OTÁZKA:
V jakém smyslu byla paní Horáková nevinnou obětí?
Účelem každé justice a celého represivního aparátu je obhajovat daný společenský pořádek. A paní Horáková se tento pořádek pokoušela změnit. Tak proč z ní děláme nevinnou oběť, když byla odbojářkou. A když ta skutková podstata (dopisování se zahraniční emigrací, přemýšlení s přáteli, jak změnit režim) mohla být chápána jako trestní čin. Podle ústavy 1848 byl občan chápán jako aktivní účastník ochrany lidově demokratického státu. Od května 1948 se stalo Československo - zřejmě v očekávání na poslední bitvu s imperialisty - pracovně-vojenským táborem, respektive obleženou pevností, v němž existovala všeobecná pracovní i vojenská povinnost. Proto nelze popravu Horákové považovat za nselhání socialistického práva (tedy justiční vraždu či omyl), ale za jeho logické vypořádání s člověkem, který přes zákopy spolupracoval s imperialisty (zrádnou emigrací) ve snaze změnit výše uvedené "režimní poměry" Milada Horáková nebyla nevinnou obětí, jakou by byla, kdyby jako chodec, dodržující všechna pravidla silniční dopravy, se stala obětí agresivní jízdy opilého řidiče nákladního auta, neboť v rámci Košického programu byla přijata zásada, že politicky je možné se angažovat toliko v rámci Národní fronty (viz posuzování legálnosti aktivit selských jízd v r.1947.) jako preventivní ochrana před fašisty, což zásada bylo zneužita komunisty po Únoru 1948 k likvidaci svých bývalých politických spojenců, tedy k něčemu úplně jinému. A tváí v tvář tomuto zneužití tohoto principuzačala M. Horáková proti tomuto principu bojovat a to i gradováním svého svého soudního procesu.. M. Horáková byla aktivní bojovnicí s tehdejším politickým systémem i ve vězení.A vlastně tuto snahu se snaží její dnešní "obhájci" znevážit tím, že z ní dělají toliko oběť.
Co se týče tzv. vynucenosti přiznání, jHejda uvádí, že tam došlo k manipulacím s důkazy, ale netvrdí, že vůči němu bylo používáno fyzicky nepřípustných nátlakových prostředků.
rezjir
ODPOVĚĎ:
Castecne s Vami souhlasim. Destrukce ceskoslovenske demokracie nezacala v unoru 1948, ale jiz v dubnu 1945 v Kosicich. Nemyslim si ale, ze by M. Horáková byla nyní prezentována pouze jako oběť, stačí otevřít některé historické publikace (Karla Kaplana či Zory Dvořákové). Sám jsem napsal poměrně rozsáhlou studii o Josefu Nestávalovi, který byl při procesu prezentován jako "pravá ruka" Horákové, byl mu navrhován trest smrti a nakonec "vyvázl" "pouze" s doživotím. V té studii jsem naprosto dle pramenů popsal, co Nestával proti režimu dělal. Vaše otázka souvisí s celkovým vnímáním aktivního odporu vůči komunismu, které je v současné době bohužel spíše negativní. Proto se z aktivních protivníků komunismu dělají pasivní oběti. Ale je to spíše záležitost novinářů než samotných historiků. Co se týče Hejdy - kdy toto své svědectví psal? V době, kdy zde stále vládl totalitní režim. Nehrála zde určitou roli autocenzura? Všichni lidé, co byli propuštěni na "podmínku", podepisovali formulář, že o tom, co se s nimi provádělo ve vězení, nebudou nikde hovořit.
16.10.2007 13:29