ODPOVĚĎ: Mnohdy jako sobě rovného avšak jiného pejska...někdy s tím vystačí po celý život, ale někdy musíme zasáhnout my, šéfové smeček... 3.5.2006 13:05

ODPOVĚĎ: Již jsem odpověděl v minulých dotazech... 3.5.2006 13:05

ODPOVĚĎ: No musím uznat, vyžaduje to odvahu ke psům a trpělivost s lidmi, jejich majiteli... Určitě neutíkat, protože nelze jim utéct, zkusit psa oslovit bez bázně, spíše se snažit slovem navázat kontakt a pokusit se psa zastavit slovy STŮJ, ZŮSTAŇ, TAK SI HODNÝ, SEDNI apod. Velmi často to zabere, hlavně když pes nevycítí Váš strach a obavu, která je ovšem mnohdy na místě...! Podotýkám, že s jistotou úspěchu lze počítat v mnoha případech, ale samozřejmě ne vždy...! 3.5.2006 13:09

ODPOVĚĎ: Doporučuji jednoznačně Vaši návštěvu v profesionálním výcvikovém centru či přímo v našem středisku v Jižních Čechách...! 3.5.2006 13:11

ODPOVĚĎ: Za správného přístupu, s důsledností a respektem odbornosti kynologie dokáže mnohdy i více než NO! Vyžaduje to zejména kvality chovatelské produkce a kvality odborné Vaše nebo Vašeho pomocníka, poradce nebo cvičitele a Váš zodpovědný, aktivní a důsledný trénink...! 3.5.2006 13:13

ODPOVĚĎ: Popisované chování dle mého názoru plně odpovídá danému plemeni. Jistě ho incident s ohařem mohl nějak ovlivnit, ale myslím si, že by se stejně choval i tak. Pokud by byl nebo ještě bude v aktivnějším výcvikovém režimu je možné zmírnění takového chování, spíše však hlubším zvládnutím jeho ovladatelnosti atakovému chování bránit... 3.5.2006 13:16

ODPOVĚĎ: Vaši otázku jsem si nechal na konec, protože odpověď na ni je velmi komplikovaná a náročná... Velmi často slýchávám u některých plemen o prudkých, nesignalizovaných změnách v chování a to i směrem nebo zejména směrem ke svému pánovi či členům jeho rodiny. APBT, AST, RTW, Černý Terrier, Knírač apod. Mnohdy tomu tak opravdu je, může to být rysem dospívání některých dominantních jedinců, u kterých si vlastně do té doby majitel avizovaných dominantních prvků v chování svého psa nevšiml apod. Stejně tak v jiné situaci to může být reakce na špatné zacházení se psem v minulosti či přímo o zdravotní poruchu jedné z psychosomatických vlastností zvířete, reakce na psychickou ujmu či opakovatelnou bolest vyvolanou nemocí apod. Nelze jednoznačně říci v každém případě "o co přesně šlo" a snažíme se jako odborníci na to přijít, hlavně však s takovým psem jako odborníci začít pracovat, zatlumit či změnit závadové chování takových jedinců a mnohdy se nám to úspěšně daří a občas prohrajeme třeba právě s Vašim psem či matkou přírodou. Vždy ale stojí za to se snažit poskytovat našemu psovi, zábavu, program, kvlaitní váživu, výchovu, vácvik, trenink fyzické kondice a navštěvovat k tomu kynologické odborníky, kteří Vám (doufám rádi jako já) pomohou či přinejmenším poradí. Jestli Vám radí dobře lze mnohdy poznat tak, že Váš pes začne lépe fungovat jako součást Vašeho života i jako zvíře samotné. Myslím, že i tento dnešní dialog by se mohl zařadit k těm krokům, které jako odborníci můžeme veřejnosti nabídnout a jsem nesmírně potěšen velkým zájmem, vyjádřeným takouvou spoustou dotazů. Přeji všem více radosti se psy v rodině i Vašem okolí, méně starostí k řešení a pokud přesto buete potřebovat pomoci ve Vaši cestě životem společně se psy, tak neváhejte a oslovte nás. S pozdravem Radek a Kateřina Kryštofovi chavatelské a výcvikové centrum společnosti G E N E T I C 3.5.2006 13:31