ministři 20. 2. demisi nepodali. Západní mocnosti na ovlivňování vývoje v Československu v podstatě rezignovaly a jak víme, na provedený převrat nijak zvlášť nereagovaly. Projevilo se to mimo jiné i v jejich vztahu k československému poúnorovému exilu. 25.2.2008 12:50

ODPOVĚĎ: Jediné vysvětlení toho, proč se prezident Beneš v únorových dnech choval tak, jak se choval, vidím v jeho nemoci. Podle mého názoru nemohl komunistickému převratu zabránit, ale nemusel jej do značné míry legalizovat tím, že zůstal ve funkci prezidenta. Neumím si to opravdu vysvětlit jinak než jeho nemocí. 25.2.2008 12:53

ODPOVĚĎ: Tento názor v komunistickém vedení skutečně převládal a já bych řekl, že nebyl úplně přesný, protože se jim podařil celý říjen, nejenom poloříjen. V Československu byl po únoru 1948 nastolen takový režim, že byl srovnatelný s tím sovětským. Jen v Československu např. byly likvidovány a postátněny všechny živnosti, zatímco v jiných komunistických státech mnohé existovaly i dál, v Československu byla provedena skoro stoprocentní kolektivizace zemědělství, zatímco v jiných státech existovalo soukromé hospodaření v zemědělství ve větší či menší míře i po převzetí moci komunisty. Také tzv. třídní násilí bylo v Československu velmi kruté a srovnatelné s tím, co se odehrávalo v komunistickém Sovětském svazu. 25.2.2008 12:56

ODPOVĚĎ: Je mi líto, ale k vítězství komunistů skutečně pomohla i mimořádná naivita demokratických politických předáků. Zaprvé jim trvalo velice dlouho, než v obodí 1945 - 1948 odhalili skutečné nebezpečí, které z politiky KSČ vyplývalo. Když si to uvědomili, bylo už pozdě. Dokonce i vlastní únorový převrat hodnotili jako vládní krizi, ke kterým v demokratických státech dochází. Když členové demokratických stran chtěli proti komunistickým akcím zorganizovat vlastní akce, zrazovalo je vedení, aby to nedělali, s tím že nebudou krizi řešit na ulici. Neuvědomovali si, že už se vlastně na ulicích řeší. 25.2.2008 13:00

ODPOVĚĎ: Ano, převzetí moci komunisty mohlo za určitých okolností proběhnout krvavě. Kdyby demokratické strany, případně jejich stoupenci, projevili větší odhodlání a postavili se komunistům se zbraní v ruce, krev by pravděpodobně tekla. KOmunisté byli odhodláni převzít moc za každou cenu a kdyby bylo třeba, zbraně by použili. 25.2.2008 13:03

ODPOVĚĎ: Dá se říct, že platí, že komunisté mají větší podporu v těch společnostech, které trápí hospodářské problémy a nízká životní úroveň. Nelze vyloučit, že kdyby Československo přistoupilo k Marshallovu plánu a v životě lidí se promítly pozitivní dopady tohoto kroku, že by vliv komunistů na společnost byl menší. Ale obávám se, že časový prostor mezi vyhlášením Marshallova plánu a mezi komunistickým převratem v Československu byl do té míry malý, že by se nějak zvlášť pozitivně projevit nemohl. Tragédií samo o sobě bylo již to, jak československá vláda poslušně přistoupila na sovětský diktát a zrušila své původní usnesení o přistoupení k Marshallově plánu. Dala tak zřetelně najevo, že stanovisko Sovětského svazu je pro ni závazné. 25.2.2008 13:07

ODPOVĚĎ: Na Vaši otázku těžko hledám odpověď, můžu Vám říct jen svoji osobní zkušenost. Nikdy jsem se jako historik necítil svobodnější než v současné době. Můžu Vám říct, že nějaké politické tlaky na historickou obec neexistují a nikdy jsem se nesetkal s pokusem politicky ovlivnit názory mé nebo mých kolegů. Je samozřejmě, že každý historik hodnotí minulost podle toho, co o ní nastudoval, ale také podle toho, jak vnímá svět a - ať chce, nebo nechce - jaké politické názory zastává. Tak je tedy možné i to, že vzniká zdání, jakoby v psaní současných historiků převládala nějaká obecná "liberalistická" tendence. Ale to je podle mého názoru skutečně jen možným projevem vlivu podmínek, ve kterých dnes pracujeme, v žádném případě to není důsledkem nějaké direktivy. 25.2.2008 13:13