ODPOVĚĎ: Když jsem byla malá, chtěla jsem být baletkou. Ale už vůbec nevím proč. Nikdy jsem žádné výrazné taneční nadání neprojevovala. O režírování jsem nikdy nepřemýšlela. Jsem z malého města a nikoho, kdo by dělal cokoliv u filmu, jsem nikdy neznala. Jednou jsem potkala Mery Rosůlkovou a to bylo tak nejlblíž, kam jsem se dostala. Film byl pro mě někde po boku jaderné fyziky a olympiády. Ale měla jsem ho moc ráda. Poprvé jsem o tom začala přemýšlet asi až v pětadvaceti, protože když jsem šla na vysokou, bylo ještě před revolucí a něco podobného nepřipadalo v úvahu. Oba moji rodiče byli lékaři. Když jsem se v osmnácti rozhodovala o svém povolání, medicína mě vůbec nenapadla, ale teď zpětně je to asi jediná věc, které je mi líto, že jsem ji nedělala. Tam je ten smysl totiž jasný. Mám dvě starší sestry. Jedna je lékařka a druhá vystudovala výpočetní techniku a teď učí angličtinu a překládá. A obě jsou úžasné matky, což na nich velmi obdivuji. A obě výborně vaří. Na rozdíl ode mě. 8.7.2004 10:46

ODPOVĚĎ: Máte pravdu, to možné není. A protože paní Zaoralová ví, že jsme velmi neodolní jedinci, do hlavní soutěže zařadila jen 15 filmů, které jako hlavní porotce musíte povinně shlédnout. A to už se stihnout i vychutnat docela dá. Ale musím říct, že mimo těchto povinných projekcí jsem toho příliš nestihla. 8.7.2004 10:47

ODPOVĚĎ: Největší úspěch je pro mě asi chvíle, kdy vím, že budu moci natočit další film. Tam je ta rodost velmi čistá. V dnešní době je to opravdu velké štěstí, že si člověk může dělat to, co ho baví. A to i souvisí s tím, co bych chtěla dokázat. Ráda bych v té práci pokračovala. To je to, na co člověk myslí, když se mu něco povede stejně jako ve chvíli, kdy už to třeba zase tolik nevychází. Byla bych ráda, kdybych mohla točit. Zkusit bych v životě chtěla ledacos - ráda se učím nové věci. Ale v tom je třeba úžasná právě scénáristiky, protože když píšete o určitém prostředí nebo o určitých věcech, tak je to ten nejpádnější důvod se s nimi opravdu seznámit. Teď se třeba učím znakovou řeč, protože jedna má hrdinka v novém scénáři je neslyšící, a díky tomu objevuji úplně nový svět. Zkusit bych chtěla vše, ale asi to nestihnu. 8.7.2004 10:52

ODPOVĚĎ: Je podobný svoji podstatou - týká se základních vztahů, jejich různých stran. Ale prostředí je trochu jiné - je to prostředí klasické hudby a lidí, kteří věčně cestují po světě. Ale ony to podstatné věci jsou v každém prostředí jiné. Takže i když bude asi jinak VYPADAT, ve svém jádru je to zase na podobné planetě. 8.7.2004 10:54

ODPOVĚĎ: Těžko mohu odpovídat za své kolegy. Ale myslím, že téměř každý scénárista a filmař se snaží nějak reagovat na svět kolem sebe. I kdyby jen tím, že se v reakci na něj vrací do minulosti. A zřejmě je určitá klipovitost a formální dravost reakcí na něco, co se děje kolem nás. 8.7.2004 10:56

ODPOVĚĎ: Již jsem dlouho nenatáčela a tak zde je veselá historka z porotování - včera, když jsem s novináři seděla na recepci v hotelu, chytila se mě jakási ruská distrubutorka a vyžadovala po mě jako po sekretářce poroty program jejího svěřence, mého kolegy Vladimíra. Bohužel, program jsem u sebe neměla. 8.7.2004 10:59

ODPOVĚĎ: Těžko odpovědět, ale myslím, že ať už je ospravedlnitelná nebo ne, měl by za ní nést odpovědnost člověk sám a nechtít se jí zbavit tím, že se někomu svěří - neřku-li přímo tomu, komu je nevěrný - a bude po něm chtít, aby z něj tuto odpovědnost sejmul. Nevěra je vždy nevěrou, jde spíše se o to, koho s ní člověk trápí nebo netrápí. Myslím si, že jako všechno, co se týká vztahů, to souvisí s odpovědností - jestli jste v případě nevěry opravdu připravný snést tu odpovědnost sám za sebe a se sebou. 8.7.2004 11:03

ODPOVĚĎ: Myslím, že to je trochu jejich podstata. Je jedenáct hodin a já tedy opouštím klávesnici. Přeji hezké léto a nashledanou. 8.7.2004 11:04