OTÁZKA:
Davide, díky, že takovou akci děláte. Včera jsem si přečetl několik nenávistných reakcí pod článkem o průvodu a musím říct, že mě to šokovalo. V roce 89 mi bylo 12 let, ale vděčný jsem za změnu byl už tehdy a jsem i dnes. Politiku řeším velmi, povětšinou mě to samozřejmě nenaplňuje štěstím, ale mohu volit a zároveň to neovlivňuje mou svobodu. A to jsou hodnoty, kterých si nesmírně vážím. Mě Vaše akce oslovuje, nenechte se odradit těmi, kteří by asi raději teď seděli v kanceláři státního podniku a listovali katalogem Neckermann a snili o nedosažitelném.
Co myslíte, že si tito lidé přáli tehdy a přejí dnes? Já se obávám, že opravdu komunismus. Chtějí mít hlavně materiálně zajištěný život, navíc ale, pokud možno, pro to dělat co nejméně. Jiným hodnotám se smějí, či jejich nositele uráží. Nerozumím tomu.
Baví Vás Vaše práce? Mě ano, a připadám si celkem osamělý v tomto pocitu. Díky za odpovědi, Martin.
Martin
ODPOVĚĎ:
Zdravím. Díky za podporu. Doufáme, že takových lidí jako jste Vy je dost a, že se všichni na Albertově a na Národní potkáme. Pořádám koncerty a, i když to je taky někdy složité, baví mne to. U těch negativních reakcí na akce, které k 20. výročí pádu železné opony pořádáme, si někdy říkám, že lidi zapomněli, že to hlavní, co jsme po 17.11. získali, byly všechny svobody, které máme. Přece nám nešlo jen o to naplnit si ledničky.
15.10.2009 13:03