On-line s Pavlem Klimešem z domácího hospice Cesta domů
vydáno 15.9.2014 14:00
Péče o lidi, kterým zbývá jen pár dnů či týdnů života a podpora jejich blízkých. To je každodenní práce zaměstnanců v hospicech. Jak se s prací v prostředí permanentní smrti vyrovnávají? A jak vůbec hovořit s umírajícím člověkem a jeho rodinou? Ptejte se v pondělí od 14:00 Ptejte se Pavla Klimeše z domácího hospice Cesta domů
Konec rozhovoru
Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 15. září 2014 do 14:30
OTÁZKA:
Dobrý den Pavle, dovolte mi jednu osobnější otázku.....jak svojí práci zvládáte po psychické stránce? Rok jsem se staral o těžce nemocného člověka a musím říct že nepříjemné psychické následky čas od času pociťuji dodnes a to už to jsou 3 roky zpátky.....Chápu že Vás vztah k pacientům je tak nějak pracovní (narozdíl od mého vztahu syna k nemocnému otci), ale i tak by mě zajímalo jak to snášíte? Děkuji za odpověď Honza
Honza
Pavel Klimeš:
Dobrý den, Honzo, péče o umírajícího je náročná. Péče o umírajícího blízkého je ještě náročnější. Nevím, jaké psychické následky Vás provázejí, ale že čas od času přijdou, je podle mě zcela normální. Pokud byste měl pocit, že to potřebujete s někým probrat, určitě nemusím zmiňovat psychologickou či psychoterapeutickou pomoc, které je vhodné využít.
I já mám čas od času "česky řečeno depku". Můj pracovní vztah k pacientům se totiž v prvním okamžiku, kdy se vidíme, stává vztahem člověka k člověku. A byť jsem si vědom limitů, které mi má pracovní pozice, odbornost a dovednosti dává, nejde o příbězích lidí, které doprovázím nepřemýšlet a čas od času si nevzpomenout. A někdy je toho hodně a já musím na pár dnů "vypnout". Abych měl sílu jít dál.
15.9.2014 16:22
OTÁZKA:
Dobrý den, nemáte radu i pro příbuzné? Babička nám zemřela v LDNce, kam se dostala po vážné operaci, a dodnes si vyčítáme, že jsme nezvládli se o ni postarat doma. Je to trauma, které v rodině už zůstane, řešil jste někdy něco podobného?
Děkuji LV
Libor V.
Pavel Klimeš:
Dobrý den, pokud jste už tehdy zhodnotili, že péči doma nezvládnete, měli jste k tomu myslím důvod.
Domácí hospicová péče má pro poskytnutí jednu zásadní podmínku - součinnost rodiny. A to není jen o penězích, ale především o praktické možnosti být s blízkým umírajícím doma. Hospicový tým poskytne odbornou pomoc, je rodině za zády, ale ten největší kus práce je na rodině... A někdy to prostě doma opravdu nejde. Zkuste trauma změnit v rozhodnutí, že když budete někdy moci umožnit někomu dožít doma, uděláte všechno proto, aby to šlo.
15.9.2014 16:27
OTÁZKA:
Dobrý den,jeden letitý rodinný přítel umírá na LDN v dost ubohých podmínkách.Jeho syn se ptal v hospicu na přijetí,oni mu řekli,že když není onkoligický pacient,nemohou ho přijmout.Jak to je možné,myslela jsem,že pokud člověk umírá,může využít služeb hospicu,i když jsou příčiny různé - v tomto případě vysoký věk/zlomenina krčku+nedostatečná péče v nemocnici.Mimochodem naše nemocnice nebudu jmenovat město je tím známá,že péče zejména na LDN je nedostatečná,přesto je velmi těžké s tím něco udělat.Náš přítel má příznaky prodělání mozkové mrtvice během(!) hospitalizace na LDN,lékaři se tím ale nezabývají.Hospic ho odmítl a on umírá v dosti nedůstojném prostředí.Znovu se vás ptám,jak je to možné?Děkuji,také chci vyjádřit velkou poklonu nad tím,co děláte,vážím si Vás.M.S.
M.S.
Pavel Klimeš:
Dobrý den, je mi líto, že musíte řešit tuto nepříjemnou situaci. Nemohu zde mluvit jménem všech hospiců, to mi nenáleží. Podmínky přijetí do péče si každý hospic určuje sám. Je pravdou, že některé hospice přednostně poskytují služby onkologicky nemocným pacientům a tím se řešení takovéhle situace stává téměř nemožným. Nedůstojné podmínky v LDN jsou častým tématem a je samozřejmě vždy fakt, že vše má své pro i proti.
Osobně mohu říct názor, že si nemyslím, že nedůstojné pomínky v LDN jsou vždy vinou daného zařízení, ale mnohdy by se dalo rozklíčovat celkově špatné systémové řešení péče o pacienty, kterým náleží paliativní péče, avšak jejich indikovanost pro přijetí do hospice chybí.
Nemám univerzální radu; zkusil bych kontaktovat ale jiný hospic či jiné zařízení následné péče. Přeji hodně sil.
15.9.2014 16:36
OTÁZKA:
Zažil jste během pozorování umírajících pocit, že vidí či vnímají něco "nadpřirozeného"? Že vidí druhý břeh, či že vnímají "anděla smrti"? Vzpomínáte si na nějakou konkrítní příhodu, která Vás osobně zasáhla?
Ondřej
Pavel Klimeš:
Dobrý den, mě vždy nejvíce zasáhne "balení kufrů. Několikrát jsem byl svědkem toho, když mi v noci zavolala rodina, že si neví rady, protože jejich maminka, tatínek či syn sedí na posteli nebo stojí u skříně, a ač byl již na smrtelné posteli a neměl sílu vstát, teď balí kufr a kontroluje, že má na cestu vše co potřebuje. Několik dnů předtím s rodinou téměř nemluvil, pouze ležel a teď se ujišťuje, že má vše připravené na cestu. V tu chvíli je přítomnost nad míru důležitá. Přijel jsem do rodiny a snažil se pomoci umírajícímu i blízkým.
Říct umírajícímu, že může jít, pomoci mu vše zbalit, tak jak potřebuje a blízkým pomoci tento neuvěřitelně těžký okamžik zvládnout a povzbudit je k tomu, aby řekli "můžeš jít". Pár hodin potom pacient zemřel. V klidu.
A tenhle příběh se mi nestal jednou... zřejmě něco o odchodu z tohoto světa vypovídá. Mít sbaleno na cestu a sdělení že "můžeme jít". Ruku v ruce s láskou.
15.9.2014 16:45
| předchozí | 1 2 3 | další |
Upozornění
Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.
