OTÁZKA:
Imunita senátora či poslance podle mého měla ve svých počátcích zabránit stíhání těchto politiků při nepřiměřených projevech na půdě senátu či parlamentu vůči svým odpůrcům. Až novodobí politici (nejen u nás) ji rozšířili na celé spekrum práva. Kdyby se zákony, které předkládají k projednávání, měli sami řídit, začali by navrhovat zákony tak, aby byly přehledné a aby nemuseli slyšet větu: "neznalost zákona neomlouvá" Zrušení imunity politiků nevidím jako populismus, ale jako krok k rešení klientelismu, korupce apod. Jaký je Váš názor na zrušení imunity poslanců a senátorů?
Ivan Zahradník
ODPOVĚĎ:
Existuje zjednodušeně řečeno dvojí imunita: přestupková a trestní. Ta první není vůbec využívána, tzn., že způsobí-li poslanec přestupek, neschovává se za imunitu, ale zaplatí pokutu, či jinou sankci, která z jeho činu vyplývá. U trestní imunity je to složitější. Vedeme diskuse o tom, zda má být imunita poskytována i po skončení volebního mandátu (myslím si, že ne). Existuje mandátový a imunitní výbor, který posoudí žádost policie o vydání poslance k trestnímu stíhání. Hlasováním nakonec rozhodne Sněmovna.Co si pamatuji, tak většinou poslanci sami požádají, aby byli k trestnímu stíhání vydáni a Sněmovna tak učiní.Nevzpomínám si, že by v posledních letech někdo vydán nebyl. Pokud jde o zákony, dávám Vám za pravdu v tom, že neustále se měnící právní normy přispívají k chaosu, ve kterém se vyznají nejlépe ti, kteří prosazují své klientelistické zájmy. Dlouhodobě usiluji o to, aby se zákony přijímaly mnohem pomaleji, s podrobným zdůvodněním jakékoli změny. Zpomalení legislativního procesu je nejjistější cesta, jak omezit různé klientelistické vazby.
22.10.2009 14:21