Abych se stal "medical residentem" (tj. lékař v klinickém trainingu před board exam - obdoba naší atestace) musel jsem podstoupit poměrně náročné a drahé zkoušky - standardizovaný, a tudíž objektivní, test USMLE. Je to stejný test jaký musí psát (nyní na počítači) každý medik v USA. Písemná zkouška stala přes 1000 $. K tomu jsem si musel zaletět do Philadelphie na praktickou zkoušku ( 1200 $ poplatek + letenka, víza, hotel). Suma sumárum 3000 $ a to jen abych se mohl ucházet o místo.
A teď k tomu podstatnému. Ano mám tu vyšší plat než v Čechách ( je to však asi jen třetina až pětina platů lékaře po board exam), mám však také mnohem vyšší životní náklady a víc práce. Až se odtud budu vracet tak nebudu mít o stejně peněz jako když jsem přijel (k tomu potvrzení o kvalitním klinickém trainingu, které však v Čechách neznamená nic). Tak proč to všechno? Protože se tady mohu plně věnovat medicíně, nedělám práci sekretářek nebo zdravotních sester. Místo lekci subordinace od starších "kolegů" se učím praktikovat Evidence Based Medicíně v kolegiální atmosféře. Žádné ústní zkoušky jako ve středověku (doslova - UK má přece dlouhou tradici), všechny testy standardizované, stejně podmínky pro všechny - tudíž výsledky jsou porovnatelné. Mám přístup ke knihám, časopisům i softwaru (předplatné New England Journal of Medicíně v Čechách stojí 300 $ ročně, kdo si to může dovolit?). Pravidelně jsem hodnocen a tak vím jak si stojím, nejen v rámci "mého" programu, ale i v rámci USA.
Domnívám se, že:
1) Postgraduální klinické vzdělávání v Čechách je špatně organizováno. Predatestacni příprava nespočívá ve výuce, ale povětšině v otrockém sepisování přijímacích a propouštěcích zpráv. Podstatou kvalitní práce lékaře musí být doživotní sebevzdělávání, především v prvních letech po promoci je to velmi důležité. Musí to chápat lékaři i společnost. Lékaři pracují mnohem více hodin než ostatní profese a přece si nemohou po návratu domů sednout k televizi, ale měli by otevřít odboprnu časopis či knihu aby mohli poskytovat kvalitní péči.
2) Chybí ohodnocení kvalitní práce (lékařů, jednotlivých nemocnic) a postihy za práci nekvalitní. Proč se liší doba hospitalizace a úmrtnost u stejných diagnóz mezi různými klinikami? Kdo má možnost se tato čísla dozvědět? Proč se nic nestane lékařům, kteří poskytují podprůměrnou péči (někdy i zabíjejí své pacienty)?
3) Šetří se na špatných místech a na druhé straně se neuvěřitelně plýtvá jinde. V USA je nejdražší zdravotnictví na světě, ale je nemyslitelné, že by si personál z nemocnic odnášel léky etc.
4) Je třeba zlepšit informováni veřejnosti o zdravotnictví a medicíně. Ve článcích o medicíně je třeba užívat odborné výrazy a ty veřejnosti objasňovat a ne věci opisovat jazykem základní školy, takže informace pak nemají hlavu ani patu. (Namistni rozhlasové stanici se každý týden dozvím o posledních zajímavých výzkumech a to věčně správné, v odborném jazyce.) Lidé se musí s lékařem "domluvit" aby mohli získat informace na jejichž základě se mohou spolupodílet na rozhodování o léčbě jako v civilizovaných zemích. Domluvit se mohou jen budou-li používat poměrně precizně odborný jazyk. Sepse není otrava krve, hepatitida není žloutenka. Tady spatřují úkol pro novináře. Články o medicíně by měl psát novinář odborník, v USA je to běžné lékař - publicista. Nemusí to být žádný docent nebo profesor, nesmí to být brigádník v redakci (tak na mne bohužel většina článku i v LN či MF Dnes působí -zpráva že Magic Johnson se již nemusí obávat infekce HIV - vizx MF Dnes je hovadina).
5) Potřít vžitá klišé: Zdravotnictví není zadarmo. Složením Hippokratovy přísahy se nestává z lékaře otrok společnosti, který musí 24 hodin denně sloužit trpícím. Být dobře ohodnocen za dobrou práci je normální i ve zdravotnictví.
6) Proč i ve svém článku předpokládáte, že lékař si přilepší úplatky? Lékař má být ohodnocen tak, aby žádné úplatky nepotřeboval. Pokud si bere peníze od pacientů, měl by být trestné stíhán stejně jako úplatný úředník. Ani jeden z mých bývalých kolegů v Čechách úplatky nebral pokud vím ( a takové věci se většinou vědí). A jsem zase u peněz.
7) Nic vzácnějšího než zdraví lidé nemají. Proč mu nevěnovat víc pozornosti. Ale ne pitomosti o dietách a plastických operacích.
No doufám, že to aspoň trošku smysl dává. Pokud ne, rád věci rozvedu či osvětlím. Myslím, že výše zmíněná témata jsou podstatná pro diskusi o zdravotnictví a přitom většinou opomíjena ve sdělovacích prostředcích. Výčet jistě není ani objektivní ani úplný. To jen co mne dnes večer napadlo.
Jste nejčtenější deník v ČR. Proč se nepustit do hlubšího rozboru situace a problémů místo občasného sklouznutí po povrchu.
