Odměnu za dobrý skutek

Říká se, že starší pán na otázku, proč chodí na všechny pohřby svých známých, odpověděl: "Jinak by lidi nepřišli na ten můj." Tato anekdota dokládá jednu z nejzákladnějších lidských vlastností: jakmile cokoli děláme, předpokládáme, že nám za to někdo něco vrátí, neboli nějaký druh reciprocity. Reciprocitu lidé očekávají celé dějiny nejen od lidí, ale i od duchů a bohů, včetně boha starozákonního a jeho pozdějších odvozenin. Jsme tedy, jak praví odborníci, recipročně altruističtí. A to jednak přímo - já tobě, ty mně; jednak nepřímo - já tobě, mně někdo třetí. Což je jádro očekávání starého pána, neb od zesnulého přítele nelze přímou reciprocitu čekat. Proč jsme altruističtí? Jeden názor říká, že altruismus je osvícené genetické sobectví odpovídá prý míře genetického příbuzenství. Pomáháme-li příbuzným, byt za cenu vlastních ztrát včetně ztráty života, pomáháme tím vlastním genům. Proto starý vtip říká, že máme obětovat život za dvě vlastní děti, nebo za dva synovce a dvě neteře. Experimenty i teorie však dokazují, že altruismus a reciprocita jsou nepochybně i důsledkem kulturních vlivů. Jestliže jsme velkorysí a altruističtí a druhá strana nás podrazí, pokoušíme se ji potrestat. Ale jak je to v případě, že za dobrý čin čekáme odměnu od někoho třetího? Proč systém dobrých skutků nezanikl pod tlakem parazitů, kteří chtějí získat něco za nic? Možný důvod zjistil pokus se skupinou švýcarských vysokoškoláků. Ti dostávali malou částku peněz a mohli peníze některému členu skupiny anonymně darovat, anebo si je ponechat pro sebe. Každý student získával "darovací skóre". Rostlo, když peníze daroval, klesalo, jestliže si je nechal. V průběhu pokusu se hráči nemohli domlouvat, znali jen "darovací skóre" spoluhráče. Výsledky pokusu mluví jednoznačně. Studenti spíše rozdávali. Pokud někdo odmítl darovat, bylo to proto, že protistrana měla nízké "darovací skóre". Neboli - jestliže je známo, že jsme velkorysí, roste pravděpodobnost, že budeme rovněž obdarováni. Kde je v pytli šídlo? Nemá-li se skupina nechat rozvrátit parazity, kteří by pouze brali, musí v ní být dostatečný podíl lidí, kteří dokážou odmítnout pomoci jedincům s nízkým "darovacím skóre". A jak už to bývá, tito potřební "strážci spravedlnosti" jsou pak potrestáni: V dalším kole se jim snižuje pravděpodobnost, že budou sami obdarováni.

Autor je neuropatolog, zabývá se vztahem mezi mozkem a chováním