Odešla statečná bojovnice Hana, řečená z Arcu

Hana Marvanová se vzdala funkce předsedkyně US-DEU na protest proti ochotě většiny vedení její strany ke vstupu do vlády na základě programu, který v citlivém bodě tempa snižování zadlužení země neodpovídá původním programovým požadavkům US-DEU. Na těch Hana Marvanová na rozdíl od svých kolegů dosud trvá.

Statečnost a tvrdošíjnost je hezká věc, nicméně pravidlo, že "kdo uteče, vyhraje", platí jen někdy. Nejsem si jist, že platí právě v tomto případě. Také zarputilost při obhajobě názorů je kladná vlastnost, ale pochybuji, že ji právě v tomto případě Hana Marvanová uplatnila na správném místě. Pochybuji totiž, že rychlost, s kterou chtěla dosáhnout snížení dluhu veřejných financí, je "technicky" dosažitelná. Chápu, že ČSSD jí kladla odpor, protože zřejmě nechtěla zopakovat zkušenost s neodpovědným vyhlášením programových cílů, jakého se dopustila v případě přístupu k řešení problémů zadluženosti českých bank.
V každém případě odchodem Hany Marvanové z čelného místa utrpí kvalita politické reprezentace jako celku. Je totiž jednou z mála, kteří jdou za programem bez ohledu na osobní prospěch. Z jejího odchodu se možná těší Vladimír Špidla, protože se zbavil obtížné odpůrkyně, která svou neústupností zdržovala jednání. Nicméně právě on by měl jejího odchodu litovat, protože v ní také ztrácí přirozenou protiváhu a nakonec i oporu o prosazení pravidel fair play v české politice. Oba jsou totiž stejní - zásadoví, zarputilí a v mezích možností čistí. Hana Marvanová by naopak měla přemýšlet, kde je hranice mezi statečností Johanky z Arcu a pošetilostí dona Quijota.